arrow

200 slov: Ondra Růžek – tréninkovou dřinu odměňuji extrémními závody

  • ČLÁNEK MĚSÍCE 
    S miminkem, ženou a koněm se přes Karpaty vrátil k českým kořenům
    „Potřebuješ peníze! Z čeho máš žít, Ondro? Musíš vydělávat peníze, jít do zaměstnání! Podřídit se. Nebo si založit nějakou živnost a vyplňovat spousty byrokratických papírů. Dělat přesně to, co je vyžadováno...“ Hmmm. Tohle Ondrovi Landovi moc nejde a peníze k životu skoro nepotřebuje – odstěhoval se do rumunského Banátu.
    Číst dále
  • JORDÁNSKO 
    Když si tě projekt vyhmátne sám. Sultán 8b v Jordánsku
    Lezec si většinou hledá cestu, která mu padne do oka a která mu sedne. Někdy to funguje i obráceně – cesta si najde tebe. Když Jáchym Srb a Matěj Svojtka odlétali do Jordánska...
    Číst dále
  • PŘÍBĚH CESTY 
    Hroší lázně – když se ti beton zadře pod kůži
    Vyhlášená lezecká aréna, která skrývá perlu pražského industriálního lezení. Podívej se na naše nové PŮVODNÍ VIDEO z Jižní spojky v Praze.
    Číst dále

Produkty

Lavinový batoh pro tebe i kamaráda – akce v Namche

– inzerce –

Sukně Patagonia W Strider 17

Akce: Dva ABS batohy za 14 900 Kč

Kšiltovka Patagonia Trucker

 

Citát této chvíle

"Alespoň jednou za rok běž na místo, kde jsi ještě nebyl." Dalajláma

– Citát pro tuhle chvíli –

BANNER

200 slov

“200 slov”

Ondra Růžek – tréninkovou dřinu odměňuji extrémními závody. Zkus taky jeden

23. 4. 2017, Jakub Freiwald

Kolo, běh, lezení, kánoe… Máš rád od každého trochu a rád pokoušíš svoje limity? Nebo chceš jenom strávit čas s kámoši a trochu si zamakat? Zkus EPO Survival.

Ondra Růžek už má za sebou kolem dvacítky závodů, „kde jde o přežití“. Tenhle borec závodil ve španělských Pyrenejích, švýcarských Alpách nebo ve francouzském Auvergne.

Co tě na podobných závodech láká?
Skupina. Vybízí ke komunikaci, k vzájemné pomoci, k povzbuzení. 30 hodin v promočeném oblečení jednoho nerozesměje, ale když se o ty nuzné chvíle můžeš podělit s druhými, stejně trpícími, je to vlastně legrace. Rovněž velmi rád vystupuji ze své komfortní zóny, protože právě to je cesta, jak lépe poznat sebe sama. Letošní Krkonošský survival mě na dlouhých 14 dní poslal do kytek, ale zároveň mi nabídl dvě vteřiny, které mě posunuly o roky dále. Je to děsně rajcovní, jedinečné.

Co se stalo?
Nebyl jsem v dobré kondici, ale nechtěl jsem zklamat kolegu, kterého jsem do závodu naverboval. Po první časovce a cirka pěti hodinách závodu jsem na kopci zažil takovou zimnici, že by mě mohl Lada namalovat. Prosil jsem vše okolo, ať je mi alespoň trošililinku teplo. Ve Velké Úpě došlo při pauze na lámání chleba – buď pokračuji, nebo volám odvoz. Zvedl jsem se a šel.

Bereš survival závody jako výzvu?
Vůbec je neberu jako výzvu. Jsem při nich šťastný (pokud zrovna nepátrám zrakem po sanitce), a i když při nich přichází nejedna krize, kterou je třeba překonat, člověk se vždy kousne (nebo si něčeho kousne) a užívá si je dál. U této otázky mě napadlo, že mi survivaly umožňují být zase klukem a hrát si. Jsou pro mě hrou, a proto mě děsně baví. Výsledek je pomíjivý, zážitek trvá, a proto je samotná cesta cílem.

Ondra pohledem loví břeh při plavecké části EPO Survivalu (f: Ondra Růžek)

Jak se dá na tak různororodý závod připravit?
Primárně výběrem parťáků. Pro mě jsou lidé jako třeba Péťa Ťulda Nováková zárukou, že když je v týmu, bude se makat a bude i zábava. Je taky dobře se adekvátně vybavit. Jasně, dáš to i ve vlněném svetru a Prestižích, ale když chceš desítky hodin trošku dřít, je komfortní oblečení a vybavení cenným benefitem. A fyzická příprava? Vypustíš ze života auto a hromadnou dopravu. Všude se dopravuješ po svých, či na kole, koloběžce, bruslích, občas zajdeš na bazén, na boulder nebo na lezeckou stěnu, na orienťák, abys potrénoval na vložené disciplíny a šup, forma je na světě.  Já osobně trénuji dvoufázově, někdy i tří, no a někdy i nulafázově. Chce to disciplínu a sebekázeň. Kdo kvalitně a dostatečně trénuje, ten nebere závod jako výzvu, ale právě jako odměnu za tu dřinu.

