I přesto, že německá část obyvatelstva tehdejšího Československa byla s ohledem na horolezecký sport vždy o krok napřed, v případě severní Moravy byli prvními objeviteli Češi z Olomouce. Jak ukázala nová zjištění, šlo o Rabštejn. Zatímco většina lezců by očekávala, že se jednotlivé indicie budou týkat dnes profláklého Velkého Rabštejna u Rýmařova, není tomu tak. Zatím posledním získaným střípkem je totiž paradoxně nález popisů prvních cest, které vznikly na Malém Rabštejně nedaleko Olomouce (mapa).

V létě 1930 se o dva první výstupy postaral Jan Macháček, který se popasoval s menšími stěnkami poblíž mohutné 25metrové stěny Malého Rabštejna, označované dnes jako První a Druhá školní (obtížnost II–III, pozn. red.). Tyto pak dle jeho vlastních slov používaly při výcviku především pro začátečníky. Fascinující je fakt, že si tyto jednoduché výstupy dokázali za účelem tréninku ztěžovat: „Pokročilí je slézali především za účelem cvičení hmatu a sílení prstů, kdy některé z označených záchytů nevyužívali k postupu.” Rok na to pak přidává také průstup Velkým traverzem (III) a v průběhu dalších let i cos odvážnějších směrů především v západní stěně.

Honza Macháček stál také za založením stanového tábora nedaleko skal, spravovaným Klubem československých alpistů v Olomouci, a také za zrodem horolezeckého odboru při Lyžařském klubu v Olomouci. Dalšími známými členy a prvovýstupci byli Karel Kubecka nebo Rudolf Kytka. Tito také pravidelně od května 1934 pořádali lezecké výcviky, kde se probírala technika skobování, cvičné výstupy, traverzy a slaňování. Jako úsměvná dnes může znít poznámka, že se těchto akcí mohly účastnit také ženy.

Obdobné výcviky byly realizovány již jistě od roku 1932 také na Štramberku. Noviny referují o vydařené akci: „Horolezecký kurs, pořádaný olomouckými skauty na Štramberku pod Bílou horou, za vedení člena Jamesu, štábního kapitána Karla Riegla, se dobře vydařil. Kursu se zúčastnili hlavně skauti z Ostravy, Opavy, Nového Jičína, Darkova a jiných měst.“ Lze také předpokládat, že se tyto vápencové terény využívaly již během dvacátých let, jelikož skupina lezců z Frýdku-Místku kolem Míry Barona a Františka Krasla, tvořící zde první zaznamenané výstupy, již od roku 1927 pořádala výjezdy do Alp. Tato nejstarší část severomoravského lezení však zatím není zcela zmapována.

Zároveň bych ještě zmínil fakt, že kromě „objevu” skalní oblasti v okolí Rešovských vodopádů se jinde před válkou z pohledů českých lezců moc nepůsobilo. Ačkoliv lze tušit, že především němečtí turneři museli být v závěru třicátých let aktivní na Velkém Rabštejně, o čemž mimo jiné svědčí skoby ve stěně Panny. K těmto aktivitám se však bohužel nedochovaly žádné další záznamy.

O to zajímavější je pak zjištění, že kameníci ze Skorošic zcela jistě působili ve třicátých letech na Princových skalách u Žulové v Rychlebských horách. A také další němečtí lezci dokázali slézat kupříkladu Čertovu kazatelnu v Račím údolí u Javorníku v horském stylu: „V štěrbinách divoce vzhlížející skupině skal a převislých skalních rozsedlinách si místní horolezci s lanem a horským cepínem trápí končetiny nejen do sedření kůže, ale především pro trénink na vysokohorské cíle v Alpách.” Hluché pak zůstává na severu Moravy období války, kdy se Malý Rabštejn i Štramberk ocitly za hranicí protektorátu, a pro české lezce tak zůstaly tyto oblasti zapovězeny. Jejich němečtí protějšci pak měli také zcela jiné starosti…

____________________

Koho zajímají příběhy dalších oblastí a rád by se dočetl o hlavních postavách lezení na Moravě, neměla by ho minout kniha Perly východu. Můžeš si ji objednat v předprodeji na této stránce. eMontana je mediálním partnerem projektu, pozn. red.