„200 slov“

Construction Valley – pohled na Yosemity, kterým se místní chlubit asi nebudou

12. 12. 2017, Honza Polášek

Yosemity. Slovíčko, po kterém neznalý nejspíše pocítí vůni borovic a vlahých trav El Cap Meadows. Svěží slunce laská tělo a ještě svěžejší vánek hladí kůži. Lehké cinkání karabin doprovází již jen ticho lesa, občas protnuté těmi známými bojovými vzdechy Rock Warriora nad tebou.

Tak jo. A teď podzim 2017. Hodiny trávíš na rozpálené žule a děláš ze sebe jerky. Ráno a večer se chumláš do všeho peří, co máš, a rukavice s kulichem nejsou úplně blbý nápad. Ale to je fuk, to je normál. Tenhle text je o něčem jiném…

Meadows jako louka? Yosemity 2017 (f. Honza Polášek)

.
Zrovna se rozšiřuje Camp IV – za kanclíkem rangerů vzniká nové krásné černé hladké ultra přehledné parkoviště. Každý den kromě neděle se v sedm hodin ráno probudí ke svému prudérnímu životu kusy ocele, kterým člověk vdechl „život“. Bagry, buldozery, náklaďáky, sbíječky, cisterny, dusadla, džípy. Že bys dospal kocovinu nebo si dal dvanáctihodinovou spací šichtu po nějaké dvacetihodinové lezecké šichtě – o tom si nechej zdát. Vlastně, ty nemůžeš. Haha.

U snídaně ti s hrozným rámusem nějaký bagr tahá ocelové výztužníky osm metrů za zadkem, usazeným u ohníčku. Pořádné protáhnutí – to by bylo fajn. Jóga třeba, někde o samotě. Vybereš si místo, které je rovné a nechodí tam lidi. Za kamenem, dvanáct metrů daleko, sviští jedno auto za druhým. Nádech, výdech. Hladíš naprosto krotké laně, za jejichž pozadím se táhne pár stovek metrů dlouhá zácpa zkrocených aut. Zrovna se také opravují silnice po celém Údolí, většina zkratek je zavřená, a tak se jezdí celá okružní jednosměrná smyčka v délce pár desítek kiláků. Jednoho dne praskly trubky na hajzlících v kempu. Opodál tedy stojí toi toiky.

Horziontála asfaltu a vertikála žuly (f: Honza Polášek)

.
Vodu si snažíš čepovat z provizorní hadice ukotvené tak, že proud tryská vodorovně a nikoliv dolů k zemi. Stejně to ale nemá smysl, protože pro zvýšení hygienické bezpečnosti je voda cítit nesnesitelným chemickým koktejlem. Na zdi visí plakáty upozorňující na to, že mezi místní zvěřinou – veverkami a mývaly, řádí mor.

Za tmy, cestou do kempu, umíráš hlady v koloně aut, kterou organizuje pracovník s velkým signalizačním lízátkem STOP/GO. Možná, že je potomek lidí, kteří z jedné či druhé strany zažili jízdu Mariposa Batalionu. O něm se v návštěvnickém centru můžeš dozvědět, že jej v roce 1851 seskupili dobří lidé města Mariposa. Jezdci tehdy zničili všechny indiánské osady v Údolí, vypálili sklady jídla, zabili většinu indiánských mužů, žen i dětí a zbytek zotročili.

Život u silnice (f: Honza Polášek)

.
(…)

S úplně jinou vzpomínkou, či spíš s prázdnou hlavou, usínáš na polici pár stovek metrů nad zemí ve stěně Capitana a pár stovek metrů pod hvězdným nebem. Tady je svistot aut to poslední, co uslyšíš před ponorem do řeky snů.

A o čem se ti bude zdát? O té perfektní žule, na kterou rozhodně stojí za to si šáhnout, protože lépe vykreslené linky snad nikde jinde nenajdeš.

Příprava jídla v Campu IV (f: Honza Polášek)


I malé články dají dohromady dost práce. Díky za tvoji podporu