Epické
české
lajny!

perex

Aby to bylo epic, musí to mít alespoň 500 metrů na výšku! (…) Vůbec. Kolikrát stačí dvacet. Jde hlavně o místo, o výhled, o prostor, o příběh… A to všechno doma máme

Kredity

T: ANČE HANUŠ KUCHAŘOVÁ, STANDA “SANY” MITÁČ F: Honza Šimánek, Marek Smolka, Honza Halfar, Petr Topič, Mirek Janoušek
| srpen 2017

Text 1

PŘIJEDOU A ČUMÍ

V Yosemitech můžeš chodit nejstarší lajnu světa.
V Norsku můžeš chodit kilometr nad zemí.
V Alpách koukáš na okolní kopce jak z letadla, aniž bys odlepil chodidla z popruhu.
V Česku tohle nezažiješ…

A pak ti přijede kámoš z Kalifornie, prochází Ádrem a tři dny vkuse vzdychá: „That is awsome! It is so epic! Oh my gosh that is hilarious!” A kámoška z Chamonix se na českých pískovištích zasekne na dva měsíce.

Krásný lajny tu jsou. Je jich tu plno. A některé jsou skvosty.

V tomhle článku tě seznámíme s TOP 10 českými higline, kterým dáváme značku – EPIC –. (Seřadili jsme je nahodile, jak nám zrovna přišly pod ruku, pozn. red.)

BANNER I SE ČTVERCEM

Text 2

1 Shangrila

59 m délka, 40 m výška, Skalák
.
.

Shangrila – neboli ráj. Američanka Faith Dickey se se jménem dost trefila. Lajna je v Českém ráji a chodit po ní je vážně ráj, obzvlášť směr z Ocúnu na Únorovou věž.

„Vytvořili jsme ji s holkama z G4G týmu a klukama ze Skaláku. Obě věže jsou na vrchu oblé, přírodní kotvení nešlo. Ale podařilo se domluvit vrtání. Měli jsem štěstí, dosluhující dobíráky byly doplněné o nové, vhodné i pro highline. Tohle je lajna na které jsem v životě strávila nejvíc času,” říká Anče Kuchařová, která na ní jednou strávila 24 hodin. Sice ji zatím nikdy nepřešla v kuse, ale to jí nevadí. Ráda se na ni vrací: „Shangrila je branou do ráje i pro ty, co si jí ještě nenapsali do deníčku.”

„Krásný směr na krásném místě. Na pískovcovou věž vylezeš jedině s přáteli na laně i v životě. Exponovaná lajna s nepopsatelnou atmosférou,“ vzpomíná na Shangrilu lajner Petr „Peeto“ Kučera.

Galerie 1 shangrila

Text 3

2 Narkobaron

66 m délka, 30 m výška, Ostrov
.
.

Jedna z prvních monster highline u nás. „Tak tohle je asi první lajna, kterou jsem nedávno přešla povolenou. Prvně jsme tuhle šedesátku napli v roce 2011 s Kwjetem, Jankem a Jordanem. A teď s prověšeným backupem jsem to musela znovu přebojovat, jak před těmi šesti lety. Pořád mi povolený lajny připadají zbytečně namáhavý,“ říká o ní Faith Dickey.

Tady je vzpomínka od Jakuba „Kwjetáka“ Hanuše, který směr vytyčil: „Bylo mi to jasný hned, když jsem poprvý přišel do Himmelreichu napínat lajny. Vede přes údolíčko z Velký tovární věže na hranu věže naproti směrem k Ostrovu. Krásně exponovaná a tak akorát dlouhá (65 m) na to, aby si ji pochodil každej, kdo se hajlajnám trochu věnuje.

Narkobaron je ta zadní prázdná lajna (f. Marek Smolka)

.
V tý době to samozřejmě byla ještě „monster“ hajlajna, napínali jsme ji s týmem Somewhereelse Land (Janek Galek, Faith Dicky, Jordan Tybon a já) – společně jsme v Ostrově vytvořili většinu zásadních hajlajn (Master of the Universe, Island King a další).

Název Narkobaron jsem si šetřil na nějakou významnější lajničku a tahle vypadala, že jí bude sedět. Je to asi tak trochu metafora, ne teda prvoplánovitě, mně se primárně líbilo, jak to slovo zní, ale když nad tím tak přemejšlím, narkobaron je někdo, kdo zprostředkovává hodně silný zážitky (prostě fet, pozn. red.). A když jdeš po dlouhý hajlajně, dostáváš se do rauše, jako kdyby sis něco šlehnul, a tenhle Narkobaron tě tam taky dostane.

