Honza Bareš
z Trash Hero
čistí indonéské pláže

perex

“PŘIJDE MI, ŽE JE TO TA NEJSMYSLUPLNĚJŠÍ VĚC, KTEROU JSEM V ŽIVOTĚ UDĚLAL,” ŘÍKÁ HONZA BAREŠ, KTERÝ STÁL U ZRODU ANTI-ODPADKOVÉHO HNUTÍ TRASH HERO V JIHOVÝCHODNÍ ASII. MAKÁ TADY RUKAMA I HLAVOU.

Kredity

T: JAKUB FREIWALD F: MATABOOLAN, Honza Bareš | ČERVEN 2016

Text 1

Ošoupané pneumatiky vypůjčeného skútru prudce brzdí před nenápadnou pláží na severu ostrova Bali. Je pondělí a stejně jako každý týden i dnes se koná pravidelný úklid pláže. Jedu pozdě. Spoléhal jsem na obligátní asijskou (ne)dochvilnost. Hloučky postav ve žlutém, rozprostřené po celé délce oblázkové pláže, mě upřímně trochu překvapují. 

V duchu si říkám, že lidé s černými odpadkovými pytli přes rameno se na tohle panenské místo nehodí. Stejně jako hory odpadků, které se válí všude okolo. Výběr je pestrý. Od obligátních plastových flašek, přes pantofle a igelitové sáčky až po kusy látek. 

Sympaťák s čerstvě oholenou hlavou udílí pokyny hloučku čtyř lidí. Atmosféra je veselá. Honzu Bareše, zakladatele hnutí Trash Hero Indonesia, jinak než s úsměvem na tváři ani nepotkáš. Tohohle životního optimistu jen tak něco nerozhází…

“V PONDĚLÍ JSME VYČISTILI JEDNU PLÁŽ. A UŽ JSME NEPŘESTALI”

Jak ses dostal do Indonésie?
Do Indonésie jsem přijel poprvé před třema rokama. Od té doby se pohybuju mezi Thajskem a Indonésií, potápím se, surfuju, hraju na kytaru a sbírám odpadky.

Co je Trash Hero?
Trash Hero je hnutí – sbíráme odpadky na plážích. Vzniklo proto, že nám příšlo líto, že se na plážích válí odpadky, protože to, co přijde z moře, nepatří nikomu a nikdo to nesbírá, tak jsme to s dobrovolníky začali sbírat.

Jak vznikla myšlenka založit hnutí?
Žili jsme s kamarády na ostrově Koh Lipe v Thajsku a říkali si, jaká je škoda, že jsou všechny ostrovy v národním parku tak špinavé od odpadků. Mluvili jsme o tom rok a pořád to nepřineslo žádnou změnu, tak jsme si řekli, co kdybychom prostě v pondělí jeli a vyčistili jednu z těch pláží. Tak jsme jeli, měli z toho radost a příští pondělí jsme jeli znovu. A nikdy jsme nepřestali. Už to trvá dva a půl roku.

Z Thajska se odpadkoví hrdinové přesunuli do Indonésie?
Začali jsme v Thajsku na ostrově Koh Lipe, pak nám začali psát z dalších ostrovů a ptali se nás, jak se to dělá, protože viděli, že máme úspěch. Potom když jsem přijel do Indonésie, tak jsem viděl, že má úplně stejný problém jako Thajsko, odpadky tu jsou úplně všude. Tak jsem začal úplně stejně, jak to začíná vždycky. Popovídám si s lidma, co tam bydlí, ať už to jsou potápěčský školy, restaurace, hotely a navrhnu jim, že jestli se shodneme na tom, že by bylo dobrý to vyčistit, tak se dají zorganizovat dobrovolníci, kteří každé pondělí přijdou sem na pláž a uklidí ji.

