Ze stinného koutu Labáku se v pondělí začala šířit zpráva, která šla těžko minout. Jak už zřejmě víš, Ondra Beneš vylezl svůj několikaletý projekt „To tu ještě nebylo“ XIIb (9a) – cestu kousek nad Dolním Žlebem, do které se pořádně zakousl loni v létě.

Hodně nadějný pokus dal už na podzim, ale dnes sám říká, že je rád, že se mohl na nejtěžší sportovně laděné cestě na českém písku vyřádit ještě o půl roku déle.

Jak probíhal proces zkoušení téhle cesty?
Pro mě bylo dost obtížný tu cestu už vrtat. Jeden hák mi musel pomoct dát Adam (video), protože jsem sám nebyl schopen se tam dostat. Třetí hák jsem dával až na druhou nebo třetí návštěvu, neměl jsem šanci dělat pořád dokola ty kroky a pořád se tam vracet. Takže progres tam určitě k dnešnímu dni nějakej byl.

Poprvé jsem se do cesty vážně podíval, až když jsem tam byl s Felixem (Neumärkerem, pozn.). Oproti dnešnímu stavu tam byly pro mě velký rezervy. Třeba klíčový místo v půlce, takovej krok za patu – ten jsem byl schopen udělat třeba jednou z pěti pokusů a teď už mi ten krok šel pokaždý.

Jak dlouho to trvalo?
To zkoušení, kdy jsem na tu cestu začal vážně myslet, začalo až loňský léto. Začal jsem víc trénovat a strávil jsem v tom část září a října, ale loňskej podzim byl dost špatnej. V září bylo 25 stupňů, pak se to ze dne na den zlomilo, začalo pršet a bylo 10 stupňů. Měl jsem tam jeden hodně dobrej pokus, skoro přelezovej, ale pak jsem ho už nezopakoval. Možná to je dobře, že to nepadlo – musel jsem na sobě ještě víc pracovat a ta cesta mě posunula dál. Proces jsem si užíval.

„Možná dobře, že to na podzim nepadlo.“ Ondra sedí pod nástupem. (f: Standa Mitáč)

Jak vypadala pondělní ideální podmínka?
Konečně to proschlo, i když to nebylo úplně suchý, jak jsem si představoval. Na podzim to bylo mnohem sušší. V pondělí bylo zhruba 12 stupňů a jenom lehkej vánek, bohužel. Já jsem chtěl trošku víc větru, ale asi kdyby víc foukalo, tak by mi přemrzaly prsty. Byl jsem tam už v sobotu, ale to bylo chladněji a hodně foukalo, jinak u Ďábla celý rok nefouká skoro vůbec. Tam když foukne, tak to je fakt výjimka. Ale v sobotu byla fakt zima, to jsem měl druhej nejlepší pokus, jaký jsem tam kdy měl, ale hrozně mi přemrzly prsty. Takže 12 stupňů, ziminka, lehkej vánek a hlavně mít dobrou, tvrdou kůži, která se tolik nepropocuje. V cestě sice není žádný těžší krok než Xb, ale vůbec nemáš čas mágovat.

Podřizoval si tomuhle projektu i trénink?
Zatím každýmu svýmu projektu, který jsem kdy v Labáku měl, jsem se nějak přizpůsobil. Třeba na „Černou Perlu“ jsem se přitahoval na futrech za bočáky doma, abych měl silnej bok. Tady jsem věděl, že potřebuju mít hodně silný prsty, protože tam je hodně malejch chytů za sebou, takže jsem poprvý zařadil visy se závažím a dělal jsem intervaly, což mě myslím taky posunulo. Doopravdy jsem cítil posun v tom, že prsty jsou ocelový a lepší. Díky tomu se mi sama od sebe zvedla i vytrvalost.

Ondra Beneš při jednom z pokusů v cestě „To tu ještě nebylo“ XIIb (f: Standa Mitáč)