Jak vypadají tvoje tři dny po závodě?
Tak zpravidla se startujte v pátek, čímž dozávodíš v sobotu nebo neděli a první tři dny po závodě se tak převážná většina startovního pole zotavuje u pracovního stolu (smích). Jistá je vždy jen první noc po závodě – tu vždy probdím. Pro regeneraci v prvních dnech volím kryoterapii, saunu s dlouhým zachlazením, kompenzační cviky, skládající se primárně z dechové gymnastiky a prvků jógy. Má osobní zkušenost říká zachlazovat a zachlazovat a jakmile ti to umožní bolestivost schránky, nastoupit do neintenzivních výklusů. Jistě se na zotavení po závodě podílí příprava. Těžko na cvičišti, lehko na bojišti.

Počítáš i s možností, že bys závod nepřežil? (přece jenom má v názvu „survival“)
Ještě v únoru bych ti tvrdil, že „survival je jen zábava“, ale jak už jsem zmínil, po letošním krkonošském survivalu se přikláním ke kladné odpovědi. Zmítala mnou zimnice, třásly se mi i kosti a v hlavě jsem měl jen myšlenky na rychlý transport do tepla. Podcenil jsem svůj zdravotní stav a to významně. Ptáš se proč? Protože jsem nechtěl přijít o možnost trávit tak jedinečné chvíle s těmi nejlepšími parťáky, s jakými jsem kdy byl v týmu.

6. ročník EPO Survivalu se koná 12.-13. května 2017. Startuje se ve 3:00 ráno a do cíle to musíš stihnout nejpozději za 13 hodin. Více informací najdeš na stránkách závodu

eMontana je mediálním partnerem závodu.

Jednomu z toho kape na maják. 4. den závodu v Pyrenejích (f: Ondra Růžek)

editorial

Už svítí i mezi regály


O tomhle víkendu byli snad ve skalách všichni kámoši, co znáš. Posílalo se a pytlilo ve velkém... V Labáku to zvolna ožilo v půlce března a teď, když nikomu nechceš šlápnout na lano, už musíš pod nástupy dost kličkovat.

Levý břeh schytal první mordor-nájezd a na Pravém byl celkem klid, který občas přerušila cimrmanovská scénka s ochranáři – jejich strážní psi v oblečku tu čmuchali lezcům i lezkyním pytlíky: „Slečno, příště to opravdu zkuste bez toho magnézia.“ „Dobře, tak já to teda zkusím.“

V Sasku první vrzání vrcholových knížek – romantika v klasikách s občasným horezdárkem, ale i první podlahy, zlomené ruky (urvat chyt pod prvním se nevyplácí) a snášení smolaře se zaťatými zuby do údolí k sanitce…

Vypadá to, že šedivý konec zimy skončil – ve vzduchu je cítit akce.

Jak se to pozná? Že se na tebe začaly usmívat prodavačky v Kauflandu a Bille. Dokonce prohodily nějaký vtípek u kasy. Ve Španělsku to je celoroční stav, ale v Česku to značí psychosociální transformaci. Jaro už je finálně tady – když si toho všimli i zaměstnanci v prostředí, kde mít okno znamená přebytečný luxus.

Tak si tyhle dny, kdy se ti nebude chtít sedět u počítače, náležitě užij. (A když už sedět musíš, tak víš, kam máš uhnout – na eMontaně chystáme brzo super Příběh cesty, pak decentně oslavíme dva roky webu a publikujeme jeden netypický rozhovor.)

Tak jedém!
  Standa “Sany” Mitáč / duben 2017 Editor

Lezec masochista


Sám sebe můžu bez problému zařadit do kategorie lezců začátečníků. Jako svůj dosavadní vrchol považuju nákup nových lezeček, půl roku po sedáku. Před pár měsíci jsem se odhodlal i k maglajzáku. Za ten se mi doteď všichni smějí. Tyrkysový s puntíky si prý kupují jenom holky.

Je mi to fuk. Lezení pro mě znamená hlavně radost z pohybu, ať už ráno před prací na stěně nebo o víkendu ve skalách. Čísla moc neřeším. Nový skalp mi sice vyčaruje úsměv na tváři a zaplaví mozek endorfiny, jinak ale dávám prostor i jiným aktivitám.

Jsem nejspíš v menšině a je možné, že mě lezecká evoluce taky brzy dostihne. Koupím co nejnepohodlnější boty a bříška prstů budu každý večer chladit o vychlazený půllitr. Jinak to přece nejde.

“Je to víceméně o překonání bolesti. Musíš být tak trochu masochista a v určitém momentu se ti povede proměnit bolest v potěšení,” konstatuje Adam Ondra.

Proč tohle všechno vlastně lezci podstupují? Říkám si v duchu.

Matěj Pohorský právě dokončuje březnový článek měsíce, který odpoví na všechny otázky. Věnuje se totiž stále častější diagnóze – lezec masochista.

Našel jsem se v něm já, s velkou pravděpodobností se v něm najdeš i ty. Každopádně nevěš hlavu. Dá se to léčit.