Galerie 1

Text 2

BANÁN HOŘÍ JAKO PETKA – CHYBĚJÍCÍ OSVĚTA

Indonésani odpadky neřeší?
Je to hlavně o vzdělanosti. Někdy jsem jim třeba říkal, že možná není úplně dobrý nápad pálit plasty, protože je to škodlivý a toxický, jenže oni to nechápou. Nerozumí tomu, že plasty nezmizí stejně jako mizí banánové slupky. Jim nevadí, že to smrdí a myslí si, že černý kouř se taky rozplyne. Vždycky byli zvyklí vyhodit slupku z okna a nechat ji tam shnít, pak ji sežralo kuře, ale plasty kuřata moc nežerou. Když přijdou deště, tak se všechno dostane do řek, pak do moře a v březnu po období deštů tu člověk plave nad krásnými korálovými útesy a odpadky jsou úplně všude.

Nikoho nenapadne to uklidit?
Potápěčsá centra si vyčistí pláž před svým centrem nebo restaurací. Mají nějakého zaměstnance, který vysbírá odpadky bezprostředně před tou restaurací. To ale zdaleka nepokryje celou tu pláž a i pro ně je dobrý, když je ta pláž čistá, turisti už si docela povídají o tom, že je Indonésie plná odpadků.

Spolupracujete s nimi nějak?
Většinou obejdeme všechny restaurace, resorty a potápěčské školy a všem řekneme to stejné. Mohli bychom to tady společně uklidit a bylo by super, kdybyste nám pomohli třeba tím, že nám poskytnete loď, vy nám zase uděláte spoustu kari nebo přinesete ovoce. My nechceme působit na konkrétním území, hlavní myšlenka je taková, abychom všichni pracovali společně. Pak mají všichni radost, že se nám to společně povedlo.

Kdo se nejčastěji účastní úklidů?
Obvykle turisté nebo potápěči, na několika místech se nám daří zapojovat i místní děti – z toho mám velkou radost. S dospělými je to složitější. Dostat ne moc vzdělané místní, aby s námi čistili pláže, to je hodně těžké. Trvá to třeba rok, než se začnou přidávat. Turisté nám pomáhají, protože jsou na dovolené a znají čistou evropskou kulturu. V Evropě už jsme se naučili sbírat a třídit odpadky, v Indonésii tenhle krok zatím neproběhnul. My jsme jim dali tu báječnou plastovou technologii, ale nepřipravili jsme je na to, že se to nebude rozkládat stejně jako banánové slupky.

V kolika lidech uklízíte pláže?
V průměru se účastní tak 20 lidí, někdy je to pět, někdy je to 40. 

CITÁT 1

“Dali jsme jim tu báječnou plastovou technologii, ale nepřipravili jsme je na to, že PETka se rozkládá jinak než banánové slupky.”

Text 3

NEJVĚTŠÍ ÚLOVEK? 80 000 PET LAHVÍ A 60 000 PANTOFLÍ

Co všechno nacházíte mezi odpadky?
Nejčastějí jsou měkký plasty, obaly od instatních nudlí, tašky, malý šustivý plastový věci, PET lahve, polystyrenu je hodně. V Indonésii je velice typickým odpadkem plastový kelímek o objemu 200 ml, do kterého dávají vodu. To je ten nejvíc bizarní produkt, jaký jsem kdy viděl a nechápu, že to ještě nezakázali. To jsou dvě loknutí vody za dvě koruny, ale zůstane po tom kus odpadku a pláže jsou toho úplně plný. Občas najdeme nějaké hračky, které se snažíme sbírat. Já mám třeba žluté autíčko, které si vozím s sebou. Taky nacházíme motorkářské helmy a to pak zavání historkama o mrtvých motorkářích.

Kolik odpadků jste nejvíc sesbírali?
Tady v Indonésii jsme nejvíc posbírali v Labuan Baju (přístavní město na ostrově Flores, pozn. red.) 2. listopadu, kdy jsme čistili pláž, která je kousek od přístavu, kde kotví trajekty. Tam jsme s 25 dobrovolníky vysbírali za dvě hodiny 500 kilo odpadků. V Thajsku jsme nejvíc vyčistili na pláži Loak Bay na ostrově Koh Rawi v národním parku a trvalo to čtyři měsíce. Jenom z téhle pláže jsme posbírali 40 tun odpadků, včetně 80 000 pet lahví, 60 000 pantoflí, hory polystyrenu, spoustu skla, několik barelů zapalovačů, lana, sítě, zářivky. Všechno jsme roztřídili a 90 % odpadu zrecyklovali.

