Březen
levně zalezem

perex UPRAVIT

lezecký průvodce po oblastech středomoří. Aneb jak si poradit, když je český písek stále vlhký a skály v českém a moravském krase pláčou. tipy z pěti vápencových hřišť plných slunce.

Kredity

T: “SANY” Mitáč, „Alešák“ Procházka, s přispěním Michala Polívky F: STANDA MITÁČ | BŘEZEN 2016

Text 1 DOPLNIT

Pokud ti není pomoci a nedokážeš počkat posledních pár dní na jaro, máme pro tebe pár tipů, kam na poslední chvíli vypadnout. Dozvíš se tu, kde si během zimy parádně zalezeš v krátkém triku.

Vybrali jsme staré dobré El Chorro ve Španělsku, suchou berberskou Todru v Maroku, romantický krápníkový Kalymnos, pomerančový Olympos nebo mafiánskou Sicílii.

V článku místo obecných popisů najdeš konkrétní zkušenosti a rady, jak ušetřit přímo na místě. Třeba jak to udělat s jídlem? Kam si vzít instantní humusárny z Česka a kde je lepší spolehnout se na místní kuchyni? Přidali jsme i tipy, jaké cesty si rozhodně nesmíš nechat ujít.

Text 2 EL CHORRO, DOPLNIT TEXT "ZAKOMPONOVAT"

EL CHORRO ŠPANĚLSKÁ KLASIKA

> Oblast u vesnice El Chorro v Andalusii. Vápenec – sport i vícedélky. Na Slunci vždy v tričku.

Ke skalám

Z Málagy jezdí každou chvíli vlak do města Alora. Z něho musíš pár hodin pěšky po silnici 13 km. Do El Chorra jedou i přímé vlaky, ale s nimi už je to horší. Jezdí jen zhruba dvakrát denně (v 10 a v 16 h, viz www.renfe.com). Z Málagy do El Chorra stojí lístek 6 euro.

Poslední přímý spoj samozřejmě často odjíždí těsně před tím, než se dostaneš na nádraží. Spát se dá kousek za Alorou v olivových hájích, brzo ráno se sbalit a stopovat. Andalusie je barevný a bohatý kraj plný vinic a úrodných polí. Asi proto tě nikdo z těch snobů nechce svézt, zírají na skupinku lezců z prázdných luxusních aut. Patnáct kilometrů po silnici s přetékajícími batohy začíná být celkem výzva.

Pokud si budeš půjčovat auto na letišti, rozhodně se vyvaruj společnosti Goldcar. Jejich praktiky jsou neetické až zlodějské.

Jídlo

Ve vesnici El Chorro se toho moc sehnat nedá (pokud nesháníš hašiš), jen nějaké bagety a margarín místo másla v malém obchůdku Maribel – předražené ceny, občas prošlé zboží. Lepší je nakupovat v Aloře, kde je Hypermercado s příznivějšími cenami. Kdo nechce nic platit, může zkusit stromy dole u řeky pod lezeckými sektory. Jako fatamorgána tam září oranžové pomeranče. Po udělání fotek pro kamarády všechny kyselé kusy pliveš na zem – fakt fatamorgána. Lepší je koupit pomeranče z obchodu, tam drahé nejsou a jejich chuť se s českým supermerkádem srovnat nedá.

Voda

Pitná nic moc voda teče přímo ve vesnici El Chorro u hlavní cesty z malé kašny. Za obchůdkem Maribel vede do kopce malá pěšinka, po které dojdeš přímo k prameni. Tam je voda skvělá. Koupací voda teče o kus dál u tunelu. Má stálou teplotu 22 stupňů, což je po celodenní lezenici ideální. Kolem trubky s vodou najdeš improvizovaný koutek na mytí, kde nechybí erární zrcátko. Nad vzdáleným a oblíbeným sektorem Makinodromo je také pramen, ale je dost těžké ho najít. Ptej se lezců. Nebo se připoj k nějakému zbloudilému pejskovi, který tě tam dovede. Funguje to!

