Co člověk,
to příběh

perex

„Jsme jedna lidská rasa a hranice jsou jen uměle vytvořené čáry, které nás rozdělují,” říká cestovatel Gábor. Seznam se s příběhy lidí, které na svých toulkách po Zemi potkává.

Kredity

T: JAKUB FREIWALD F: Gábor @ PEOPLEIMEET
| ČERVEN 2017

Text 5

„Většinou o sobě nepíšu, nejsem ničím výjimečný,“ začínal rozhovor s Gáborem někdy před třemi měsíci. „Radši píšu o lidech, které potkávám.”

Přitom když před osmi lety vyrážel na svoji životní cestu, bál se s nimi mluvit. Teď už má za sebou 57 navštívených zemí a tisíce lidí, jejichž příběhy zdokumentoval. Svůj projekt nazval jednoduše: lidé, které potkávám – PEOPLEIMEET.

Jestli s ním chceš na pár chvil sdílet jeho cestu za poznáním, věnuj pozornost popiskám u fotek (zobrazí se po rozkliknutí galerie).

  

MATERIÁLNÍ EPIDEMIE LIDSTVA

Sám to cítím tak, že lidé jsou všude na světě dobří a laskaví. Máš stejné zkušenosti?
Myslím si, že lidi jsou defaultně dobří. Většina lidí ti na cestách pomůže, či ti tu cestu zpříjemní, jenom na ně musíš mluvit. Ta realita je díky sociálním sítím a médiím hodně zkreslená. Neznalost častokrát plodí nenávist, a i proto vlastně dělám tenhle projekt. Je hrozně důležité s lidmi a hlavně na cestách neustále komunikovat.

Někdy se turistům zdá, že když je někdo běloch, tak se automaticky na některých místech stává hvězdou mezi mistními. Přesvědčil jsem se, že je to jen ta zdravá lidská pozitivita a zvědavost k odlišnostem. Samozřejmě, poslední dobou se také udomácňuje chamtivost či vypočítavost na těch hodně turistických místech, propagováná současným konzumem. Je dobré na cestách některé ty triky a tipy znát. Já mám z lidí příjemný pocit a kromě pár ubohých loupežníků si tenhle megavýlet prostě zkazit nechci.

Jak vnímáš ten konzum, materiální společnost jako takovou?
Jsem z ní docela smutný. Je to momentálně asi nejrozšířenější náboženství/epidemie lidstva. Naše materiálnost zapříčiňuje změnu prostředí a vynásobena populační explozí se bohužel stala všudypřítomným faktem, který sám na cestách neustále pociťuju v různých podobách.

Máš nějakou nejoblíbenější zemi?
Nejoblíbenější země je pro mě asi planeta Země. (směje se) Už dlouho se snažím na lidi dívat jako na celek. Prostě se snažím je netřídit podle národnosti. Ty jednotlivé osobnosti lidí se opakují na různých místech zeměkoule. Lišíme se jenom způsobem, jak jsme byli vychovaní. Je pravda, že se možná někdy cítím líp mezi lidmi v Jižní Americe a Asii než v Severní Americe či Evropě. Čím to přesně je, to nevím. Když se ale někde usadíš a musíš něco vyřešit nebo vytvořit něco profesně, třeba já jako architekt, tak v Jižní Americe, Jihovýchodní Asii a hlavně v Číně rychle pochopíš, že realizovat i tu nejjednodušší věc důkladně, je mnohem těžší než u nás. Na druhé straně bych se ale v Evropě asi nedostal k rozsahu a velikosti projektu jako tady.

foto Gábor

 