Z Narkobarona se díky jeho expozici a délce stala oblíbená a často tahaná lajna, z čehož mám jako její autor velkou radost. Jak říká Špek: ‘To jsem rád, že se to leze.’“

CITÁT 1

Jak říká Špek: „To jsem rád, že se to leze.“

Text 4 Mamka

3 Mamka

208 m délka, 60 m výška, Divoká Šárka, Praha
.
.

Tahle lajna, ke které dojedeš pražskou tramvají, má super příběh. Je to první lajna v Česku, kterou kluci tahali pomocí dronu.

Je to projekt Dannyho Menšíka, který tuhle 208 metrů dlouhou lajnu natáhl a přešel přes celé Šárecké údolí. Světový rekord v té době byl 214 m, takže to vypadalo na evropský rekord. Ten samý den se ale objevila zpráva, že Julian Mittermaier z Německa přešel 224 m. Danny zkoušel lajnu tahat už dva měsíce před tím, ale tehdy se to nepodařilo, protože selhalo propojení obou stran. Lajna spadla dolů a zamotala se do korun stromů. „Tak jsme vymysleli odvážný, neozkoušený plán s dronem, na který jsme navázali vlasec, který je dost lehký, aby s ním mohl dron přeletět 200 metrů přes údolí. Pomocí vlasce jsme pak přetáhli tenké lano a pomocí tenkého lanka už lajnu,“ vzpomíná Danny. A jak to dopadlo?

Mrkni na video:

Galerie 2

FULL WIDTH FOTKA

– DANNY MENŠÍK NATAHUJE MAMKU (f: Honza Šimánek) –

Text 5

4 Grand Virgin Line

86 m délka, 40 m výška, Trosky, Český ráj
.
.

Geniální highline novinka, za kterou může Matyáš Veselý. Nadšený liberecký slackliner. Kolik lajnerů koukalo na Trosky po roky a roky a utíralo přitom ukapávající slinu… Jediný Matyáš vytrval ve snaze vyjednávat povolení u památkářů a dotáhl to do konce:

Jak probíhalo vyřizování povolení?
Nájemní smlouvu jsem měl vyjednanou devět měsíců dopředu. Obhlídli jsme s kastelánem Lubomírem Martinkem místo, navrhl jsem mu konkrétní technický řešení ohledně kotvení a on s těmi podklady šel na zasedání rady, kde to prošlo. Díky detailnímu návrhu to nepůsobilo jenom jako plácnutí do větru a podařilo se sepsat smlouvu o pronájmu na dva víkendy (zkušební 16.-18. 7. a ostrý 1.-2. 8. 2017 – podrobný report najdeš tady). Na příští rok bude potřeba smlouvu obnovit, což mám v plánu pořešit ještě letos.

Platí smlouva jen na místa kotvení, nebo na celý hrad?
Na celý Trosky včetně veřejně nepřístupných prostor. Je to vtipný, tyhle dva víkendy mi vlastně Trosky říkaly pane (směje se), takže jsem si tam mohl dělat, co jsem potřeboval za účelem napnutí lajny. (směje se)

Jak probíhalo kotvení?
Samozřejmě, je to skoro 900 let starej objekt a jsou to opravdu trosky. Nevíš, čím kdysi lepili ty kameny, takže bylo nutné rozvést tah do co nejvíc směrů a moc to nenapínat. Tam, kde jsme obhodili celou věž, nebylo co řešit, ale u cimbuří to bylo složitější. Respektovali jsme přísný zákaz vrtat nebo jakkoliv zasahovat do zdí nebo skály. Takže po nás místo zůstalo úplně stejný, jako než jsme tam přišli.

Jak sis užil lajnu?
Byl jsem asi jedinej, kdo to nepřešel (směje se), ale spoustu borců si tu posunulo osobní rekord, protože to místo je tak nakoplo, že byli schopní dostat ze sebe nejlepší osobní výkony. Mým cílem bylo hlavně nepokazit nic po organizační stránce a mohu tedy být spokojen i bez úspěšného přechodu lajny. Rád bych, aby se tahle akce mohla konat každý rok.

A my si přejeme, aby to klaplo ve stejném stylu: Žádné vrtání, žádné reklamy. Čistě radost, že můžeme chodit tím starobylým vzduchem.