Spaní

Ve skalách je několik opuštěných převisů a skalních ohrádek, kde se dá založit dočasný tábor (někdo tam poustevničí celou zimu). Spaní v El Chorru se dá pojmout punkově a vzít si s sebou jen plachtu a spacáky. Osídlit se dají převisy pod Makinodromem, kam tě budou chodit pozorovat králíci a divoké kozy. Přes den můžeš nechat pod převisem věci bez dozoru – nejspíš je tam večer zase najdeš. Bez rizika se dá spát v kempech Oliverbranch a Finca – počítej cca s 6 eury za osobu na den.

Top 3

“La placa morrocotuda”, 6a, sektor El Cotos
Parádní cesta po neolezené plotně, dále převískem a spárkou. Vršek se spárkou není zajištěný, hodí se pár vklíněnců.

“Zeppelin”, 6c+, sektor the Gorge
Krásná vícedélka ze dna kaňonu, kolem tunelů až na vršek. 300 metrů lezení. Obtížnost se blíží spíš 7a. Proč? Zkus si oklouzaný traverz ve stropě a pochopíš.

“Lourdes”, 8a, sektor Makinodromo
Kvůli téhle cestě sem jezdí lezci z daleka. Dost tě z toho pohledu bolí za krkem, když stojíš před těmi převislými krápníky. 35 metrů lezení, prý pár no handů.

(info z roku 2016)

Galerie 1

BANNER

Rafiki 2015

Text 3 TODRA

MAROCKÁ TODRA | BERBER QUALITY

> Lezecký kaňon na východě Vysokého Atlasu. Oranžový ostrý vápenec – sport i vícedélky. Sucho.

Ke skalám

Nejprve se musíš dostat z letištního Marrákéše do městečka Tinghir (z Fezu je to dál). Jezdí se autobusy se sedadly polepenými žvýkačkami a ceny jsou pohodové. Cca 200 Kč za 7 hodin jízdy. V průvodci stojí: „Hlavně do Tinghiru nepřijeďte večer, jinak se budete těžko dostávat do kaňonu.“ Když se jím nebudeš řídit, může to vypadat zhruba následovně: S kamarády se ocitáš v obležení dotěrné bandy deseti vyhrožujících Maročanů. Jsou mírně zfetovaní a chtějí tě odvést do jakéhosi svého „hotelu“ daleko od skal a tam oškubat. Vyhrocenou situaci, kdy není daleko k ráně pěstí, řešíš tučnou nabídkou taxikáři, který je má setřást. Hlava gangu, chlapík s kápí a zraněným okem, chce ale nastoupit do tvého taxíku… Zabuchuješ a rychle vyrážíš do africké noci. Bojíš se, že vás sledují, tak občas řekneš taxikáři, ať zastaví u kraje silnice, abyste nechali projet pár aut…

Jídlo

V kaňonu se dají výhodně koupit snad jenom vajíčka a usmlouvat balík sušenek Prince. Lepší je přivézt si jídlo na vaření z Česka. V hotelech dávají malé porce za velké ceny a na jídlo si tuze počkáš. Domluv si večeři den předem na šestou a obrň se trpělivostí. Do deseti se snad najíš. Pokud budou dál zdržovat, může to dopadnout i tak, že si marockou specialitu Tajine půjdeš udělat do jejich kuchyně podle sebe. „Kuchař už nemá čas. Uvařte si to sami, aspoň zažijete African experience,“ říkali. 

Na větší nákupy se vyplatí zajet zpátky do Tinghiru (přes den gangsteři spí), kde si sežeň marocký olivový olej. Lepší nenajdeš. Prodávají ho v petláhvích bez etiket a výjde na pakatel. “It’s berber quality, not tourist quality,” rádi říkají jeho prodejci. Je výborný a místní si do něj namáčejí chleba. Za pár korun na trhu koupíš taky kilový pytel sušenek. První dva dny si vychutnáváš výhodnost jejich koupě, druhé dva dny je jíš ze setrvačnosti a další dny už je neudáš ani kámošům.

