„200 slov“

Pražská „Urban Boulder Race“ – naočkuj se na příští rok (tetanovkou)

16. 05. 2016, Marek Jedlička

Na Urban Boulder Race (UBR) jsme s bráchou šli vlastně dost náhodou, předpověď na víkend nevypadala nic moc, a tak jsme se v pátek narychlo rozhodli, že nebudou žádný skály. „Budou domy.“

Myslím, že každýho kdo trochu leze, vždycky lákalo vylízt si po nějaký cihlový zídce na nějakej ten dům a to je přesně věc, kterou nám UBR umožnil. Ale nelezlo se jenom po cihlách, ba spíš naopak. Většina bouldrů připomínala prolejzačky ze školky, až na to, že aby je člověk vylezl, musel trochu něco umět. Ať už držet matky, jako kdyby chtěl někomu uštípnout cecík, a nebo lízt po tak malinkých lištách na výloze, že žiletky z Petráče jsou proti tomu madla. Ta různorodost městskýho hřiště byla fakt obrovská – závodilo se třeba na Strahově, ČVUTu nebo Jatkách78.

Viděl jsem pár holek, co si na rezavejch trubkách v jednom bouldru strhaly mozoly na krev a někdo na to řekl: „V ceně startovnýho by měla bejt i tetanovka.“ Do finále jsem se nedostal, ale bylo pro diváka (mě) jenom velká šou a zábava, tak třeba dvojnásobné ušlápnutí startovního chytu jsem ještě nikdy neviděl: „Drbič, jsem ti řikal že seš moc tlustej,“ ozvalo se z publika.

Akce to byla mega super nejvíc a klobouk dolů před Karinou a Jurášem, jak to hezky všechno šlapalo. Příští rok stopro zas. A afterparty… O tý radši až někdy jindy. (Závod vyhráli Honza Jeliga a Domča Dupalová, pozn. red.)

Bouldering na Strahově (f: Mára Jedlička)


I malé články dají dohromady dost práce. Díky za tvoji podporu