Galerie 3

FULL WIDTH 2

– ANČE VE STAROBYLÉM VZDUCHU (f: Honza Šimánek) –

Text 6 Doga

5 Doga

20 m délka, 18 m výška, Tisá
.
.

Severočeská klasika z dob kamenných: „Dne XXVI., měsíce července, Léta Páně MMVIII, bude tomu na den přesně jedno sto let, kdy na vrchol Dogy, dominanty Tisé, vstoupila lidská noha.“ Tak začíná Kolouchův článek o napnutí klasického směru na Dogu. Kolouch s Kajochem byli v té době nejlepší čeští slacklineři, o tom svědčí i fakt, že jako první překonali 100 metrů na longline (slackline v parku).

A z novodobých slackline dějin? Tahle věž je ideálním oltářem. Ančee s Kwjetem si tam řekli své „Ano“ letos v červnu. Nejdřív na věž vylezl farář se svědky. Zprava přišla nevěsta, zleva ženich. Dvě stovky svatebčanů sedících na okrajích skal ani nedutalo, když si říkali své sliby. (Psali jsme 200 slov, pozn. red.)

Tohle by bylo taky férové zmínit – proti tahání lajn na Dogu delší dobu vystupuje teplický lezec Gerhard Tschunko: „Podle mě by se to nemělo napínat na takhle nestabilní a exponovaný věže.” Co na tenhle názor říká Kolouch? „Myslím si, že když to vydrželo tehdy, tak dnes už to není problém. Dříve se lajny napínaly jako struny na ‘komorní Á’ a musely zvonit. Dnes už se tam spíš jenom pověsí – je to jiný trend.” Každopádně pokud budeš někdy napínat lajnu na Dogu, dvakrát si to rozmysli, postupuj s maximální citlivostí a nepoužívej vrchní bloky, které tam jen tak leží na dobré slovo.

Magická Doga (f: Anče Kuchařová)

full width fotka

– PODZIMNÍ ROMANTIKA S DOGOU (f: Anče Kuchařová) –

Text 6 Keksik

6 Čokoládovej keksík

82 m délka, 30 m výška, údolí Plakánku, Český ráj
.
.

Dlouhatánská lajna kotvená za bukové stromy, která spojuje údolí Plakánku hned vedle středověkého hradu Kost: „Dlouhou dobu můj osobní rekord a velmi těžký přechod. Na tomto směru jsem byl třikrát, nechal tu hodně sil jak fyzických, tak psychických. Zažíval jsem velké obraty nadšení a beznaděje, dokud jsem lajnu nepřešel. Potom ze mě všechno spadlo.“ vzpomíná lajner Petr „Peeto“ Kučera.

Peeto ji přešel v roce 2011 a tehdy to byl i český highline rekord. Článek vyšel tady.

A video o lajně můžeš zkouknout přímo tady:

Text 7 kokša

7 Malej Kokša

100 m délka, 60 m výška, Adršpach
.
.

Konečně něco z Ádru! Seznam se s parádičkou, která spojuje Malého Konšela a Kokšovu věž – celé se to odehrává kousek vedle legendárního Starosty. Víc poví místní znalec Honza Halfar:

„Hlavní info je, že je to fakt pěkná lajna, mezi dvěma velkýma věžema v Ádru. Takové spojení mezi Královstvím a Městem, vysoko a přímo nad turistickým chodníčkem. Dřina při natahování a davy čumilů z řad turistů zaručeny. Od obou stran kotvení jde skákat trojkový přeskok, to mi na tom přišlo nej. Díky chození a přeskokům můžeš dát čtyři velké věže skoro bez lezení. (směje se)

Vysoko nad věžemi (f: Honza Halfar)

.
Je to trocha nevšedna pro každého. Na odpoledne to ale nebude. Obhoz jeskyňky a balvanu chce hodně smyček a nahoru to zrovna blízko není. Předtím tě ještě čeká vydatná rozcvička v komíně. Ta sice nepotěší, ale určitě přijde vhod. Metry, co nalezeš na obě věže, bude třeba přejít i na lajně a to hned dvakrát. Pokud ani po tomhle všem nebudeš mít dost, za kotvením na obou stranách čeká trojkový přeskok vedoucí na další velkou věž. To si dej!“

FULL WIDTH fotka

– TĚŽKÁ ADRŠPAŠSKÁ KLASIKA (f: Honza Halfar) –

Text 8

8 Sluníčko

55 m délka, 50 m výška, Skalák
.
.