Co děláte s odpadem?
Nám rychle došlo, že když sesbíráme všechny věci dohromady, tak s tím nejde nic moc dělat. V Čechách se třídí plasty, sklo, papír a to stejné jsme chtěli dělat i tady. Vždycky jdou zrecyklovat plastové lahve, ty dokonce sbírají místní a mají za ně pár drobných. Taky můžeme sbírat sklo, ačkoli ne tak dobře jako v Čechách. Barevné a bílé sklo se tady neřeší a pivní lahve se sbírají jenom v celku. Pantofle, které jdou nosit, dáváme k sobě velikostně a nabízíme je k “adopci”. Ty, které použít nejdou, dáváme v Thajsku jedné firmě, která je drtí, dál zpracovává a dělá z nich nové boty nebo podlahy do tělocvičen. Lana a sítě používáme na konstrukční práce.

Třeba s polystyrenem jsme neměli tušení, co budeme dělat, a chvíli trvalo, než někoho napadlo, že bychom ho mohli rozdrtit na malé kuličky a ty cpát do sedacích pytlů a matrací. Taky nám nějaký čas trvalo, než nám došlo, že když se obaly od instantních nudlí poskládají a spletou dohromady, tak se z nich dají dělat kabelky. Neustále se snažíme hledat nové a nové cesty, v současnosti například hodně vyrábíme eko-cihly. Vezmeme plastovou lahev a nacpeme do ní všechny plasty, co najdeme, a pořádně ji napěchujeme, aby byla úplně tvrdá. Když jich máme hodně, můžeme je používat jako cihly ke stavbě domů.

full width fotka

Cesta po Nepálu

 
– MEZI ODPADKOVÝMI HRDINY SE ČÍM DÁL ČASTĚJI OBJEVUJÍ I MÍSTNÍ DĚTI –

Galerie 2

Text 4

ODPADKOVÍ HRDINOVÉ EXPANDUJÍ DO SVĚTA

Kde všude uklízíte?
Čistíme hlavně pláže, ale před obdobím deštů čistíme i říční koryta, začali jsme s úklidem hory Rinjany (druhá nejvyšší hora Indonésie, pozn. red.), která je bohužel pověstná spoustou odpadků, které se nachází na jejich svazích. Ve spolupráci s místní komunitou se snažíme podpořit iniciativu, abychom ji mohli vyčistit. A tím vyčistit myslím, že to nechceme spálit, ale zrecyklovat.

Co peníze, jak financujete provoz hnutí?
Nějaké náklady máme, protože často obcházíme potápěčské školy a resorty a když každý přispěje pár stovek, tak vždycky máme na to, abychom koupili rukavice, pytle, hrábě a holínky. Aby se sbíraly odpadky nepotřebuješ moc peněz, na to potřebuješ ruce a lidi. To je na tom nejlepší.

Kde všude Trash Hero působí?
Momentálně působíme v Thajsku, Indonésii, na Filipínách a od začátku roku Trash Hero funguje i v Praze. Mám v Praze byt a když se projdu po sídlišti a vidím ty odpadky, okolo škol, v keřích, tak si říkám, že by možná stálo za to zamést si před vlastním prahem. Ale v Evropě už jsme dál. Naučili jsme se odpadky sbírat a recyklovat mnohem líp než v Indonésii. Tady pokud nezačneme hned, tak moře úplně zabijeme.

CITÁT 2

“Na sbírání odpadků nepotřebuješ moc peněz, stačí ruce a lidi. To je na tom nejlepší.”