  Jakub Freiwald / březen 2017 Editor

Mazáci vědí


Nedávno se ptal kamarád po cestě na bouldry: „Proč máte na eMontaně v rozhovorech samý starý páprdy?“

Odpověděl jsem klasicky, že lezení není jenom o lezení a že mi přijde těžké vytvořit rozhovor s přesahem, když zpovídáš třeba dvacetiletého bouldristu. (Michal Běhounek byl nedávno pěkná výjimka.)

Uvědomil jsem si to znovu při práci na rozhovoru s legendárním Rosťou Tomancem. Kdyby se ho někdo vyptával v jeho šestadvaceti letech, vznikl by z toho text plný čísel obtížnosti a počtu pokusů, který by páchnul živočišným potem. Rosťa byl tehdy lezením zaslepený.

Dnes je to mazák, který působí, že dokáže skloubit svoji oblíbenou činnost s rodinou i prací. A až si budeš příští týden číst jeho názory, třeba si z nich něco vezmeš.

Existuje i přísloví, které tohle zamyšlení vystihuje: „Kdyby mladý věděl a starý mohl, všechno na světě by bylo dávno hotové.“

Proto je dobré vážit si mazáků a poučovat se z jejich chyb.

Inspirativní čtení a hodně zážitků na sněhu,
  Standa “Sany” Mitáč / únor 2017 Editor

eMontanu čeká otřes, prosíme o shovívavost


Někdo se přes Vánoce prohrabuje v bednách cukroví, my jsme se tentokrát prohrabávali v nastavení eMontany. Nelíbilo se nám, že web běžel pomalu, a tak jsme se rozhodli ho zrychlit a přesunout na výkonnější server. (Aby nám zase nespadl, až Adam vyleze 9c.)

Pokud se operace v noci 4. 1. povede, podle hrubých odhadů nám eMontana dohromady uspoří
5000 minut měsíčně,
tzn. 83 hodin,
neboli 3,5 dní a nocí, které můžeme místo čekání na načtení článku strávit venku na skalách.

Tak doufejme, že se naši admini David s Dominikem pochlapí a povede se jim rychle odstranit chyby, které většinou podobný přesun přinese.

Článek měsíce už máme napsaný – publikujeme ho, až web poběží podle našich představ (snad příští týden).

Díky za pochopení a pěkný začátek roku,
  Standa “Sany” Mitáč / leden 2017 Editor

Nevíš, jaký dárek k Vánocům? Nech si poradit od hor…


„Mám si vzít ty tvrdý skelety nebo tyhle Zamberlany? Jsou sice trochu menší, ale zas se mi v nich líp chodí…“ řeší parťák Jirka deset minut před odjezdem do Alp doma v Hlubočepích.

Obě varianty byly dost na pytel. Rozhodl se pro menší.

První den z bot vyndal vložku, aby je trochu zvětšil. Po dvou dnech na ledovci už křečuje. Ve stanu se večer ptám: „Cítíš tohle?“ a zarývám se mu svým nehtem hluboko do palce u nohy. „Ne,“ podíváme se na sebe celkem udiveně.

Večer trávíme přípravou vodní lázně a pár hodin prsty rozehříváme. Nakonec se v nich překvapivě znovu objevil cit. Na výstupový den červené Zabijáky střídáme – aneb je to super výhoda, když máš stejně velkou nohu jako parťák. Můžeš tuhnout vesele taky.

Takže dobrá rada – pokud nevíš, co si přát k Vánocům, stačí vyrazit na pár dní do zmrzlých hor. Samy ti ukážou, v jaké části matroše máš slabinu… Je to pohodlné – nemusíš nic vymýšlet a dárek ti bude sám důrazně doporučen. Ať už to budou boty, rozbité mačky, špatně těsnící vařič nebo propíchlá nafukovačka... Určitě to rychle poznáš.

Vánoce plné dobrých nápadů přeje
  Standa “Sany” Mitáč / prosinec 2016 Editor

Hory, které spí. Prosíme nerušit


Lidé, kteří žijí pod nimi, věří že horolezci by je svými výstupy znesvětili a připravili o tajemství. Do téhle kategorie patří například Machapuchare nad nepálskou Pokharou, Chenrezig (na fotce) – symbol soucitu v Sečuánu, nebo tibetský Kailás, který obcházejí poutníci čtyř náboženství. Zakázané hory.

Je tu ale ještě další kategorie – posvátné hory, na které se lézt může, ale spí i přesto. Svoji krásou, obtížností a výškou mezi nimi vyčnívá Minya Konka v Číně (7 556 m n. m.). Tento týden přineseme článek, který se bude snažit převyprávět anabázi prvního výstupu v roce 1932.

Přestože tehdy skupina čtyř kamarádů na Konce uspěla, hora dodnes neztratila nic ze své dominance a majestátu. Hodnota prvovýstupu v alpském stylu navíc každým dnem roste – vrchol Konky už zase odpočívá.
Nikdo na něm nestál 14 let...

Přeji inspirativní čtení a o slunečných chvílích hodně štěstí na skalách.
Tření je tady!