– GÁBOR POD HOROU MUSTAGH ATA (7546 METRŮ, ČÍNA) –

Text 1

MENTÁLNÍ ALIBI

Jaké byly začátky PEOPLEIMEET?
Evropu jsem opustil v roce 2009. Ze začátku jsem se jen jednoduše těšil z věcí, které jsem po čas mé cesty zažil. Neměl jsem vůbec v úmyslu psát další z blogů o cestovaní. Po pár letech putování a po seznámení se s hodně zajímavými lidi jsem se rozhodl založit PEOPLEIMEET. První vetší významnější příhodou pro mě bylo potkaní migrantů ze střední Ameriky v roce 2009 v Mexiku, kteří jeli na „bestii“ (nákladním vlaku) směrem k hranicím s USA. Dokonce jsem o tomhle tématu natočil krátké video. Měl jsem pocit, že bych měl upozornit lidi na tento problém a třeba odradit ostatní, kteří o migraci přemýšlejí. Mimochodem, jenom asi 25 % žen, které se vydají na tuhle pouť směrem na sever, dorazí na hranici s USA. Pak to byly příhody lidí v nouzi, třeba se smetišti „La Chureca“ v Managui a příhody indiánů a jejich boj proti narkotrafikantům. Nebo problém slumu v Manile. Celé je to sobor příběhů lidí z asi 57 krajin světa. Momentálně z Jihovýchodní Asie a hlavně Číny.

Kdy jsi začal fotit obyčejné lidi na ulici?
Také už v roce 2009, ale ze začátku jenom tak tajně.

Tajně? Nerad se bavíš s lidmi?
Je to pravda. Ze začátku jsem měl momenty, kdy jsem se lidem radši vyhýbal, třeba před turisty, a také jsem neměl rád přílišnou pozornosti okolí. Ale právě PIM mi umožňuje vytvořit ten počáteční moment, situaci či podnět, který mi vlastně dodává jakési mentální alibi či nutnost k focení portrétů lidí a pak k následnému seznámeni s nimi.

Kolik příběhů jsi už nasbíral?
Těch příběhů jsem nasbíral už asi víc než tisíc, ale portrétů asi třikrát tolik.

Galerie 1

Text 2

Říkáš jim o existenci svého projektu?
Lidem z měst nebo lidem, kteří mají možnost se připojit na síť rovnou ukážu příklady příběhů z projektu, ale těm, kteří žiji mimo tyto vymoženosti, je těžké přesněji vysvětlit, o co přesně jde, takže se jich spíš ptám, co by chtěli vzkázat lidem z jiných části světa. Hodně lidí to vnímá jako totální zbytečnost a pak se sám sebe ptám na to samé. Ale na druhé straně mě PEOPLEIMEET nutí s okolím komunikovat, takže neustále potkávám lidi, kteří mi pomáhají nebo mě nějak pozitivně ovlivní.

Zbytečnost v čem?
No, mnozí říkají, že ty jejich životy jsou úplně nezajímavé a nechápou, proč a pro koho bych to sdílel.

Některé tvoje příběhy jsou hodně stručné, jiné zase dlouhé. Podle čeho vybíráš, které zveřejníš?
Osobně mam rád příběhy lidí, kteří nabádají lidi k pozitivním věcem. Ty jsou pak delší. Ale někdy k portrétu stačí jenom jedna věta. Mám hodně fotek, ke kterým bohužel žádný příběh nemám.

Máš nějaký jeden konkrétní z té víc než tisícovky, který nosíš pořád v hlavě?
Samozřejmě, pár příběhů se mi honí pořád hlavou. Momentálně si ale často vzpomínám na odpověď jedné babičky, která žila v lese o samotě. Když jsem se jí ptal na tu nejdůležitější věc v životě, tak mi řekla, že je to schopnost vypěstovat si vlastní potravu, a pak se mi vybavuje děda, který se ztratil na tři dni v rozvětvené jeskyni a nakonec ho zachránil jeho čich.

FULL WIDTH

 

– „Chodil jsem celé dny. Přepadli náš nákladní vlak. Pocházím z Guatemaly a chtěl jsem překročit hranice na sever, abych našel lepší život. Jelikož nejsem odsud, nenechají mě nasednout do autobusu, takže musím hledat další nákladní vlak. Jednou už mě deportovali, ale já se nemůžu vrátit domů. Zbývá mi jenom jít kupředu.“ (Palenque, Mexiko) –

BANNER I SE ČTVERCEM

Galerie 2

FULL WIDTH FOTKA

 

– „Zpomalte, přátelé… Nemůžete se všude dostat rychle. Například; Kdybych po ní chtěl, aby mě někam odvezla rychle, možná bych se tam dostal opravdu rychle, ale do konce týdne by se na mě nepodívala.“ (La Uvita, Boyacá, Kolumbie) –

Text 3

ANALÝZA VLASTNÍ EXISTENCE

Co pro tebe vlastně tenhle projekt znamená?
Hodně času zbytečně stráveného za počítačem místo toho, abych mohl cestovat ještě víc. Několik zabraných terabajtů dat na discích. Na druhé straně je to ten neustále vřele pozitivní pocit z jednoduchých lidí, které potkávám. Lidi mě svými názory a svým způsobem žití inspirují, nutí mě být extrovertním a pomáhají analyzovat mou vlastní existenci na naší planetě.

