Papala lulu
šest pluska
od Drobka a Kouřila

perex

Papala nebo nepapala… Příběh téhle cesty se během let rozjel do nejrůznějších povídaček. Aspoň, že cesta samotná zůstala pořád stejně pěkná. Až pojedeš do Moravského krasu, určitě si ji vylez.

Kredity

T: Standa „Sany“ Mitáč, Jan „Drobek“ Krch, Honza Polášek  PŮVODNÍ VIDEO: J. Freiwald A „Sany“ Mitáč,
F: S. Mitáč, archiv J. Krcha | říjen 2017

Text NULA

ŠESTKOVÁ KLASIKA U HŘIŠTĚ

Tahle cesta je trochu švihlá. Pokud rád lezeš sportovky kolem šestky, tohle je vápencový kousek přesně pro tebe. Pokud lezeš těžší věci, tak necvakej nýty a zážitek budeš mít také – viz video.

Šest plusku „Papala lulu“  v Moravském krase udělal v roce 1972 Honza „Drobek“ Krch (účinkuje jako starší lezec ve filmu „První sedma“, pozn. red.) a Honza Přikryl. Tehdy ještě nebylo v módě lezení na RP, a tak ji dali klasifikaci 5 A1 – v nejtěžším místě si pomohli skobami.
.

Drobek visí na již neexistujícím držáku telefonního vedení někde v místě druhého borháku na cestě „Cima“ na Hřebenáč (f: archiv Drobka)

.
Jak cestu kousek od hřiště ve Sloupu poznáš? Je to pěkný, částečně převislý kout v pravé části masivů, ke kterému se váže jeden lechtivý příběh ze sedmdesátých let. Jak to tedy bylo? Historka se během těch pětačtyřiceti let značně překroutila a nakynula… Její současnou podobu, která se vypráví ve skalách, si poslechni ve videu.

Jak na sedmdesátá léta v Krase vzpomíná sám „Drobek“? Přečti si jeho text níže. Pro eMontanu letos tuhle cestu vylezl Honza Polášek, a to právě dost exoticky – do sportovní cesty si vzal frendy, vklíněnce a háčky.

BANNER

VIDEO

JAKÁ JE CESTA „PAPALA LULU“?

– Mluví a leze Honza Polášek –

Text 1

PO ŽANKOVI POTOPA – 70. LÉTA V KRASE

Jan „Drobek“ Krch
.

„Krasový starověk“ byl poznamenán jakýmsi ostychem nastupující generace a naší nejistotou, zda jsme již oprávněni vytvářet něco nového – zda už můžeme dělat nové cesty. Mezi těmito mlaďochy vykrystalizovalo několik skupin lezců jako byla například parta kolem Pavla „Karolky“ Fadrného a Jirky „Pytlíka“ Ungera, dále skupina kolem Vladimíra „Feryho“ Pípala, Vojtěcha „Celofána“ Gregora a další. Jednou z těch skupinek byla i naše dvojice – Honza Přikryl (zvaný „Žanek Kouřil“, protože hulil jako fabrika) a já.

S Honzou jsem se seznámil někdy koncem šedesátých let, kdy jej Ivan Bajer dotáhl, jako svého spolupracovníka, mezi horolezce. Nějakou dobu jsme se lezecky míjeli až do doby vylezení „Kouřilky“ na Rorejsech. Mám pocit, že ji dělal s Milanem Šimonovským – ano, s tím nedávným ministrem dopravy. Začátkem podzimu 1969 jsem právě s Honzou tu „Kouřilku“ taky vylezl. Docela jsme si sedli jak lezecky, tak na kámošsko a byla z toho na pár let nová lezecká dvojice.
.

Drobek ve stropě Býčiny – tehdy končila éra žebříčků, 1980. (f: Drobkův archiv)

.
V nových průvodcích po Krasu, „Sedmikráskách“ (kniha o historii lezení v Krase, pozn. red.) a taky v nejrůznějších článcích a debatách jsem více méně u všech našich společných cest vyzdvihován já a na Honzu se zapomíná. Skutečnost však byla trochu opačná. Honza měl morálu na rozdávání, a tak když šlo do tuhého, většinou uspěl on. Jeho přístup – trochu ve stylu „po nás potopa“ mne ovlivnil nejenom v lezení, ale i v ostatních „doplňkových“ disciplínách jako je muzika, literatura, hospoda a ženský.

Zhruba po deseti letech společného lezení u něj převážily právě některé tyto „doplňkové“ sporty, a tak si spolu o lezení už jenom povídáme a vzdycháme, jaký jsme to byli geroji.

Výraz „papala lulu“ poprvé zazněl v rychlíku do Liberce, cestou na Jizerskou padesátku. Cestovala s námi jedna mladá a lehce naivní kočena z oddílu a my jsme ji s Honzou vysvětlovali, jak je to se vztahy mezi chlapci a děvčaty, co to je láska a co to je sex a taky jeho druhy a techniky provedení.

Pod drsnou slupkou se v nás však skrývaly čisté duše, a tak jsme si nedovolili přesný a tím pádem i lehce vulgární popis milostné disciplíny, zvané orální láska. Kolující láhev vína v nás povzbudila v poetických myšlenkách a z nás vypadlo to „papala lulu“. Samozřejmě, že se nám zalíbilo, jaký to z nás vypadl skvost a slíbili si, že jej učiníme nesmrtelným na nějaké naší lezecké cestě.
.

