Továrna na chyty

perex

Chyty začal Andrej Chrastina vyrábět doma v obýváku. Po roce pokusů založil firmu, jejíž jméno jako lezec dobře znáš. AIX letos slaví dvacáté narozeniny a svět umělých stěn zaplavily jeho struktury, lišty a obláče.

Kredity

T: Lucie trojanová, F a V: STANDA MITÁČ (PR ČLÁNEK)
| ÚNOR 2016

Text 1

LEPŠÍ NEŽ ČOKOLÁDA

Procházíš omšelou průmyslovou zónou v Horních Počernicích za Prahou a hledáš dílnu AIXu. Těšíš se, že uvidíš alchymii, která stojí za tím, že můžeš každý týden trávit hodiny času v oblacích mága a prachu. Ať visíš doma na balkně, nebo zamykáš chyty na umělce…
Za to, že máš na čem, vděčíš mimo jiné právě AIXu.

Otvíráš dveře polepené samolepkami lezeckých značek, vítá tě tvůrčí chaos a regály plné chytů k odeslání. Znáš ten film o továrně na čokoládu s Johnnym Deppem? Tak tohle je lepší. Čokoláda je fajn, ale nevěnuješ jí tři tréninkové večery v týdnu. Když tuhnou chyty, nevoní to kakaem a bourbonskou vanilkou, ale spíš se ti zdá, že tu někdo pálí PET lahve. AIX není továrna na cestu k nadbytečnému podkožnímu tuku, ale na lezeckou formu.

Galerie 1

Text 2

POČÁTKY a.9

Andrej Chrastina v devadesátých letech hlavně lezl. Po čtyřech semestrech opustil univerzitu v Žilině, aby měl na lezení víc času. Jako závodní lezec s lanem i v bouldrech objížděl mezinárodní závody a dařilo se mu (viz infobox dole). Občas mu přišlo, že na stěnách chybí dobré chyty. Nemohl do cesty našroubovat nic, co by lezce nutilo k úchopu, jaký si představoval. Postrádal ten správný tvar.

Nabídl vytvoření nových modelů chytů několika zavedeným firmám. Všichni měli ale lidí dost a Andreje nikdo nevzal. Myšlenka ho neopustila. Do výroby chytů se pustil sám. Metodou pokus omyl u sebe doma. Chyty vyráběl přímo v obýváku. Žádnou dílnu totiž neměl.

Po roce domácích prací se rozhodl založit firmu. Pojmenoval ji “a.9”. „A“ jako Andrej, 9 jako pozice písmene Ch v abecedě – Chrastina. Podobných jmen bylo ale v byznysu moc, a tak časem přišla změna jména na AIX (IX = římských 9).

CITAT 1

„Roztáhnul jsem igelit v obýváku na koberec a tam jsem dělal pokusy…”

Text 3

KDO JE ZA TÍM?

Den v AIXu vypadá pro každého jinak, funguje tu dělba práce. Andreje zaměstnávají různé rozhodovací činnosti a hledání nových odbytišť, ale když je naspěch, mákne si v dílně s ostatními. Chyty navrhuje zejména Andrejův historicky první stálý zaměstnanec Jirka „Jirous“ Přibil. Má pro tuhle činnost zřízenou kreativní místnost pod stropem així dílny. Leze se do ní po exponovaném žebříku. Do nosu tě tady zaštípe dráždivý prach z polyuretanové pěny. Je lehká a porézní. Jirous z ní vysochá modely chytů podle svých představ a Andrej je pak zkoukne – i přes všechno papírování si ponechává roli hlavního editora chytů: “Co odpovídá představám, případně zadání a je co možná nejvíc bezchybné, jde do světa.”