Takže největší motivace je vlastní posun? Nebo i trochu cítíš, že ten projekt už je tak velký, že by prostě byla škoda nepokračovat…
Jsou to hlavně reakce či zprávy do inboxu od různých lidí z celého světa. Přednášky či články, ale také možnost pomoct druhým. Také mě baví fotit portréty. Momentálně ale nejsem moc motivován a také přemýšlím, že bych třeba mohl PEOPLEIMEET na čas pozastavit. PIM dělám úplně nezištně už několik let, ale furt mě sere Facebook, který limituje sledovanost postů a neustále po tobě chce prachy.

Čím fotíš?
Je to hrozně těžký kanón 6D s ještě těžším objektivem 24-70 mm a 50 mm. Nesnáším jeho váhu a kdybych mohl, tak bych si pořídil samozřejmě něco menšího, ale někdy dokáže náhodně vytvořit celkem zajímavé obrázky. Ze začátku jsem tahal obyčejný foťak Sony DSC-717, ale pak jsem si v Číně pořídil Canon.

Plánuješ nějakou výstavu nebo knihu?
Mám zrovna výstavu v Šanghaji. A pak přednáším na TEDxu, ale i různě v Evropě. Dlouho uvažuji nad vytvořením knihy, ale furt mě napadá ta samá otázka. Proč bych ji dělal, proč bych na to ničil papír, když se na to lidi můžou dívat online? Možná bych ji vytvořil spíše jako dar pro ty, kteří mi pomohli a které na cestách potkávám.

Galerie 3

Text 4

MOJE SVOBODA V ČÍNĚ

V současnosti žiješ v Číně. Jaká je ta pravá Čína, mimo civilizaci?
Je těžké umístit takhle velikou entitu pod jeden název. Popsal bych ji jako celý kontinent skládající se z mnoha oblastí, kde žijí lidi s různými tradicemi a i vůbec jinými jazyky. Takže zaleží, na kterou část Číny se ptáš. Rozdíl mezi čtvrti někde v Šanghají a vesnicí u hranic s Pakistánem je asi tak velký jako rozdíl mezi Prahou a třeba nějakou kurdskou vesnicí u Araratu. Jelikož normální evropský cestovatel nemá tu možnost v Číně zůstat delší dobu, než mu to jeho turistické vízum povolí (maximálně tři měsíce, pozn. aut.), je velice těžké vnímat tenhle konglomerát všeho toho, co se vlastně pod slovem Čína ukrývá bez delšího cestovaní. Všeobecně se turisti dostanou asi jen na ty nejznámější a nejpropagovanější turistické destinace. Ale když umíš trochu čínsky, žiješ tady a dáš si kamikadze do nějaké vzdálené vesnice ve vzdálené provincii, zažiješ právě ty nejzajímavější a kulturně nejvíc odlišné momenty, o které normálně lidi ve střední Evropě možná asi nikdy neslyšeli. Některé tradice či způsoby života se v některých odlehlých částech Číny nezměnily od dynastie Čchin. Je to ale otázka několika let, všechno se tady zboří a následně změní v tu samou homogenní pseudomoderní hmotu, která již nahradila tváře drtivé většiny měst.

Máš pocit, že jsi tu pravou Čínu poznal?
Seznámil jsem se tady s hodně věcmi, dokonce i s nemocničním prostředím a prochodil jsem toho tady asi víc než běžní Číňani, ale samozřejmě mě ta země furt překvapuje. To je možná důvod, proč tady ještě pořád jsem. Zní to možná blbě, ale někdy mám pocit, že tady v porovnaní s jinými oblastmi Země pociťuji víc svobody.