PS. Od zítra rozjíždíme na eMontaně novinku – pravidelné překlady vybraných článků do angličtiny. Pokud máš kamarády v zahraničí, budeme rádi, když je zásobíš odkazy.

PPS. Pro lezce chystáme „Příběh cesty“ Big Wall VIIIc na Pravém. Máš se na co těšit.
  Standa “Sany” Mitáč / listopad 2016 Editor

Univerzální lék na všechno


Nejspíš ten pocit dobře znáš. Totální samota. Desítky kilometrů na všechny strany kolem tebe nic, jen nespoutaná, divoká příroda. Jako univerzální lék na všechno by ji měli povinně předepisovat u doktora. V nepravidelných intervalech, aspoň dvakrát za rok.

Stejnou diagnózu jsem si naposledy vyslechl před pár týdny v Norsku. Je po sezóně a turisty tu žádné nepotkáš. Úzkými pěšinkami si to jenom občas mašírují ošoupané kanady drsných lovců s dlouhými puškami všeho druhu. Soba zkolí bez mrknutí oka na stovky metrů, pro tebe mají naštěstí připravený úsměv od ucha k uchu.

Zbavuješ se zbytečného balastu moderní doby a vracíš se k těm nejzákladnějším věcem. Kde budeš spát a co budeš jíst. Na ničem jiném nezáleží. Zatímco doma by sis dal pořádnej nášup a ještě si šel přidat, tady si vystačíš s půlkou müsli tyčinky. Když si chceš hodně přihnout, dáš si k tomu jako dezert bonbón.

Okolní lišejníky hrají všemi barvami. Od světle žluté až po temně rudou. Dny se začínají krátit a příroda se připravuje na polární noc. Hustá oblačnost okupuje většinu horizontu a sluneční paprsky jenom občas nesměle vykukují zpoza mohutné divadelní opony. V hlavě se ti honí tisíce myšlenek pořád dokola, jinak máš ale vygumováno. Na obzoru žádný plán ani povinnosti.

V jednu chvíli se mi vybavuje nedávný rozhovor se známým českým ekonomem, který tvrdí, že kromě měst kolem nás není nic reálného. Stromy někdo zasadil a do lesa chodíme jenom z nutnosti. Vážně? Protože já si teprve v podobných chvílích, kdy se na chvíli vymaním z toho nekonečného betonového vězení, připadám naživu.

Užij si barevný podzim, nejlíp někde v přírodě,
  Jakub Freiwald / říjen 2016 Editor

Začíná fotbalová a hokejová liga. No a co?


Možná malé porovnání. Na letošních bouldrových závodech během Fesťáku bylo zase vidět, jak hodně se liší lezečtí fanoušci od těch „masových“.

Pro ilustraci – fanoušek s lezeckou filosofií by se na fotbale choval takhle: Když se jednomu týmu po rychlé kombinaci podaří trefit šibenici, má radost a tleská. Když se druhému týmu povede pěknou hlavičkou vyrovnat, tleská taky!
A ostatní fanoušci v kotli na něj hodí (v lepším případě) pohledy s dávkou opovržení.

Fotbalový fanoušek v Teplicích nad Metují: Během pokusu na zónu Olina Klapala živočišně řve, bubnuje a podporuje! Naopak, nemá rád Martina Stráníka, a tak na matraci pod něj vhazuje světlici a řve vulgární hesla…

Jsou to dva různé světy.

Ten hokejově-fotbalový nese přívlastek „kolektivní“. Jenomže, co je doopravdy kolektivní sport? V lezení (alespoň teď na Fesťáku) byli fanoušci i závodníci jeden kolektiv… Pozitivní těleso nabíjející samo sebe. Jedni bez druhých? To by nefungovalo.

Naopak, na hokejovém zápase často napočítáš kolektivy hned čtyři.

Užij si září s naším (kolektivním?) sportem/životním stylem,
  Standa “Sany” Mitáč / září 2016 Editor

První krok je nejtěžší. Míří do neznáma


Když se zeptáš Alexe Hubera, na jaký pocit ze sóla severní stěnou Cimy Grande nejčastěji vzpomíná, odpověď se vůbec netýká samotného lezení. Nejsilnější prožitky mu rotovaly hlavou ještě před okamžikem, než do půlkilometrové stěny nastoupil.

„V tu chvíli se nacházíš ve světě, který je úplně vzhůru nohama. Máš černé myšlenky o své smrti... Zkratu uprostřed stěny, kdy nejsi schopný udělat další krok... Smeknutí... Pak si najednou připadáš silný a cítíš nával sebevědomí: 'Vím, že to zvládnu!' Tohle se opakuje pořád dokola.“ Jakmile však začal Alex lézt, dostavilo se soustředění a jeho mysl černé myšlenky vytěsnila. Na celý rozhovor s předním světovým lezcem a alpinistou se můžeš těšit brzy na eMontaně.

Připravujeme pro tebe také materiál z letošního výpadu mladých českých lezců do Chamonix, kde právě probíhá „druhé kolo“ předávání zkušeností od starých horských vlků. O prvním (loni v Orcu) jsme psali tady.