Voda

Hned u vstupu do soutěsky Todra je klíčový pitný pramen, říčka tu vytéká přímo ze skály a místo nejde minout. Pár metrů vedle mají stánek prodejci s minerálkami. Vodu v petláhvích pak kupují převážně šikmoocí turisté, kteří si sem přijedou prohlédnout kaňon autobusem. Vyfotí si to a hned vyráží dál – odškrtávat další “on sight” z itineráře.

Spaní

Hotely Etoile a Mansour jsou kvalitou asi srovnatelné, většina lezců zůstává v tom prvním. Cena se dá usmlouvat podle toho, jak jsi ve formě. V průměru se platí 20 dirhamů za noc (50 Kč). Často vypadává proud. V téhle zemi tě pak ani nepřekvapí, že si od tebe personál chodí půjčovat čelovku. Jinak je hotel čistý, po večerech místňáci hrají na africké bubny a nic se nám v něm neztratilo.
Poznámka ke sprchování: To, že se ti podařilo opláchnout se a namydlit celé tělo, ještě neznamená, že voda poteče i za chvíli. Zkus zítra.

Top 3

“Cesta nejvíc vpravo”, 6a, sektor Dounab
Ostrá neolezená skála nutí lézt co nejladněji a používat hlavně nohy. Pád by z tebe udělal masovou součást Tajine.. Bez větších záludností. Druhá délka za 6b+.

“Afrique physique”, 7a+, sektor Trainee Blanche
Kluzký nástupový bouldřík, nádech výdech v díře a pak atletickými kroky do převisu po dobrých chytech. Krátké, ale výživné.

“Mustashi”, 7b+, sektor Elephant
Fotogenická a silová záležitost v malé jeskyňce. Má bouldrový klíč pod poslední expreskou. Když ti dole nenateče, máš vyhráno.

(info z roku 2013)

Galerie 2

Text 5 OLYMPOS

OLYMPOS | MOŘE A ANTICKÁ CHIMÉRA

> Oblast na jih od turecké Antalye. Ostrý vápenec – sportovní jednodélky. Vše kousek od písečné pláže.

Ke skalám

Z autobusového nádraží ve městě Antalya se dostaneš snadno. Pracují tam nějací chytrolíni, kteří radí turistům, kudy kam. Nejsou to taxikáři, tak se jim dá celkem věřit. Chytni si svůj „dolmuc“ – minibus směr Kumluca a řekni, že chcete k odbočce na Cirali. Stojí to 10 tureckých lir. Hlavně si s řidičem domluv, ať dá nějaké znamení, až tam budete. Od silnice je to potom příjemná procházka dolů k moři. Sklon je příjemný, takže se nediv, až tě někdo z místních bude chtít naložit na korbu zadarmo svézt až na pláž ke skalám.

Jídlo

Olympos je místo, kam se rozhodně nevyplatí vozit vlastní instantní jídlo typu „Dobrý hostinec“. I mimo sezónu se tu dá najít několik domků, kde ti uvaří čerstvé jídlo. Vyhlížej třeba nápis „gözleme“, což je srolovaná chlebová placka s různým obsahem. Často se jí k snídani. To nejlepší na Olymposu jsou ovocné lesíky, které jsou často volně přístupné. Po cestě ke skalám si tak můžete nacpat kapsy pomeranči – „Dám si jich dnes k svačině jenom sedm?“. Dále tu rostou grepy, citróny, nebo pichlavé opuncie. Chuť toho všeho se s našimi lidly a alberty nedá vůbec srovnat.

Voda

Jak je vidět na fotce dole, nedaleko od moře se zvedají hory do výšky 2300 metrů, zadržují hodně vlhkosti a posílají ji po svých svazích směrem k moři. O pitnou vodu tu tak není nouze. Dá se nabrat v kempech.