Svobody? To moc neodpovídá tomu, jak většina světa Čínu vnímá…
Nevím, jak bych to přesně vysvětlil, je to hodně osobní pocit, který jsem si vytvořil v průběhu čtyř let, prostě to člověk musí zažít na vlastní kůži. Já mluvím o cestách v přírodě, o lidech a vesnicích. Představ si na moment svět bez reklamy, bez Facebooku, bez TV či rádia, bez různých regulací. I když většina čínských měst momentálně zažívá totální ekologickou katastrofu, většina rurálních oblastí pořád žije tím nejudržitelnějším způsobem. Je tady všude bezpečně, lidi jsou přátelští, pohostinní a nápomocní. Jestli máš VPN, tak si internet odblokuješ a pro bělocha je tady hodně možností a pracovních příležitostí. Krajina je mohutná, můžeš jít na hory, do pouště, plavit se na řece či jít na pláž – to vše v průběhu několika hodin. Taky dobré a levné jídlo, snadné cestování, takže se tady dá přežít snadněji než v některých jiných místech či rozvojových krajinách jinde ve světě. Samozřejmě mluvím za sebe a o bublině, kterou jsem si tady jako cizinec bez závazků vytvořil. Kdybych vyprávěl o svobodě někde na severozápadě Číny, tak bych asi nejspíš dostal přes držku. Už začínám litovat, že jsem ti na tuhle otázku vůbec odpověděl, protože vím, že si to lidi ve většině světa asi vyloží nějak úplně jinak.

Jak dlouho ještě plánuješ zůstat, kam se chystáš pak?
Nerad plánuji hodně moc dopředu, mám rád vlny dobrodružství. V blízké budoucnosti chci projít pešky Japonsko a pak bych se rád podíval do Iránu, Indie a do „*stánů“.

FULL WIDTH fotka

 

– NÁRODNÍ GEOPARK ZHANGYE, GANSU, ČÍNA –

Galerie 4

Text 6

LOVEC – SBĚREČ – CESTOVATEL

Jak tě cesta změnila jako člověka?
To je na strašné dlouhé vypravení. Představ si, že přožíváš dokonalou svobodu po čas osmi let. Máš neomezený čas na přemýšlení, ale zároveň pořád přijímáš nové informace kamkoli jdeš. Tisíce příhod lidí, které si můžeš promítnout do svého života. Ta cesta mě naučila dívat se na věci z globálního pohledu. Představit si naši Zemi jako vesmírné plavidlo, kde my lidi jsme jenom astronauti. S tím, že naše plavidlo nás lidi ke své operaci vůbec nepotřebuje, že jsme také přišli na svět automaticky vybaveni k přežití, akorát si to jen pěkně komplikujeme. Přestal jsem se některých věcí bát, nebo si dělat kvůli jiným problémy.

Lituješ něčeho, co jsi musel kvůli cestování opustit?
Spíš lituji čas, který jsem strávil bezvýznamnou prací, sloužící k vygenerovaní statků a studiím mnohých zbytečných věcí, nikoli cestováním. Cestováni je styl života. Po čas tisíců let fungoval člověk jako lovec a sběrač, pak se na moment usadil, ale zdá se, že v blízké budoucnosti se kvůli klimatickým změnám k tomuto stylu bude muset zase vrátit.

Bojíš se návratu zpátky? Chceš se vůbec vrátit?
Nebojím! Minulé léto jsem se vrátil do Evropy po sedmi letech na pár měsíců, ale už jsem zase na cestách. Vrátil jsem se do Číny, protože spoluorganizuji projekt „Skycity Challenge 17“. S kamarády jsme obsadili 200 metrový nejudržitelnější mrakodrap světa a chceme v něm vytvořit moderní vertikální komunitu. Místo toho, abychom ho vymysleli sami, jsme se rozhodli udělat soutěž, do které se může zapojit kdokoli z celého světa a může navrhnout výplň či interiér ale také součásti této komunity kterou nazýváme „SkyCity“. (více informací najdeš v infoboxu pod článkem pozn. aut.)

Jak ses cítil po tolika letech zpátky v Čechách?
Návrat byl takový neutrální, ceny mě šokovaly hned na letišti v Praze. Kdybych měl Československo porovnat s rozvojovými státy světa, tak se toho kromě lidí asi moc nezměnilo, což je asi ekologicky moc pozitivní. Zdá se mi, že někteří za těch sedm let materiálně vzrostli, ale někteří zase mentálně stagnují. Nemyslím to ve zlém, spíš si asi lidi zvykli, zpohodlněli, či zkonzervativněli a tráví hodně času prací.