V kanceláři v plechových buňkách vedle hlavní dílny úřaduje kromě Andreje i Honza “Lahvi” Hlaváček, třetí zaměstnanec. Jsou to totiž ještě bedra všech lezců z rodiny Hlaváčkových, o která se AIX opírá. „Lahvi se věnuje obchodu a počítačové části práce. Zpracovává objednávky a zajišťuje dopravu našich chytů,“ říká Andrej. S webem AIXu pomohli i jeho bráchové Kuba s Matějem. „A Zdeněk, jejich táta, je hlavní truhlář a má na starosti struktury – vyrábí je u sebe doma v dílně. Učil kdysi vyřezávat loutky na DAMU,“ doplňuje Andrej informace o Hlaváčkovic podílu na fungování továrny na chyty. Jejich rodinná přezdívka zní Lahvi (jak vznikla, není v zemi, kde je pivní tradice svatější než Vánoce, těžké uhodnout, pozn. red.).

Delší dobu tu brigádničí Ondra „Duch“ Vevera, který dnes natírá struktury barvou, pískuje je a brousí. Potom putují do rukou Toma „Slávy“ Slavíčka, který na ně přes šablonu maluje loga. Druhý typ struktur, které se v AIXu vyrábí, je z laminátu. To jsou ty kulaté a chlapi jim říkají „Golf“. Jejich jednotlivé díly kreslí na skelné vlákno Štěpán Vavruška. Později je bude dávat do forem a natírat tuhnoucí směsí. Vezme si na to slušivý celotělový mundúr a ještě hezčí masku. Vlasy učísne do vodotrysku, aby mu nepadaly do očí. Pokud rád čicháš k benzinu, ředidlům a dalším chemikáliím, může ti tahle práce vonět.

Nedá ti to a zeptáš se aixích zaměstnanců, jestli v práci shybují. „Tady se neshybuje, tady se maká,“ odvětí Andrej. Dojde ti, že je to asi trochu žertem. Lišty v dílně přidělané mají. Jirous na nich podle svých slov občas povisí. Ale že by trénoval dvoufázově s první dávkou v pracovní době? To určitě ne…

full width fotka

AIX_IMG_5078

 – “TADY SE NESHYBUJE, TADY SE MAKÁ” –

Text 4

JAK SE DĚLÁ CHYT?

V jedenáct se všichni seberou a jedou dvěma dodávkami hromadně na oběd. Kantýna místní průmyslové zóny naplňuje všechny stereotypní představy o kantýnách v podobných místech. Za šedesát korun tady bodré kuchařky servírují obrovské porce.

Po obědě zpátky v AIXu Jirous názorně ukazuje, kudy vede cesta od nápadu k chytu. Prvotní je představa. Občas ji následuje skica. Na lezeckém výletě do Red River Gorge si jich pár udělal, protože ho lezení po místním pískovci inspirovalo. Podle představ a skic pak ve svojí kreativní místnosti pod stropem vyrábí modely. Přitom se chopí sochařského nářadí (nože, pilníky, ruční brusky…) a opracovává polyuretanovou pěnu až do tvaru chytu. „Je to tvůrčí práce – sochařina,“ říká o svojí činnosti. Hotový model začistí smirkem.

Všechny podařené modely poslouží k výrobě silikonových forem. Do nich se lije finální chytový materiál. Ještě před pár lety se tohle dělo přímo tady v Praze. Do forem se lil polyester, a když ztuhnul, chyty byly hotové. Poslední čtyři roky se formy posílají do velké továrny v Bulharsku. Tam odlévají chyty z polyesteru a také z polyuretanu, což je momentálně špička mezi chytovými materiály.