Standa „Sany“ Mitáč:
Honzo, v Krase se mezi lezci říká, že název cesty pochází z toho, že vám nějaká stopařka ten orální sex provedla místo platby za to, že jste ji svezli. To je tedy nesmysl – přibarvená historka?

Honza „Drobek“ Krch:
Lidi toho nakecají… Historka je to ale vzrušující, jenže si ji bohužel nepamatuji.

_____

Pokud chceš slyšet Drobkovo lezecké vyprávění naživo, doraž na Sherpafest 4. 11., jehož je eMontana mediálním partnerem. Drobek bude v kině Aero jedním ze čtyř hlavních hostů.

FULL KRCH

– HONZA „DROBEK“ KRCH, AUTOR CESTY V ROCE 1967 (f: Drobkův archiv) –

Galerie Lezeni

Text 2

Topo cesty „Papala lulu“ 6+

.
.
PAPALA PO VLASTNÍM

Honza Polášek
.

POPRVÉ
Divný název. Normální krasový vzhled. Za 6+ prý. Jarní sluníčko, hormony nabuzené, tělo se protahuje a hlava nadechuje. A nááááhodou mám v batohu taky přilbu, kamarády a nějaké nuty. Vedle těch pevných oček se budou krásně vyjímat. Niel je z toho vážně nadšená. Někdo ale potřebuje nejen lezení, ale i ozvláštnění.

Přecupitám nástupovou plotnu a začnu bastlit s bazmeky pod prvním převisem. A chčije a chčije. Jako v předloktí. Friend a malý nut. Tož hore. A hore horší a horší. Friend, co mám dole, bych potřeboval nahoře a jiný tolik nedrží a ten co je dole tam vlastně taky moc nepasuje. No, co budu povídat, znáte to sami. Stop’n’stop’n‘stop‘n’go? Tož něco na morál hlavně. Tradoucí se trhlin chytá. A šmátrá jako slepá chobotnice. Tady pomůže jen: Nádech. Výdech. Je to šestka, kurňa! A hore háj. A jsme v ráji. Vlastně to ani nebylo tak težké, co?
,

PODRUHÉ
Zato „exhibiční“ přelez pro kluky z eMontany, to je jiná písnička. Třesavka se objevuje hlavně před nástupem. Jako jo, je trochu zima. Ale hlavně – je to divné, je tu kamera. Oko, streamující tunelem kam? Jsu pod dohledem, budu souzen, jak se mám chovat?

Naštěstí je tady ta skála. Když se jí dotknu, je to balzám na duši. A popravdě, další balzám je pár přibyvších hejblátek. To se takhle stačí jen zamyslet. V dlouhých zimních večerech a krátkých zimních dnech. A myšlenka, jak si oddálit nepříjemné mrdy do pochybně zamáslených hejblátek v hladkých vápencových „spárách“, přijde hladce sama. Bojíš se? Dej si háček! Kdosi kdysi zatloukl a vytloukl skobu? Dej si buldoček! Brána k dalším štrekám, možná už „dokonce“ až k 7- otevřena. Najednou není co řešit. Najednou jsou důležité jiné věci. Především ta, jestli si dobře zaleze i parťák, kterého jsem chudáka vytáhl na mráz a kameru. Jestli se mu bude cesta líbit, a jakou štreku si dáme dál.

A jestli mi po tomhle neřekne: „Pápá.“

FULL 2

– HRA S MORÁLEM: JEDNIČKOVÉ SKOBY DRŽÍ! (f: SM) –

Vzpomínka

Vzpomínka Filipa Zaorala
Cestu mohu doporučit všem šestkařům a sedmičkářům.
Pokud lezeš těžší veci, tolik si ji neužiješ.
Sám jsem ji lezl v době, kdy jsem na sedmičky do Krasu „jezdil“.
Pamatuji si, že mě potrápila hlavně prostřední sekvence,
kde se musí presně trefit pořadí chytů a pak záverečný odlez ke slaňáku.

Galerie Kras

Zavěr

.

_________
.

Text a video o cestě „Papala lulu” patří mezi naše „Příběhy cest“. Dole najdeš další videa, třeba „Kašpárkův hrobeček”, kde jsme také šli po historii cesty. Děkujeme Hanibalu za partnerství téhle rubriky.

Hanibal logo

 

Pokud chceš ocenit naši práci, zvaž prosím cvaknutí přispěvatelské samolepky.
I malá částka pro nás znamená velkou podporu.

 

 

Mapa

Autor

Standa „Sany“ Mitáč

Hlavní editor

„Lezení není jen o číslech a život není jen o penězích.“ Nejraději píše o lidech, kteří vědí, že štěstí si nikde nekoupíš.
Je závislý na stavech, kdy neřeší datum –
v horách nebo na labském písku. Neléčí se.

Jakub Freiwald

Editor

Absolvent mediálních studií, profesionální střihač, kameraman a příležitostný fotograf.
Točil cestopisné reportáže třeba v Číně, Argentině, Indonésii nebo Indii.
Motto: „Když se chce, všechno jde.“

Facebook

TOC