Pokud máš i ty své tajné sny, dávej si pozor, ať klíčový pokus nezabalíš ještě před prvním krokem.
  Standa “Sany” Mitáč / srpen 2016 Editor

Jizva, která se nehojí


Zase ji podceňoval a ona cestu zase vylezla bez odsednutí. Slunce pálilo do Západní hrany Prachovské jehly a oni měli v pozdním létě celé skalní město sami pro sebe. „Proč tu nikdo není? Ti lidi jsou fakt líní,“ smáli se. On jí tahal cesty a ona, o několik let starší, ho učila, jak zůstat životním optimistou ve světě dospělých. „Bezva kamarádi,“ říkala.

„Ahoj, nekdy v tydnu L?“ čekala na přečtení krátká esemeska. Místo odpovědi přišla největší rána do jeho lezeckého srdce. Ve chvíli, kdy v podzimní večer na chodbě vybíral poštu ze schránky. Telefon: „Měla pád od slanění. Z patnácti metrů. Nic zlomeného, ale narazila hlavou do kamene pod skálou. Zatím spí.“

Když se konečně probrala, myslel si, že se vše už bude jen zlepšovat. Vchází do nemocničního oddělení mezi její rodinu. „Mámo, kdo tě přišel navštívit?“ a snaží se v hloubce jejích očí najít a uchopit původní jiskru. „No, kdo to přišel?“
„Kluk,“ ozvalo se tlumeně.

Lezení trestá chvilkovou nepozornost a umí to dělat tvrdě. Na červenec jsme připravili velký článek na téma zranění.

Prázdninový předvečer nabádá k velkým plánům a akcím. Nezapomeň prosím během nich neustále kontrolovat i banality – třeba založení lana do slanění.

A když už se něco přihodí, nepřestávej věřit v zázraky.
  Standa “Sany” Mitáč / červenec 2016 Editor

Natoč to. Klidně s výmluvou


Ne vždycky se zadaří. Poslední natáčení dvou "Příběhů cest" úplně neklaplo. Jednou nám prvolezec zapytlil stometrovou cestu hned u prvního kruhu a podruhé jsme doplatili na vlastní blbost. Když už jsme vyplácali přes 30 GB materiálu, aspoň jsme byli u vzniku nových výmluv, např.

„Pískovec je moc hrubý a ten kout je moc děsivý...“
"Ty fleky na skále měly tření jako žabí sliz."
„Nemohl jsem se soustředit na lezení, protože jistička měla umixovanej prst.“

Než se tyhle dvě cesty vydáme dotáčet, bude tu prostor pro tebe. Spustili jsme soutěž, která potrvá dva měsíce. Když nám pošleš krátké video o svojí oblíbené cestě (může obsahovat i výmluvy), budeš mít velkou šanci vyhrát některou z fajn cen. Mrkni sem.

Hodně štěstí a hlavně zábavy během natáčení přeje
  Standa “Sany” Mitáč / červen 2016 Editor

Lezení není jenom o lezení


"Je faktem, že všechny sporty jsou triviální a nesmyslné. Lezení se však zdá být jediným sportem, jehož účastníci si to uvědomili." (citát z anglického časopisu DPM Climbing)

Zmínění účastníci jsou osvícení. Mají pravdu, že lezení je vlastně úplně k ničemu. I Adam Ondra říká v rozdělaném rozhovoru: "Já vlastně nic nevyrábím."

Přesto je lezení v jejich životech důležitější než materiální věci. Působením něj se každodenní problémy mění v drobnosti a účastnící díky němu získávají odstup. I od sebe sama. Vždyť kdo jiný by měl mít nadhled, než právě lezci.

To, že jsou díky své nesmyslné zálibě otevřenější než běžná populace, jim může také pomoct diskutovat s lidmi odlišných názorů a přístupů k životu. Dokáží díky tomu opustit svoji (dnes módní internetovou) bublinu předsudků.

Článek měsíce začíná tradičně o lezení, ale v druhé půlce řeč přechází na lukostřelbu, antikoncepci a absurditu zákonů. Tak jako to bývá v hospodě, když se bavíš s kamarády – lezení přeci není jenom o lezení. Je to třeba i o tom se vzájemně poslouchat a žít (aspoň v rámci možností) v souladu s přírodou.

PS. A co pozitivní emoce? Podle dnešních vědců jde o hmotnou komoditu. Není tedy Adam lidská továrna? Během května se těš na rozhovor i s ním.
  Standa “Sany” Mitáč / květen 2016 Editor

eMontana slaví rok bez kšeftů


„Ten rozhovor nemusíte označovat jako -PR-, nebyla by to reklama, téma určitě přitahuje i vaše čtenáře,“ přesvědčuje na schůzce další marketingový odborník další outdoorové firmy. „Články o našich ambasadorech jsou přece tak zajímavé.“

Nebo: „Udělejte nezávislý test našich nových bot. Ohodnoťte lehké instantní jídlo do hor. Sdílejte pravidelně jeden náš post za jeden váš…“

Se čtenáři se dá kšeftovat různě, není to moc složité. Stejně tak jako používat bez souhlasu fotky a odkazovat na cizí videa. Nás to nebaví. Přesně před rokem jsme začali eMontanu dělat jinak – tvořit původní obsah.