Rozhodnutí přesunout výrobu chytů se nerodilo lehce, ale objem výroby je v Bulharsku obrovský a podmínky nejlepší. „Lezecké chyty se v Bulharsku vyrábí pro celou Evropu, pro velké množství značek,“ vysvětluje Andrej, proč se na východě nakonec spojily cesty řady firem na chyty. Přímo v AIXu zůstává výroba velkých struktur, kterými se firma proslavila v zahraničí. A když mají místní borci chuť, mohou pořád ještě odlévat chyty z polyesteru. Pár ukázkových na přání vyrobili také během dnešní návštěvy:

VIDEO

Popis VIDEA

RECEPT NA MADLO
(pokud čteš na mobilu, tady je odkaz na video)

VÝROBA MODELU 1) Řezání polyuretanové pěny z bloku. 2) Opracování polyuretanové pěny do finálního tvaru.
VÝROBA FORMY (není na videu)
VÝROBA CHYTŮ Z POLYESTERU 1) Příprava a čištění forem. 2) Navlékání podložek a bezpečnostních drátů. (Aby se chyt nerozpadl na kusy a někoho nezranil.)
3) Vážení jednotlivých složek licí směsi. 4) Míchání směsi. 5) Probarvení směsí 6) Přidání tvrdidla do směsí. 7) Lití chytů – nalévání směsi do forem.
8) Po proběhnutí exotermické reakce vyjmutí teplých chytů z forem.

Text 5

METERIÁLOVÁ EVOLUCE: OD DŘEVA K POLYURETANU

Nemusíš se vracet hluboko do minulosti, abys nahlédl úplné začátky výroby chytů. Stačí pár desítek let. První nadšenci vyráběli chyty na koleně a nejčastěji ze dřeva. Klady i zápory tě napadnou hned – je to nejdostupnější materiál. Uřízneš kus hokejky a máš lištu. Dřevo neničí kůži, ale zase má dost nízké tření, klouže. Jako materiál na shybovací lišty a fingerboardy ale právě díky hladkému povrchu zažívá dneska dřevo svoji renesanci.

Druhým evolučním stupněm ve výrobě chytů byla směs epoxidu a písku. Jednoslovná charakteristika je nasnadě: Těžké! Přivrtat si nad dveře balknu z tohohle matroše byl trénink sám o sobě.

Evolučním skokem se stalo využití polyesteru. Chyty o poznání zlehkly a zlepšila se i jejich pevnost.„Asi nejdůležitější je, že se směs na chyty z polyesteru do forem nalévá. Tím se podstatně zrychlila výroba. Epoxidová směs na chyty se do forem vmačkávala rukama jak mokrej písek do bábovičky,“ říká Jirous. Polyester je proti epoxidu lehčí, pevnější a navíc není nasákavý. „Nevýhodou epoxidového chytu je totiž i to, že když ho umyješ, musíš dlouho čekat, než ti vyschne,“ vysvětluje Andrej.

No a dneska se chyty vedle polyesteru odlévají také čím dál častěji ze zmíněného polyuretanu. Polyuretan je ze všech materiálů nejlehčí a bezkonkurenční je i jeho pevnost, je ale dražší než polyester.

Na většině stěn lezeš po polyesterových chytech. „Střelím čísla od boku, ale třeba na pražském Bigwallu je zhruba 95 % chytů z polyesteru a 5 % z polyuretanu,“ odhaduje Jirous. Polyuretanová směs je náročnější na podmínky zpracování. Vyžaduje stálou teplotu a několikadílnou formu – na odlehčující zadní část chytu, která je dutá.

CITÁT 2

„Je to chemie a sochařina.“

Galerie MAIN

Text + FACEBOOK PODPORUJ, SDÍLEJ

VŠUDE VIDĚT CHYTY

Že se tohle zaměstnání přelije člověku do soukromého života, je nevyhnutelné. V práci jsou chyty, kam se podíváš. Večer na stěně je to stejné. Prostě všude chyty. Odpočneš si vůbec někdy? Naštěstí je Andrej rozumný šéf a na otázku, zda by byl ochoten dát svému zaměstnanci speciální přelezové volno na výlet do skal za dobré podmínky, když jeho forma právě vrcholí, odpovídá: „No jasně.“

A nakonec – myslíš, že má Andrej doma taky nad dveřmi balknu? „Mám jich doma dvanáct, z toho čtyři pověšený. A ve starým bytě jsem jich měl najednou pověšenejch osm.“ Balkna nad každými dveřmi u něj symbolizuje všechno – práci, trénink i odborný zájem.