Krásná lajna v amfiteátru Kapely, která spojuje Kápla a Podmokelskou. Tahala se jen jednou v roce 2015 a ke kotvení se využily dobíráky udělané pro přelanění někdy v 90. letech, pravděpodobně od Bojsy.

Vzpomíná na ni Danny Menšík: „Pamatuju si, jak jsem ji šel s Anče, Luky Černým a Peetem. Ta lajna je úplně suprová, je napnutá pěkně v rovině, a když jdeš směrem na Kápla, tak pod sebou koukáš na Údolku a máš ji celou pod sebou. Lajna vede úplně na vrchol, je to bomba. Byl tam s námi tehdy i Petr Voříšek, který se na Kápla dostal s berlema.“

Voříšek na Káplu (f: Anče Kuchařová)

.
Proč se tedy moc netahá? „Moc lidí o ní asi neví a do Skaláku celkově moc lajnerů nejezdí tahat, protože tam musíš celkem dost lézt. Je celkem omezený množství lidí, co jsou schopní dobře lézt na písku a taky chodit po lajnách. Ve Skaláku jsou lajny trochu složitější na natáhnutí.“

Danny a Údolní Kapelník v pozadí (f: Anče Kuchařová)

Text 9

9 Apoštolka

32 m délka, 10 m, Staromák, Praha
.
.

Na tenhle skvost ve středověkém srdci naší matičky vzpomíná Marek Smolka: „Apoštolka byla velmi specifická highline. Natažená byla pouze jednou a těžko bude opakovaná. Kotvili jsme na obou stranách z oken domů. Jedno okno Staroměstské radnice, což je národní kulturní památka a na druhé straně okno nejdražšího hotelového pokoje ve střední Evropě. Je to nejbližší možná lajna k pražskému orloji, 32 m dlouhá a skoro 10 vysoká.

Napnout lajnu přes Staroměstské náměstí jsme vymysleli s Michalem Tylem. Lajna byla natažena v rámci akce ‘Praha v pohybu’. Akci pořádal Czech Tourism na podporu sportu v Praze s cílem ukázat turistům, jak lze v Praze sportovně vyžít. Původní plán byl vršek věže Staroměstské radnice a věž Týnského chrámu (cca 130 m), ale to bylo přes památkovou péči neprůchozí. Vyjednat povolení pro Apoštolku bylo také složité. Šlo to asi jen díky pořadateli, tedy Czech Tourismu. V závěru jsme měli po mnoha jednáních tři podepsané papíry, a to od NPU (Národní památkový ústav, pozn. red.), památkářů a z magistrátu a vše schvalovala rada města Prahy. Kdo někdy řešil něco s památkami, dovede si to představit. Kdo neřešil, ať je rád, že je rád.

Systém napnutí byl takový, že do oken byly zapříčené dřevěné trámy, co se používají na bednění při betonáži. Na plochy, kterých se trámy dotýkaly, jsme postavili velká prkna zabalená do filcu, aby se nikde nic nepoškodilo. Za trámy se standardně napnula lajna. Jelikož čela domů nejsou na sebe rovnoběžná, trochu nám to z počátku ujíždělo a strašně jsme se báli, že něco odřeme, což by byl megaprůšvih.

Samotná lajna se chodila parádně. Z historických domů na tebe dýchá zvláštní kouzlo. Jít přímo na orloj byl zážitek. Po boku prostor celého Staroměstského náměstí, věže Týnského chrámu… Pod tebou nekonečné davy fotících Japonců. Dokonce se mi zdálo, že lidi koukali spíš na nás a orloj je nezajímal. Chození jsem si fakt užil, méně už pak rozhovory do všech televizí a novin, kterých bylo požehnaně, včetně živých vstupů ČT, zpráv na Novu, Primu aj. Nicméně snažíme se propagovat slackline a tohle byla dobrá příležitost.“

Galerie 5 praha

Full Praha

– NĚCO ODŘÍT BY BYL MEGAPRŮŠVIH (f: Marek Smolka) –

Text Cimburi

10 Cimbuří

25 m délka, 20 m výška, Jizerky
.
.

Nakonec srdcovka české highline komunity, návrat tam, kde to vlastně všechno začalo – jeden z prvních skutečně epických projektů, který se u nás v roce 2007 povedlo zrealizovat díky oldschoolákovi (ve smyslu „old is cool“, pozn. red.) Kolouchovi. Ten jako jeden z prvních začal v Čechách chodit po slackline a pořádat festivaly.