Spaní

Kemp „Kadir´s Tree Houses“ zaujme už z fotek – dřevěné domečky na kuřích nožkách. Šéfuje tomu pohodový starší pán Simon, který každý den zve na čaj. Když si u něj mezi kuřími nožkami postavíš stan, budeš mu platit 10 lir na den (110 Kč). Díky tomu nemusíš nic přebalovat a vždycky vyrážíš do skal nalehko. V kempu dělají bezvadné čerstvé večeře za rozumné ceny. Další důvod, proč nechat čínskou polívku doma.

Top 3

„Angel“, 5a, sektor Cennet
Fotogenické cesta v kompaktní plotně s výhledem na moře. Vede na malou věž. Romantika.

„Cennet Cehennem“, 7a, sektor Cennet
Precizní kroky po malých chytech v mírně převislé stěně v nejhezčím sektoru na Olymposu s mořem za zády. Kaskadér a lezec Tomáš Rydval ji dal free solo.

„Monkey Factor“, 8a, sektor Hörgüç Mağara
Vytrvalostní dvacetimetrová cesta na druhé straně řeky naproti stánkům s občerstvením. Z protější strany údolí jasně upoutá.

Galerie 4

full width fotka OLYMPOS

Cesta po Nepálu

 

– HONZA TAUCHMAN BRODÍ ŘEKU POD SEKTOREM CENNET, OLYMPOS –

Text 4 KALYMNOS

ROMANTICKÝ KALYMNOS | NIC PRO SOCKY

> Malý řecký ostrov v Egejském moři. Vápenec plný krápníků – převážně sportovní jednodélky. Lezení i za deště.

Ke skalám

V turistické sezóně, zpravidla od dubna, není problém sehnat let na vedlejší ostrov Kos – a to doslova za hubičku. Poté už jen půl hodiny trajektem na Kalymnos, k tomu dva krátké přejezdy busem či taxíkem a můžeš si zout boty v apartmánu na dohled od skal a pár metrů od moře. Ultraspořiví to mohou vzít stopem přes Albánii do Soluně a pak po vodě na pneumatice od traktoru.

Jídlo

V Massouri je hned několik restaurací se skvělou domácí kuchyní. Mezi lezci je oblíbená Kokkinidis. Obrovské zeleninové saláty, musaka, česnekové tzatziki, lahodné sýry, grilované ryby. A když jim uděláš útratu, budou tě rozmazlovat různými pamlsky a nášupy na účet podniku. Obecně je nejlepší kombinovat restaurace s vlastními kulinářskými výtvory. Kdeco se dá koupit v některém z malých krámků přímo v Massouri, pro větší nákup je lepší určitě zajet do supermarketu v Pothii.

Voda

Pitná voda teče z kohoutku ve středu obce, ale to jejich víno je také docela pitné…

Spaní

Socky největšího kalibru mají na Kalymnosu smůlu, pod skalou se tu fakt nespí. Jednak je to zakázané, k tomu člověk aby pohledal rovné místo, a hlavně – apartmány v Massouri mají své kouzlo. Pokoj pro dva s kuchyňkou vyjde kolem 7 e/osobu, přímo u skal je to víc, kolem 15-20 eur. Na ranní romantické snídaně na terase či večeře se sklenkou suchého vína a zapadajícím sluncem do moře se dá snadno získat srdce nerozhodné lasičky.

Top 3

“Monahiki Elia”, 6a+. Skvělý úvod do lezení po hadech a karfiólech v přívětivé obtížnosti.

“Trela”, 7a. Slalom mezi krápníky v lehce nepřívětivém sklonu. Největší stalaktit, který byl symbolem zdejšího lezení a motivem mnoha obrázků, se odlomil, čímž se zvýšil obtížnost této cesty z původních 6c+ na dnešních 7a.

“Daniboy”, 8a. Mírně převislá stěna přerušená pořádným stropem. Pojem, kultovní.