Text 5

“NESEDÍME NA ZADKU A NEČEKÁME, ŽE TO ZA NÁS NĚKDO UDĚLÁ”

Čeho si nejvíc ceníš?
Z národního parku okolo Koh Lipe se stal nejčistčí národní park v jihovýchodní Asii. Už dvakrát jsme získali nejprestižnější thajskou ekologickou cenu, kterou jsme nedávno přebírali v Londýně od thajské princezny. Mám pocit, že něco se změnilo. Dosáhli jsme i toho, že si o tom lidi začali víc podívat. Dokonce už k nám přicházejí různí “ekoturisté”, kteří o nás vědí a chtějí se zapojit.

Má to smysl?
V tom, co děláme vidím velký smysl. Tady v Indonésii jsme vysbírali už víc než 24 tun odpadků a to není malá hromádka. V Thajsku jsme vybrali už přes 100 tun odpadků, které už nikdy nebudou v moři, nebudou se rozlamovat na menší a menší kousky a nebudou zabíjet mořské živočichy – plast z moře jen tak nezmizí. Mám radost, že všichni v Trash Hero pracují zcela dobrovolně, bez jakéhokoli honoráře. Nikdo z nás si od začátku nevzal jediný cent. My nesedíme na zadku a nečekáme, že to za nás někdo udělá. “Kdo je ten někdo?” Když to není něčí práce, tak to nikdo neudělá. Ten “někdo” jsme teď my. Přijde mi, že je to ta nejsmysluplnější věc, kterou jsem v životě udělal.

VIDEO

– 1. VÝROČÍ FUNGOVÁNÍ TRASH HERO V AMEDU NA BALI | VIDEO –

infobox tabulka obyč

Honza Bareš je psycholog, žurnalista, instruktor freedivingu a nadšený kameník. Poslední čtyři roky strávil v jihovýchodní Asii, kde s přáteli založili hnutí Trash Hero. Většinu roku tráví na plážích nebo pod vodou, a když je v ČR, přednáší po školách a cestovatelských klubech o alternativním životním stylu, ekologii a svobodě.

Honzova definice dobrodružství
“Dobrodružství je chůze po laně bez jištění. A nebo cestování daleko od domova s pár korunama na účtě. Dobrodružství je neplánovat. Luxus, který si málokdo dovolí – nevědět, co přijde, a nechat věci plynout. Žít přítomnost na hranici komfortní zóny, dalek pohodlného zahnívání v rutině, s věčně se měnícím horizontem před očima.”

Trash Hero se z lokálního projektu na malém ostrově vyvinulo v globalni hnuti. Za dva a půl roku jsme se rozšířili do 5 zemí a sesbírali s pomocí dvanácti tisíc dobrovolníků přes 155 tun odpadu. Trash Hero se zaměřuje čím dál více na recyklaci, vzdělávání a prevenci znečištění. Trash Hero pořádají úklidy a recyklační workshopy každý týden.

Víc informací najdeš na webu TrashHero nebo na Facebooku.

Nenápadný park v pražské Libni, sedm dobrovolníků, fůra lopat a dvě kolečka. Po dvou hodinách k téhle sestavě přibyly ještě desítky kil odpadků, lahví nebo injekčních stříkaček. Tak nějak vypadal první úklid pražských odpadkových hrdinů v únoru 2016. Jestli se chceš zapojit a přispět pár sáčky do společného “pytle”, máš jedinečnou šanci. Úklidy se konají v neděli. Víc informací najdeš na Facebooku.

TH_PrahaPrvní úklid Trash Hero v pražské Libni v únoru 2016 (f: Jakub Freiwald)

Mapa full width

Autor

Jakub Freiwald

Editor

Absolvent mediálních studií, profesionální střihač, kameraman a příležitostný fotograf.
Točil cestopisné reportáže třeba v Číně, Argentině, Indonésii nebo Indii.
Motto: „Když se chce, všechno jde.“

Facebook

TOC, nezapomenout přidat související články a vyplnit Excerpt (úplně dole)