Časem jsme zjistili, že nenechat si mluvit do obsahu článků (většina našich inzerentů to naštěstí chápe) a zároveň vydělávat peníze na tvorbu toho našeho, není moc jednoduché. Je to celkem dřina.

Pokud máš rád nezávislost eMontany a chceš jí trochu potěšit, sílu jí dodá i symbolický příspěvek. Co za to dostaneš? Můžeš mrknout tady.

Na závěr ještě jedno „díky“. Za rostoucí čtenost webu a podporu na facebooku. Na něm jsme třeba chtěli mít po roce fungování komunitu 1000 lidí. Přání jsme přesáhli více než trojnásobně.

Pěkný další rok s eMontanou našim super čtenářům přeje
  Standa “Sany” Mitáč / duben 2016 Editor

Jak spláchnout 17 tisíc do záchoda?


Instalatér pan Wágner působí trochu těkavě. Má tlusté brýle a vizáž staršího herce osmdesátých let – z filmu typu Vesničko má středisková.

„Představte si, že už makám devět dní vkuse,“ ulevuje si během toho, co se naklání do stupaček na záchodě. „Potřebuju peníze. Musím vydělávat. To víte, rodina, manželka...“

„A nechtěl byste si dát dovolenou? Trochu klidu?“ zkoušíš se ho upřímně zeptat. Jestli by nějakému člověku pomohl týdenní veget na horách nebo aspoň u moře na pláži, je to právě on.

„Já už jsem všude byl...“ odpovídá pan Wágner s vážností, kterou v tu chvíli vůbec nečekáš. Netřeba dalších otázek.

Za týden přichází znovu, tentokrát vyměňovat umyvadlovou skříňku. Včera neměl čas. Dnes doráží zase o několik hodin později – v budově Sokola prý praskla voda a řešil havárii.

„To nebudete věřit, co se mi stalo,“ zvedá obočí nad své brýle. „Utopil jsem novej dotykáč, ten Samsung es šestku... Sedmnáct hadrů v hajzlu.“
  Standa “Sany” Mitáč / březen 2016 Editor

eMontana útočí! A facebook brání lidskost


Z eMontany se stává nebezpečný web. „Váš příspěvek může šokovat a vyvolávat negativní reakce. Snímky, které jsou děsivé, nejsou povoleny,“ napsal nám facebook po tom, co jsme publikovali příspěvek o lezení v Adršpachu. Doprovázely ho fotky odřených nohou ze širokých spár…

eMontana hřešila i dál. Minulý měsíc facebook reagoval na vyprávění od Petra Koska, který se svou přítelkyní prošel slavný Pacific Crest Trail: „Je zakázáno propagovat články s fotografiemi, které zobrazují lidské tělo v krajních mezích – nežádoucím nebo idealizovaným způsobem.“ Tentokrát mu vadila titulní fotka neumytých nohou se zasněženou horou v pozadí.

Co asi řekne na únorový článek měsíce, ve kterém se objevil drsňák Karel Vlček? To je teprve maso.

A upozorní nás na idealizovaný způsob zobrazení, až budeme psát o nějaké sympatické mladé lezkyni?
  Standa “Sany” Mitáč / únor 2016 Editor

Čím horší fotky, tím víc dobrodružství


Zní to hloupě, ale něco na tom je. I když je film velkolepě natočený, má autentický zvuk a doplňují ho luxusní záběry z dronů, může v něm něco chybět.

„Kdo přenáší hraniční dobrodružství live do televizního programu, může být dobrý herec, ne však průkopník při střetu člověka s divočinou,“ píše Reinhold Messner v knize Až na vrchol světa. Tvrdí, že opravdové dobrodružství není možné inscenovat. „Možná se dá dokumentovat pár snímky, ostatní je víceméně show.“

Lednový článek měsíce bude o Vaškovi Šatavovi, který leze pro všechno jiné než je show. Na jeho fotkách je to vidět. Sice nejsou stoprocentně technicky dokonalé, ale najdeš v nich jiskru, která z některých dnešních filmů o horách zmizela.

Přeji veselý a zdravý rok 2016 s takovou formou dobrodružství, jaká ti vyhovuje.
  Standa “Sany” Mitáč / leden 2016 Editor

Multifunkční blbosti nebo knížku?


Štědrý den se blíží a vybírání dárků se zdá zase těžší než loni.
Co se nabízí?

„Stan do nejextrémnějších podmínek. Počet vchodů: 0“
Možná to jen někdo špatně zadal do svého eshopu. Možná je to dárek pro někoho, kdo chce v horách zažít opravdické extrémní podmínky.

„Igelitka z kukuřičného škrobu“
Co takhle darovat věc, která se novému majiteli do tří týdnů plně rozloží? Může to být tip pro kamaráda s duší ekologa. Díky speciálnímu polyesteru Ecoflex a kyselině polymléčné ze sáčku nezbyde vůbec nic.

„Multifunkční outdoorový náramek“
Oproti těm elektronickým ti sice neměří tep, ani tě nezvládne lokalizovat, ale spolehlivě tě ochrání v nepředvídatelné situaci. „Součástí je 3,7 metrů padákové šňůry, která se dá využít na výrobu luku,“ píše výrobce.