(info z roku 2015)

Galerie 3

full width fotka KALYMNOS

 

– PRCAS SLAVÍK NA KALYMNOSU (f: Tomáš Marčík) –

Text 6 SAN VITO

SAN VITO | SICILSKÁ SIESTA

> Oblast na SZ Sicílie, skály otočené na západ. Světlý vápenec – sportovní jednodélky. Větrno.

Ke skalám

Ve městě Trapani se zorientuješ rychle, kousek u přístavu, kam jede letištní bus, je velký park a hned u něj vlakáč a autobusák. Autobus jede do San Vita v kolem druhé a šesté a stojí 4,5 e. Jsi na jihu, tak se nediv, když autobus odjede o půl hodiny dřív nebo později. Taktika je podobná jako na Olymposu, domluv se s řidičem, ať ti zastaví u odbočky. Tentokrát se jmenuje El Bahira. Kemp je do patnácti minut pěšky od silnice.

Jídlo

„Zkuste jít třetí ulicí doleva, pak rovně a nahoru směrem market. Tam se někoho zeptejte,“ radí navoněná slečna v Trapani. Ani to nepomohlo, Sicilián s vozíkem také nevěděl. V rozmezí od 12 do 18 hodin tu prostě nic neseženeš. Siesta se ctí i v zimě.
Ve správný čas se dá nakoupit i v městečku San Vito, třeba v obchodě Sisa. Ve městě dělají také výborné pistáciové croissanty. Až půjdeš do restaurace na pizzu, ptej se, jestli se tam platí „kopérto“. Pokud ano, budou od každého chtít cca dvě eura za to, že sedí na jejich židlích a nechá se obsluhovat. San Vito je půl hodiny pěšky z kempu. Nejlepší zmrzlinu na světě dělají v Trapani.

Voda

Pitná voda teče všude v kempu El Bahira. Jinak je to s ní na suché Sicílii celkem nešikovné.

Spaní

Kemp El Bahira je rozumná volba. Hlavně mimo sezónu, která začíná přibližně v dubnu, je tu málo lidí a s cenami se dá kouzlit. Při větší skupině se dá ukecat cena za 2 e na osobu za den. Součástí kempu je příjemná zastřešená kuchyně, kde si můžeš vařit jídlo na erárním plynovém vařiči. Do kempu občas zajíždí malý plešatý chlapík, který má kufr auta plný čerstvých ryb. Ty si pak můžeš večer udělat na grilu ve zmíněné venkovní kuchyni. Středomořskou romantiku trochu kazí bezplatná wifi, která svádí k řešení domácích problémů a mailů.

Top 3

“Red Bull”, 6a, sektor Torre Isulidda
Členitá, dlouhá, vzdušná. Cesta v jednom z mála sektorů, které jsou otočeny na slunečný jih. Většina cest má západní orientaci.

“Swissmade”, 6c+, sektor Scomparto Rifiuti
Příjemný rozjezd ve vymleté plotně brzy končí. Následují dlouhé kroky po dobrých chytech v mírně převislé oranžové stěně. Menší zrada metr pod koncem.

“The Wish”, 7c+, sektor Pineta Grotta
Třicetimetrová, mírně převislá cesta po malém množství malých chytů. Vede v levé stěně jeskyně.

(info z roku 2013)

Galerie 5

Mapa full width

Autor

Standa „Sany“ Mitáč

Hlavní editor

„Lezení není jen o číslech a život není jen o penězích.“ Nejraději píše o lidech, kteří vědí, že štěstí si nikde nekoupíš.
Je závislý na stavech, kdy neřeší datum –
v horách nebo na labském písku. Neléčí se.

Alešák Procházka

Autor

Zbožňuje tep velkoměsta. Mlčky žasne nad technickým pokrokem, moderními trendy, hltá poslední výkřiky módy.
Nenechá si ujít žádnou společenskou akci či kulturní událost.
Denně čte noviny,
sleduje burzu. (haha)

Facebook

TOC, nezapomenout přidat související články a vyplnit Excerpt (úplně dole)