Teď po návratu se mi zdá, že ten volný čas, který lidem zbývá, vyplňují televizní pořady (hlavně u těch starších). Třeba v Číně většina lidí už za ten čas asi pochopila, že se médiím věřit nemůže vůbec, takže tráví hodně času s rodinou, přáteli a venku. Chyběla mi u nás ta radost z jednoduchých věcí v životě.

Pozitivní bylo, že jsem zase viděl rodinu a kamarády, znovu si pochutnal na okouzlujících jídlech od mámy, levné a dobré pivo a chléb, kvalitní konverzace, lesy, prostě léto. Potkal jsem také hodně zajímavých lidí, kteří se snaží ovlivnit okolí k pozitivním věcem. Mylně jsem si myslel, že rasová nenávist už úplně pohltila střední Evropu, ale naštěstí tomu tak není, mám jenom přes Facebook hodně zkreslený názor. Možná je to kvůli tomu, že jsem se pohyboval jenom ve vlastní fyzické bublině. (směje se)

 

CITÁT 1

„Naše materiálnost zapříčiňuje změnu prostředí a vynásobena populační explozí se bohužel stala všudypřítomným faktem.“

Text 7

(NE)MOŽNÁ UDRŽITELNOST

Mluvil jsi o udržitelnosti. Myslíš si, že je vůbec udržitelnost v globálním měřítku možná?
Možná určitě je, ale čím víc lidí potkávám, tím víc se mi zdá, že je to nereálné. O budoucnosti naší planety rozhodnou pravděpodobně rozvojové krajiny a ty jsou momentálně ponořeny v počátečním výbuchu materialismu a v totální destrukci životního prostředí. Což je další důvod k cestovaní, protože se svět tak rychle mění.

Jaké máš oblíbené knížky?
Přečetl jsem hodně knížek do nástupu na univerzitu. Od různých cestopisů, po dějiny, ale ten zbytek volného času mi sežral počítač. Takže bych mohl říct, že kromě čínského slovníku toho moc nečtu a hlavně nechci knihy vláčet s sebou. Přitahují mě publikace, které obsahují mapy a veliké fotografie Země či jejích obyvatel. Ty pak následně v rychlosti prolistuji a jdu dál.

Jaká je tvoje definice dobrodružství?
Je jako vlna, na které jakoby surfuješ, můžeš na ni kdykoliv naskočit – moment, když opustíš svoji zónu komfortu – ale kdykoli chceš z ní, můžeš zase vyskočit či upadnout. Člověk si myslí, že ta vlna pak někdy končí, ale ona může byt nekonečná.

infobox tabulka obyč

Gábor – občasný architekt a nomád. Před osmi lety opustil Evropu a od té doby cestuje. Za tu dobu navštívil už 57 krajin. Od začátku zaznamenává příběhy lidí, které potkává a svůj projekt nazývá jednoduše – PEOPLEIMEET (lidé, které potkávám).

 

Gábor stopuje v Tibetu, nedaleko Derge (f: Gábor)

 

 

Poslední dobou cestuje hlavně po Číně, má za sebou desítky tisíc kilometrů, z toho 5000 pěšky. Víc než 600 stopů a pár vlaků. Momentálně buduje vertikální komunitu ve městě Changsha, se kterou mu můžeš pomoct i ty:

 

Cílem SkyCIty je vytvoření udržitelné komunity v nejvyšším soběstačném mrakodrapu na světě s důrazem na ochranu přírody. Snaží se vytvořit systémy, které vyřešení typické problémy měst jako dopravní zácpy, nakládání s odpady a v neposlední řadě také lidské vztahy.

Sledovat Gábora můžeš na Facebooku, Instagramu nebo Flickru.

FULL WIDTH 2

– GÁBOR NA CESTÁCH, 8 LET a 57 ZEMÍ –

Autor

Jakub Freiwald

Editor

Absolvent mediálních studií, profesionální střihač, kameraman a příležitostný fotograf.
Točil cestopisné reportáže třeba v Číně, Argentině, Indonésii nebo Indii.
Motto: „Když se chce, všechno jde.“

Facebook

TOC, nezapomenout přidat související články a vyplnit Excerpt (úplně dole)