Mládeži nepřístupno!

perex

Tohle představení je mládeži nepřístupno. Hlavní zápletka se odehrává vysoko nad zemí bez pořádného jištění. Jasně, Vesna Vulovičová spadla skoro z 11 kilometrů a také přežila. Ale to ještě neznamená, že když to pošleš volným pádem z 20 metrů mezi nástupové bloky, že budeš mít stejné štěstí…

Kredity

T a F: Aleš „Alešák“ Procházka, Standa Mitáč | DUBEN 2015

Text 1

Lezení se stává masovým sportem – kravaty v podvečer naběhnou na překližku (pozn. hovorový výraz pro umělou stěnu). Je jim úplně jedno, zda stráví dvě hodiny tady, na spinningu, ve squash parku nebo v posilovně. Hlavně vydýchat tu horu papírů na pracovním stole, kterou se dnes nepodařilo udělat, a vyčistit si hlavu od emočně zabarvených výtek šéfa, který je šéfem jenom proto, že nastoupil do firmy o tři měsíce dříve. Připravit se na vřískající dítka a manželku, co čekají doma, a na černou kroniku ve večerních zprávách. Jó, svět je nespravedlivý.

Galerie 1

Text 2

V dnešní sterilní době je „trendy” mít lezení hezky sportovně zajištěné. Žádné dlouhé pády, žádné riziko. Navzdory tomu je mezi námi sorta lezců, kterým požitek z vertikálního pohybu mezi nýty po metru tak nějak nestačí. Připadá jim to chudé jak ekonomika Korejské lidově demokratické republiky v posledních padesáti letech, a tak vyhledávají hru, při které to začne v hlavě pracovat. Vyhledávají cesty, ve kterých ochutnají koktejl lehké nejistoty, respektu, sebekontroly a racionálního odhadu vlastních schopností.

Podle vážnosti následků při případném pádu se v “odborných kruzích” hovoří o morálovkách a vraždách. K čemu bych to přirovnal? Morálovka je jako běžet 5 km v minus padesáti (Sibiř). Vražda je běžet zcela nahý 5 km v plus padesáti (Saudská Arábie, Pákistán, Libye).

Předěl / Citace

„Žádný kruh,

snad jedna smyčka,

morálová skály hříčka.”

Text 3

V morálovkách jsou často dlouhé a nepříjemné odlezy mezi jištěním, hrozí strašlivé tlamy do lana – třeba patnáct dvacet metrů, nebo proletíš celou stěnu a zastavíš se nohama metr nad zemí. Osobně, když mám třeba přelézt klíčovou pasáž vysoko nad posledním jištěním, vždy se snažím vymyslet ideální a nejjistější program jednotlivých kroků, který mě nad těžké místo dostane. Když sám sebe přesvědčím, že mám to pravé řešení, jde se na věc. V břiše se mi to přitom trochu kroutí a čekám, jestli se začnou obrázky před očima zrychlovat a chyty, do kterých jsem měl přeci s jistotou dosáhnout, se začnou vzdalovat. Stále rychleji. Pak škubne lano, a pokud mě jistič nevezme „natvrdo“ (typ manévru, kterým lze ovlivnit tvrdost a bezpečnost pádu do lana, pozn. red.), nestane se nic jiného, než že budu muset vymyslet jiný sled kroků. Jak opojný je však pocit, když to vyjde.

Ve vraždách se hra ještě přiostřuje. V nich se s nepříjemnými dolezy ke sporému jištění a vražednými odlezy od něj tak nějak počítá. Nemluvím o tom, že má někdo smrt v očích na teplém a bezpečném místě dva metry nad kruhem, kdepak. Tohle jsou objektivně nebezpečné cesty, ve kterých pád z těžkého kroku končí na zemi, vážnými úrazy, zraněními, futrálem. V průvodci bývají označeny přívlastkem “nejištěno”, “špatně jištěno”, případně označeny vykřičníkem. Špatně jištěné směry se však nelezou způsobem hop nebo trop. Jakýkoli beznávratový krok s potenciálně špatným dopadem je nutné dobře zvážit, a pokud člověk cítí, že dnes není ta správná konstelace, odloží se ostrý pokus na jindy. Někdy ten pravý den příjde, ale jindy máš jasno, že tahle cesta prostě není pro tebe.

Básnička

Výlez pěkně na tření,
Bože, kde je jištění?
Smekneš-li se z toho stupu,
posbírám tě u nástupu.

BOX

Stezka pro krávy, V. (Efendi, Adršpach)

Adršpašský lezec Petr: “To bylo v době, kdy se mnou Zuzka začínala lízt. Já ji slíbil, že půjdeme na pěknou pětkovou spáru. Když jsem do ní nalezl, rychle mi došlo, oč jde. Dolezl jsem do vhloubení na konci a škodolibě se tam posadil a dobíral. A vidíš, jaký jsem na ní udělal dojem, od tý doby jsme spolu a nedávno se nám narodilo dítě…”

Adršpašský lezec  Jony: “Když jsem to lezl (sólo, pozn. rekadce), na krátký moment jsem přemýšlel, zda se nepřijistit smyčkou, co tam visí překvapivě nízko nad zemí, jenže to někdy akorát zbytečně rozptyluje.”

