„200 slov“

Trocha kultůry ve velikonočním Fontainebleau

28. 03. 2016, Marek Jedlička

Než jedeš poprvé do Fontu, tak si myslíš, že jsou to samý obliny, průtlaky, plotýnky, parádní hrany… Po pěti dnech lezení ti dojde, že ti všichni kecali – Font jsou hlavně díry. Ve tvých prstech! No a co s tím pak, když máš prsty jako cedník a k lezení potřebuješ víc než cokoliv jinýho hlavně dostatek tenký tejpky k mumifikaci bříšek. Odpověď je jasná a nikdo, kdo leze, to asi neslyší rád: „Restday!“

Font jsou hlavně díry. Ve tvých prstech (f: Marek Jedlička)

Font jsou hlavně díry. Ve tvých prstech (f: Marek Jedlička)

XXX
S restama je ale problém. Co dělat? Chodit někde po městech se ti moc nechce, když je všude toliko lezení. Do města vyrazíš jedině tak do lezeckýho obchůdku, a když ti ještě cestu poradí Melissa Le Neve, vypadá to, že to snad nějak půjde zvládnout. Teď už jen rest proměnit ve smysluplný den nějakou pomocí druhým. Ve Fontainbleau jsme moc bezdomovců a žebráků nepotkali, tudíž se naše charitativní úmysly musí ubírat jiným směrem. „Co jet do Isatisu, je tam Chasing the Rubbish (akce na čištění skal, pozn. red.) od Black Diamondu? Třeba tam bude i Fred Nicole.“ (švýcarský bouldrista, co dal první 8B+ vůbec, pozn red.)

A tak se z rest daye nakonec stal jeden z nejvíc nejlepších dní – ráno do obchodu pro croissant, pak procházka po Chateu d´Fontainbleau, nákup božích kartáčků (mají dlouhé hlavičky s kančíma štětinama, tudíž božsky čistí), šáhnutí na Melissu (na lopatku tak trochu), odpolední úklid a zektoring a jako třešnička na dortu (zektoring je výraz Slováků pro procházení sektorů a očumování bouldrů, co by chtěli lézt, pozn red.) Úplně nakonec pak potykání a fotka s Fredem NicolemNico Favressem (bigwallový specialista z Belgie, pozn. red.). Borci by prý rádi vyrazili do Čech na písek a dali si tu nějakou pěknou spárku.

Fred Nicole, Tomáš Jedlička, Marek Baran, Nico Favresse a Marek Jedlička (f: náhodný kolemjdoucí)


I malé články dají dohromady dost práce. Díky za tvoji podporu