Nebude lepší knížka? Třeba ti pomůžeme s výběrem TADY.
  Standa “Sany” Mitáč / prosinec 2015 Editor

LEGO pro legendu


Sestřička vchází do pokoje a před ní leží rozlámaný důchodce. Kvůli všem přístrojům, které jsou okolo, nedokáže odhadnout jeho věk. „Pane Slavík, potřebujeme trochu rozhýbat ty vaše prsty,“ říká mu silnější paní a podává do rukou několik dílů stavebnice LEGO. „Tady máte kostičky. Měl byste si s nimi každý den chvíli hrát,“ říká mu a pokračuje k další posteli.

Chlapík se slušně usměje a poděkuje, ale v duchu si myslí svoje. Kostičky špatně nesli jeho kamarádi, a tak mu další den přinesli tabák, aby mohl balit cigára. Jemná motorika se dá posilovat různě.

„Lidi v nemocnici házeli flintu do žita, i když na tom byli líp než já,“ vzpomíná Prcas. Ostatní pacienty se tak snažil trochu rozveselit. Promítal jim po večerech fotky z lezeckého života. „Stavěl jsem se k tomu nejvíc pozitivně, jak to šlo.“

Takhle nějak podle vyprávění probíhala rekonvalescence pionýra skalkařského lezení v Česku, „Prcase“ Slavíka, který spadl ze skoro dvaceti metrů. Tím utvrdil myšlenky jeho kamarádů, že „Prcas“ je nesmrtelný.

Rozhovor s ním vedla Simča Ulmonová a vzhledem k tomu, že povídání je delší než obvykle, připravili jsme i verzi pro čtečky.
  Standa “Sany” Mitáč / listopad 2015 Editor

Nápadům neporučíš


Od konce května s Alešákem připravujeme článek o výmluvách.

Původní plán vypadal takhle: "Výmluvy by byly fajn zveřejnit na začátku září – končí prázdniny, začíná podzimní pracovní cyklus. Člověk jich má tou dobou plnou pusu..."

Nějak jsme to nestihli: „Potřebuju čas, aby to za něco stálo. Mám to rozdělaný, ale nejde to. Hodinu jsem nad tím zase seděl a nenapsal jsem ani řádku...“ stěžuje si Alešák během toho, co hledáme v kapradí jeden saský kvak.

Nakonec budeme asi rádi, když Výmluvy zvládneme do příštího jara.

Článek o „mizející radosti z lezení“ naopak vyplynul sám od sebe a měli jsme ho hotový během pár dní.

Jeho hlavní sdělení je anglické: „Forget the grade,“ které se dá přeložit takhle: „Zapomeň na číslo obtížnosti a bude to mít grády.“

Příjemné čtení.
  Standa “Sany” Mitáč / říjen 2015 Editor

Za koho lezeš? Já za Česko


„Pozvedněte mysl, drazí rodáci! Díky vám potkal naši Itálii velkolepý úspěch... Všichni Italové dnes stojí v úctě, aby vás oslavili jako nejlepší reprezentanty naší krve...“ zněl rozkaz ze základního tábora pod K2 na konci července 1954. Na vrchol vystoupili první lidé – dva Italové – a v novinách se psalo o vyhrané válce.

Od té doby se hodně změnilo. Každopádně otázka, jestli má horolezectví mít národní charakter, zůstala.

Říkáš, že v horách lezeš hlavně kvůli sobě a času s kamarády. Chceš si něco dokázat, přivézt zážitky z nočních sestupů s jednou čelovkou... Závazky ke sponzorům tě děsí a fotit se na vrcholu s vlaječkou ti přijde přežité.

Pokud to s alpinismem myslíš jinak a chceš dosahovat také sportovně hodnotných výkonů, může být "nároďák" dobré místo, kde můžeš s ostatními sdílet informace, zkušeností a hlavně – nadšení.

Prostor, kde se setkávají mladí a starší lezci, totiž generuje oboustrannou motivaci: „Vždyť ten Stoupa neleze tak dobře, měl bych tu cestu na Cima Grande taky zkusit.“ Nebo naopak: „Koukej, jak do toho ty mladý bušej. Pojďme se ještě jednou pověsit do toho projektu na Eigeru, než nás předběhnou!“
  Standa “Sany” Mitáč / září 2015 Editor

Vánoce na Ťan Šanu


Přestává pršet a ty se směješ. Víš totiž, co přijde do pěti minut.

Na stan začne padat sněhové műsli, které se míchá s mlíkem z údolí. Čtvrtý chod večerní bouřky. Máš chuť na kousek chleba, tak rozepneš spacák a sedneš si. Další blesk a hřmící ozvěna – to nebylo moc daleko! Instinktivně odložíš igelitku s jídlem a zase si pomalu lehneš, jako když tam nejsi. „Nafukovací karimatka přece od země trochu izoluje,“ hledáš pozitiva...

Ve čtvrt na pět ráno se ozývá poslední hrom a všude kolem je bílá vánoční atmosféra. Prý že na Ťan Šanu tenhle svátek neslaví. Není to pravda. Ledovec ho slaví rád a připravil pro tebe spoustu úhledně zabalených překvapení.