Vlnitá, VIIa! (Šavle, Adršpach)

Petr: “Z téhle cesty mám radost, ale jednou mi to stačilo. Tenkrát jsem si říkal, sice vykřičník, ale VIIa, na to mám rezervu, to půjde. Bylo pěkný počasí jen trošku větrný a když si vzpomenu jak se to do mě opíralo tam dole v rozporu mezi hranama. Cvakání kruhu bylo taky špatný a pak je to na vrchol ještě daleko a matroš pod nohama sem tam zakřustí. Od tý doby ve mě Adršpašský VIIa vzbuzují velký respekt.”

Jony: “V tom rozporu mezi hranama jsem si říkal, ať moc nefouká, ať moc nefouká. Pěkná, celkem odvážná a nelehká cesta. A s uvedenou obtížností VIIa to bude trochu naštíru.”

Krvavá spára, VIIc! (Ocún, Skalák) (viz schéma na konci článku)

Josef Rakoncaj, hrdina z K2: Já jsem ji lezl jenom na druhým a momentálně nevím o nikom, kdo by ji vytáhl.“

Spárař David “Bobr” Obročník: „Já jsem ji nelezl, ale dal ji brácha. Podle mě má tak jeden nebo dva přelezy ročně, jestli vůbec.“

Legendární Petr Prachtel: „Zorka to přelezla jako nic, takže to určitě nemůže být VIIc. Shodil bych to na VIIb“ (Pozn. Zorka Prachtelová má zřejmě jediný ženský přelez této solivé spáry.)

Berušky, VIIIc! (Brusinka, Adršpach)

Adršpašský lezec Petr: “To je pro mě kapitola sama pro sebe. Lezení a jeho morálový aspekt je nepopiratelná stránka Berušek. Je to jedna z těch cest, kolem který člověk roky chodí, pokukuje a čeká, až přijde ta správná chvilka. Já měl Berušky v hlavě snad pět let, takže když jsem je vylezl, spadlo ze mě několikaletý trápení.”

Alešákovy pocity: “Lidé občas chodí pod nějakou cestou, každoročně ji kontroluji, jestli tam pořád je a jestli se pořád tváří stále tak nevlídně. A pak buď přijde ten den, kdy se odváží, anebo nepřijde. Já pod Beruškama také takhle občas prošel a trvalo to asi čtyři roky, než jsem do nástupové spáry strčil ruce. Pod prvním kruhem to kámoš rok předtím poslal k zemi a ještě jsem ho stihnul za letu vyfotit. Když jsem to vylezl až na vrchol věže, byl jsem opilý radostí. Je to jedna z největších cest, které jsem v Ádru dal, ale znovu to už raději nikdy nepolezu.”

Orlí spára, VIIb! (Orel, Adršpach)

Odposloucháno v hospodě: “Stando, proč jsi tam při prvovýstupu nedal kruh?”
Autor cesty Stanislav “Cikán” Lukavský: “Có? Vždyť tam ve spáře drží ruka!”

Brahmaputra, VIIb! (Gangapurna, Adršpach)

Alešákovy pocity: “Nádherná linka, ve které ale nejde žádné jištění, tak jsme to s kamarádem lezli oba po sobě sólo a lano si vzali jen na slanění. Ale když lezeš spáry, tak víš, že nespadneš.”

Cikán (odposloucháno v hospodě): “Mladý sou dneska samej adrenalín, a když jim ho člověk trochu nabídne, tak se jim to nelíbí.”

Rangers, VIIIb! (Student, Adršpach)

Adršpašský lezec Jony: “Chvíli jsem dole v lehčím terénu přemýšlel, zda dát smyčku, aby mi výše v těžkém netáhlo lano. Nakonec jsem ji dal a při přesahu kousek dál “udrolil chyt”. A vysoko nad posledním jištěním se dolezový komín zúžil v nepříjmnou spáru. Asi se shodneme, že se tam hůře dýchá.”

Alešákovy pocity: “Dobře jsem věděl, kde se chyba ještě toleruje, a odkud už to musí být se stoprocentní jistotou. Místo, odkud by se už spadlo na zem je asi 8 metrů pod kruhem a v téhle pasáži k němu mi každým dalším krokem bilo srdce trochu silněji a rychleji. A kousek pod vrškem čeká ještě ta nepříjemná široká spára – nějakých 15 metrů nad kruhem. Jistila mě kamarádka, protože moje holka se na to nemohla dívat, seděla tam celou dobu pod stromem se zrakem upřeným do země.”

Předěl / Citace 2


“Mladý sou dneska samej adrenalín, a když jim ho člověk trochu nabídne, tak se jim to nelíbí.” S. “Cikán” Lukavský

Text 5

Některým diagnostikovaným borcům nelze odepřít smysl pro humor. To když nejištěný úsek, kde šlo “o holej”, popisují kamarádům večer v hospodě slovy:

žertovné lezení,”
super bitka,”
je to taková zajímavá cesta,“
případně: “to se ti bude líbit.”

Navzdory tomu, jaké zlo a nebezpečí v těchto cestách číhá, nemám pocit, že by často docházelo k fatálním úrazům při jejich přelézání. Každé zboží má svého kupce a příznivci nejištěných směrů své nákupy dobře zvažují. Když neuděláš chybu, nic se nestane.

Takže přeci jen na tom světě nějaká spravedlnost bude…

 

 

Pokud chceš vědět o našem dalším článku, sleduj eMontanu na Facebooku.

 

Galerie 2

Facebook

Související