Galerie Lidi

infobox tabulka obyč

Andrej začal s lezením v roce ´87 na rodném Slovensku, do Česka se přestěhoval v roce ´95. Říká, že nemá oblíbenou oblast, zato si v každé lezecké oblasti dokáže najít to svoje. “Každopádně nejraději lezu na písku!”

Mezi jeho cenné skalní přelezy patří řádka těžkých cest z Labáku: THC XIb RP, Amore´s Perros Xc PP, Nejslabší máte padáka XIa PP, Mongol párty XIa/b, Huly sport Xb, Frankenjura Xb/c, Koma Xc, Smrt s celerem XIa, Šílení architekti Xc nebo Maryland Xb na OS. Desítky má také v Adršpachu a v Teplicích. 

Na vápně dal třeba Mistr Checki 8b+ (Siurana) nebo pár cest v italském Arcu: Evoluce 8b, Maratona 8b, Supermaratona 8b+. Z loňského podzimního výletu do Red River Gorge si přivezl mimo jiné dvě 5.13b na flash, v roce 2013 tam vylezl na OS 5.13c (8a+) a na PP 5.14a (8b+)

Jeho venkovní boulderingové zářezy nesou tato jména: Na Krev 8A/A+ (Větrná hůrka), Mléčná dráha  8A/A+ (Petrohrad), Esperanza 8A/8A+ (Mlýnský vrh), Atomic Playboy 8A+ OS (Fontainebleau) , Les Beaux Quartiers  8A (Fontainebleau), La Balance  7C+ (Fontainebleau), La Pelle 8A (Creiscano), Unedliche Gesichte 8A (Magic Wood), El Paso 8A (Fontainebelau), Hypoteze 7C+ (Fontainebleau), Kůrovec 7C+ (Petrohrad), Kabaret SD 8A (Petrohrad), Telegraf road 7C+ (Petrohrad), Zaťaté zuby 7C+/8A (Petrohrad)…

Mezi jeho závodními úspěchy najdeš 13. místo na Evropském poháru v lezení na obtížnost (Paříž ´96), 19. místo na Světovém poháru v lezení na obtížnost (Rovereto, IT, ´02), 9. Místo na SP v boulderingu (Lecco, IT, ´03) a dvě 19. místa ze závodů SP v roce ´04 (Birmingham, GB, a Erlangen, DE).

Vyhrál Slovenský pohár a stal se mistrem Slovenska v lezení na obtížnost i v boulderingu, něco možná i vícekrát, statistiku si nevede.

Má ženu Leonu a dcery Bereniku a Sofii. Všechny lezou.

(Během práce na Andrejově infoboxu jsme oslovili i Simču Ulmonovou, která díky tomu vylovila ze svého archivu zaprášený rozhovor s Andrejem z roku 2005, pozn. red.)

Andrej v Labáku (f: Standa Mitáč)

Andrej v Labáku (f: Standa Mitáč)

Více najdeš tady: www.aix.cz

Autor

Lucie Trojanová

Autorka

Sportovní lezkyně a životní teoretička. Má mezery v lezení rajbasů a úspěšné aplikaci teorií na životní praxi. Z její mlhavé představy o budoucnosti nesměle vystupují obrysy vlastní lezecké dodávky, v níž procestuje přinejmenším Evropu.

Standa „Sany“ Mitáč

Hlavní editor

„Lezení není jen o číslech a život není jen o penězích.“ Nejraději píše o lidech, kteří vědí, že štěstí si nikde nekoupíš.
Je závislý na stavech, kdy neřeší datum –
v horách nebo na labském písku. Neléčí se.

Facebook

TOC, nezapomenout přidat související články a vyplnit Excerpt (úplně dole)