„200 slov“
Jak jsem „trochu omylem“ vylezl devítku po vlastním
23. 10. 2017, Ondřej „Plagát“ Sojka
Je hezkej vejkend a písek je durch, tak jedu s přítelkyní a Špekem na Sokolíky do Polska. Cestou ke křižovatce, kde se člověk rozhoduje, jestli půjde na Sokolíky nebo na Krzyznou Goru je masiv Husyckie skaly. Na ně vede legendární tradiční morálová cesta „Diamenty“ za VI.3+ (7a+/b). Tahle cesta má málo přelezů a těch pár co jsou, vznikly většinou po nacvičení cesty shora. Na vostrej pokus si tam lezci skládali bouldermatice a tým uctívačů, aby byl případnej pád do měka. První jištění jde totiž asi až v osmi metrech a dopad je sice na „placatej“, ale furt kámen. Cestu znám z průvodce a vím, že je to velká legenda, a tak se na ní chci jen tak kouknout a jít lízt jinam. Není to žádná překrásná cesta, ale respekt z ní jde slušnej.
Jen tak pokuřujem pod nástupem a plkáme, jak se to asi leze. V tom se z křoví vynoří Michal Kajca. Je to místní výborný lezec, autor spousty cest a průvodců na okolní skály. Dělá si ze mě srandu, jestli jdu lízt „Diamenty“. „Až to dáš, tak mi napiš,“ říká. Ptám se ho, jestli se to leze přímo a on říká: „Néééé, přímo neeee!“ Leze se to prý zleva traverzem po výraznejch peckách a proto název „Diamenty“. V průvodci to je značené přímo, ale to je chyba. Přímo je to prej projekt. Chvilku hecování a projekt mě zajímá.
Zkusím to jen tak nabouldrovat přímo a radši si vemu sedák – kdyby něco… Asi na třetí pokus jsem najednou tam a jsem pěkně v prdeli. Seskok na šutr je už hluboko a k prvnímu jištění ještě taky daleko… No, to neskočím dobrovolně! Tak zkouším cestu vzhůru. Když dolezu do místa, kde jsem si ze země myslel, že pude jištění a bude tam chyt, není tam ani jedno. Ani nevím jak, moc si to nepamatuju, jsem lezl dál a dál. Vzpomínám si jen, že jsem byl fakt v háji a snažil se za každou cenu nehodit podlahu. Dostal jsem se až do slušnýho chytu a snažil se zklidnit stařecký třes. První jištění je docela slušnej fífák (frend dle Plagátova slangu, pozn. red.). Následuje asi 15 minut sklepávačka mega konve. Konečně jsem se trochu zklidnil. Odsud už to je lezení, ne lehký, ale aspoň jde jištění. Opatrně lezu dál až nahoru. A tak jsem, vlastně náhodou, udělal prváč „Koh-i-nor“ VI.4+ (7c) trad. (Místní klasa používá I‑VI a pak následuje VI.1 , VI.1+ , VI.2 atd. Např. VI.5 je 7c+ francouzské, pozn. red.)
