„200 slov“
„Memento mori“ – prolezli jsme trychtýřem Piz Badile
26. 10. 2016, Karel Nováček
Petr „Jony“ John a Karel Nováček koncem srpna vylezli odvážnou 900metrovou cestu „Memento mori“ na Piz Badile v Alpách. Nebezpečný trychtýř jako první prostoupili Joska Rybička, Láďa Škalda a Honza Šimon v roce 1980. Jak na letošní zážitek s odstupem vzpomíná Karel Nováček?
Piz Badile, „Memento mori“ – pojem, možná mýtus, který vnímám už od svých lezeckých začátků. Postupem času, poznáváním dalších počinů prvovýstupců respekt k cestě spíše roste, spolu s pokušením se do ní podívat. Na tom se s Jonym shodujeme.
Ačkoli bylo o cestě „Memento mori“ napsáno mnoho, o nic z toho se nemůže případný adept opřít. „Středem severovýchodní stěny vzhůru,“ čáry popisující směr výstupu se zdroj od zdroje liší. Sázíme tedy na jistotu, pokusíme se držet linie, kterou do neostré fotky fixou nakreslil Joska Rybička. Všechny zdroje se shodují v tom, že cesta leží ve spádnici vrcholového trychtýře a veškeré letící kameny se dole potkají ve stejné dráze. Člověk má aspoň po nocích o čem přemýšlet.
Čekání na počasí, jedeme. Časný budíček, v šest nástup, směr je jasný. Soustava převislých mokrých zářezů a koutů mizí za obzorem. Péťa nastupuje, obtíže jsou od počátku větší, než se zdálo na pohled. Následuje nepříjemné lezení v mokrých převisech. V jednom místě je vrstva šlemu taková, že to čistě nedáváme – dvě potažení za frenda problém řeší. Další nevinně vyhlížející délka začíná krátkým traverzem, následuje levitování v koutku za dunivé chyty i stupy s jištěním-nejištěním. Po patnácti metrech zakládám slušný mikráč, uf.
Při dalším kroku se letmo dotknu bloku nade mnou a už jen sleduji, jak se dává do pohybu. Rána do prsou, vrata, dilatace času… Spousta času, abych sáhl po lanech cvaknutých do karabiny, rachot šutrů řítících se stěnou…
Rozdýchat vyražený dech a zvesela vzhůru. Příští délka probíhá v podobném duchu s tím rozdílem, že nezačíná traverzem. Přemlouvám volné almary k setrvání na svém místě přímo nad Péťou. Žasnu nad schopností mozku velice rychle vytěsnit hrůzné zážitky a fungovat dál. Obtíže tohoto druhu naštěstí polevují, i sklon stěny se zmenšuje. Už jenom prodrkotaný bivak a docela hezké lezení na vrchol.
Od výstupu uběhly dva měsíce a já jsem jej dosud nezpracoval. Přetrvává matný dojem prožití něčeho silného, neuchopitelného, nesdělitelný pocit. Pocit, kvůli kterému to všechno stojí za to.