Na Cimbuří Koulouch (Jirka Janoušek – tohle jméno používá jen v občance, pozn. red.) vzpomíná ve svém textu:
„A tak jsme začali. Na turistickým vrcholu to šlo hladce, zato na tom lezeckým jsme se kousli. Ne a ne najít optimální ukotvení. Naše návrhy odbýval Stefan z Německa slovy: „Dasis HAJLAJN, kajn kompromis!“ a dodal něco o 700 kg při napínání a něco o tuně a víc při pádu. Nakonec vymyslel geniální řešení – Mega hex, kterým byl ohnilej, ohořelej, bukovej klacek, ozdobenej houbou. Ten omotal statikou, pak kobercem a prdnul to celý do spáry, což Kajoch okomentoval výrokem dne: „Stefan nejlíp ví, co je pro nás dobrý“.

Pak už šlo všechno ráz na ráz. Po pěti hodinách práce se konečně mohlo začít chodit. No jó chodit, ale po čem – plocháč 2,5 cm širokej 25 m dlouhej 20 m nad zemí, na vrcholu kopce cca 500 m nad údolím. Jatka!“

Tehdy se Kolouch na lajnu ani nepostavil, a tak se na místo s kamarády vrátil příští sezónu, v roce 2008. Tehdy byl na místě i Kwjet Hanuš a tady je úryvek jeho vzpomínky:

„První na lajnu nastupuje Kolouch. Postaví se, udělá krok a pak opatrně čape lajnu. Jde si pozvolna svojí metodou nahrávání do hlavy. Pokaždé se dostat trochu dál než při předchozím pokusu, znovu najisto chytnout lajnu a znovu udělat výmik. Jeho obrovská síla je u highline velkou výhodou. Po několika pokusech se střídáme. Člověk potřebuje popadnout dech a nabýt znovu trochu jistoty a sebevědomí, které lajna nemilosrdně s každým nezdařeným pokusem ukrajuje. Oká, jdu na to.

Beru do ruky odsedávačku a navazuji se. Nasadit rukavice, zkontrolovat všechny uzly, zhluboka se nadechnout. Usedám na popruh a sunu se po něm kupředu. Lajna se velmi jemně kýve, ale i to stačí ke zrychlení pulzu a dechu. Zkouším nasát atmosféru – zvyknout si na výšku a expozici a přesvědčit hlavu, že na to mám, tuhle dýlku už jsem přešel stokrát; je to na pohodu. Ale mozek ne a ne to pochopit. Když zaostřím na protější skálu, periferní vidění se mi začne slévat do rozmazaného obrazce, který mě absolutně vyvádí z rovnováhy. Po chvíli sezení se zvedám. Teď už není cesty zpět. Udělám krok, ale zablokovaná hlava mi nedovoluje jít dál. Rukama rychle hmátnu po lajně a už se houpu. Onsajt v prdeli. No nic, další pokusy budou lepší, říkám si pro sebe. Ještě několikrát nastoupím, pokaždé se stejným výsledkem – po pár krocích následuje neodvratná tlama, naštěstí vždycky chytnu lajnu, takže se nemusím namáhavě zvedat přes odsedku. Na druhou stranu, ruce tím dostávají neskutečně zabrat a já začínám pomalu chápat, že na Kolouchův odpadávací styl nemám ani morál, ani fyzičku.

Kolouch nastupuje na lajnu na Cimbuří (f: Mirek Janoušek)

.
Proto přenechám průzkumnickou dřinu jemu a jen sleduju, jak ukrajuje metr za metrem. Lidi přicházejí a odcházejí, tleskají a pokřikují, ale nikdo z nich nemá ani páru, čeho jsou vlastně svědky. Kolouch dává velmi nadějný pokus za půlku lajny a znovu padá. Teď je ale jasné, že lajna už moc dlouho odolávat nebude. Po chvilce oddychu Kolouch nastupuje znovu a drtí lajnu až na samý konec! JO! Je to tam! Minulý rok se na Cimbuří ani nepostavil a dnes je prvním Čechem, který tuto majestátní highlajnu překonal. Dřív než se mu z hlavy vytratí vítězný setting, potvrzuje svůj výkon přechodem nazpět. Obrovská gratulace, Kolouch má pro dnešek odchozeno a spokojeně se usmívá – už se nemůže dočkat, až si za odměnu do ucha píchne fešáckou náušnici.