Je štědrý a potichu nabízí největší a nejpotrhlejší dárky, co vytvořil. Půjdeš se podívat? Láká tě to. Jenže mačky se propadají víc a víc. V hloubce pod vrstvou vánočního papíru syčí voda.

S uctivým „ne“ pro dnešek odmítneš. Zkusíš to znovu, jinak, s větším množstvím zkušeností a hlavně s úsměvem, který nebude strojený...

Příjemný srpen s eMontanou, ideálně s opravdovým dárkem pro lezce. Připravil ho kovář v článku měsíce.
  Standa “Sany” Mitáč / srpen 2015 Editor

Dvacet deka dobrodružství. Zabalit s sebou


Už je to skoro rok, co jsem byl naposledy v kině. Po zhlédnutí Století Miroslava Zikmunda jsem s pár desítkama dalších zvědavců zůstal přikovaný k pohodlné sedačce až do úplného konce filmu. Ještě nikdy před tím se mi nestalo, že by všichni zúčastnění potřebovali tímhle způsobem strávit právě prožitý, velmi intenzivní zážitek.

I my ti v červenci představíme dva příklady odvážných cestovatelů. Nejdřív Martinu Labohou, která se po světě potuluje už víc než 500 dní. “Mnoho lidí tvrdí, že by chtěli žít jako já, ale prý nemůžou. Nemají peníze nebo čas. Dle mého názoru mají jen jiné priority,” líčí tahle nekompromisní sólo cestovatelka.

A chvilku po ní podobně inspirativní rozhovor s Láďou a Káťou z expedice Bigtrip.cz. V oranžové OKI skoro před rokem vyrazili z Prahy, projeli Afriku a teď křižují nezpevněné cesty jihoamerického kontinentu. “Otázkou je, co byla větší oběť. Vzdát se dobrých zaměstnání, kolegů, kamarádů, vybavení bytu, jistot a “bezpečné” pohody a nebo to, že jsme to provedli až teď?”

Šťastnou cestu jim i všem ostatním cestovatelům!
  Jakub Freiwald / červenec 2015 Editor

Lezci sobě. Bez toho není zbytí


„Přátelé, tohle je nejlepší kniha na Zeměkouli, bez který prostě není zbytí,“ lije legendární lezec Prcas Slavík pivo na nového průvodce po Pravém břehu Labe. Poslední víkend v květnu se v Labáku sešli lezci, aby pokřtili vytrvalostní dílo od Piškota Chocholouška a Prcka Nehasila. A jestli se letos něco vážně povedlo, tak je to právě jejich knížka.

Pěkný bude nejspíš i nový průvodce na Vltavskou žulu od Jirky Siky. Nakonec se v červnu těším na filmový festival ve Skaláku, který pořádá Boris Hlaváček a Jirka Rainer. Letos chtějí rozjet první ročník a jsou sami zvědaví, jak to dopadne.

Je super, když nejlepší lidi na Zeměkouli něco dělají pro ostatní a pro naši společnou vášeň, bez který prostě není zbytí.

Držíme palce do dalších projektů!

PS. Článek měsíce – rozhovor s nelezcem Adamem Ondrou publikujeme během prvního týdne v červnu.
  Standa “Sany” Mitáč / červen 2015 Editor

Na eMontaně používáme jen původní matlaninu


  "Naproti tomu jiné spatřím, že jen z jiných nádob vybírali a do svých překládali: a těch bylo na sta. I řekl jsem: "Titoť vodu přelévají." Odpověděl mi tlumočník:
"I tak se umění množí." (...)

Jiný zase přidáváním lecjakés matlaniny, třeba prachu a smetí, zahustil, jen aby se také nové zadělání zdálo. Mezi tím nápisy nádhernější než onino přivěšovali,
a nestydatě jako jiní dryáčníci každý své velebil."

Přebírání a kopírování textů se nelíbilo už Janu Amosi Komenskému, tohle byl úryvek z Labyrintu světa a ráje srdce starý 392 let!

My máme, stejně jako JAK, rádi původní články. Na začátku května jsme například zadělali na nový o vztazích ve skalách.

Hezký květen – přes den venku, večer s eMontanou.
  Standa “Sany” Mitáč / květen 2015 Editor

eMontana, klapka jedna!


  Vítej na novém webu. Co jsme pro tebe připravili?

Před pár dny začala sezóna na písku, tak jsme se jim věnovali v prvních třech článcích.

Neodpustím si vzpomínku na tři setkání s vynikajícím fotografem Karlem Vlčkem, se kterým jsme prohrábli tmavá místa jeho suterénního archivu. Karel souhlasil s tím, že eMontana může používat oprášené fotky i v budoucnu. Máš se na co těšit.

Tak hezký duben, ideálně s naším zkušebním vysíláním.

   
  Standa “Sany” Mitáč / duben 2015 Editor

Anketa

Anketa měsíce

Už jsi vyzkoušel(a) industriální lezení?

Archiv anket

 

Hromada článků

Hromada článků

Facebook 2