POPSAT NEPOPSATELNÉ

Teď je řada na mně. Jakmile jsem viděl, že to Kolouch dal, získal jsem najednou pocit, že to musím přejít teď, nebo nikdy. Jednak už jsem neměl moc síly a ani hlavě se moc nechtělo znovu podstupovat to kataklyzma při zvedání ze sedu, po kterém jediná cesta vede už jen dopředu, nebo hodně rychle dolů. Znovu se navázat, sednout, odšoupat pár metrů dopředu. Plynule se zvedám, nejdřív do podřepu a krotím jemné výkyvy. Absolutní soustředění. Krok za krokem pomalu nabývám jistotu, že to dám. Kdyby teď kolem začaly padat trakaře, stěží bych si toho všimnul. Z maximálního vypětí se mi začínají dělat mžitky před očima, ale to vem čert. Nezadržitelně valím kupředu, krok, krok, krok, krok. Jakmile jsem za půlkou, už vím, že ji mám a zbytek si jen užívám. Posledních pár metrů dávám na jistotu – pak už jen bezpečně čapnout lajnu a sestoupit opět na pevnou zem. Prochází mnou euforie, jakou jsem snad v životě nepoznal.

Následující dvě hodiny jsem jako v transu, sedím na vrcholu Cimbuří, dívám se do Sluncem zalitého kraje a přemýšlím, co jsem to právě provedl. Kolouch dává ještě několik pokusů a podaří se mu znovu přejít tam a zpět, čímž absolutně potvrzuje svou formu.“

Mimochodem, tuhle lajnu později přešel i Petr „Peeto“ Kučera, s tím rozdílem, že si ji střihl free solo – bez jištění: „Cimbuří je lajna s úžasnou atmosférou a pěknou expozicí. První návštěva byl těžký boj o přechod v sedáku, druhá návštěva po třech letech – free solo přechod a obrovská osobní satisfakce.“

Full Jizerky

– JIZERKY. TADY TO VŠECHNO ZAČALO (f: Mirek Janoušek) –

infobox tabulka obyč

ANČE KUCHAŘOVÁ:

„Lajneři nám ničí jištění – napínají svoje lajny za slaňáky.“ Tak to je ta nejsrandovnější fáma, co znám. Bohužel koluje nad žejdlíky s pivem už skoro deset let. Na písku se vždy tahá přírodně. Tedy celá věž se omotá pevnostníma smycema, nebo se najde vhodný obhoz, či se vzpříčí kláda za šutry, nebo se použije strom na okraji skal. Cest, jak udělat kotvení, je mnoho. Lezecké jištění (pokud nějaké je) se využívá pouze jako záloha.

Jinak řečeno, celý tah lajny drží hlavní kotvení, ten obhoz, strom…. A pak se vezme zbylý kus lajny či lana a bez tahu se cvakne do slaňáku či dobíráku. Je to stejné, jako kdyby tam visela jen karabina. Dokud neselže hlavní kotvení, je v backupu nulový tah. (Nevím o jediném případu v historii českého slackliningu, kdy by hlavní kotvení selhalo.) Ale náhoda je blbec a kdyby ty smyce kolem věže praskly, život lajnerovi zachrání právě dobírák nebo slaňák. To je snad fér.

Výjimku z pravidla o nepoužívání dobíráků tvoří Shangrila a Sluníčko v Českém ráji, kde jsou dobíráky uzpůsobeny i pro napínání. Když tam chceš jít na lajnu, tak to dáš na vědomí správci oblasti.
.

Chytře a ohleduplně. Za každou cenu!

SANY MITÁČ:

„Poslouchat hudbu je super, ale ne mezi skalama. Pokud to bez ní nevydržíš, vezmi si na lajnu sluchátka.
Zažil jsem borce, co na vrchol vytáhli repráky a vážně se to nedalo…
To jen tak na okraj, když už tu máme etické okénko.“

FACEBOOK PODPORUJ, SDÍLEJ

Autor

Anče Hanuš Kuchařová

Autorka

Slacklinerka a architektka. Lajny jí tak vzaly, že odešla z práce do cirkusu. Můžeš jí potkat ve skalách nebo v parku na lajně i jógamatce. Založila Slackline Academy, kde tě všemu naučí.

Standa „Sany“ Mitáč

Hlavní editor

„Lezení není jen o číslech a život není jen o penězích.“ Nejraději píše o lidech, kteří vědí, že štěstí si nikde nekoupíš.
Je závislý na stavech, kdy neřeší datum –
v horách nebo na labském písku. Neléčí se.

Facebook

TOC, nezapomenout přidat související články a vyplnit Excerpt (úplně dole)