Lezení na stěně:
TOP 13 umělek v ČR
Chyby lezců
Jak se zlepšit?

perex

Ať už jsi začátečník, pískař nebo sportovní lezec, nějaký čas tu trávíš. Umělá stěna. Udělali jsme článek, kde budeš mít DŮLEŽITÉ INFORMACE POHROMADĚ. Na co si dát hlavně pozor? Kolik kde zaplatíš za vstup? Nebo kam nechodit v lezečkách?

Kredity

T: STANDA “SANY” MITÁČ F: Standa Mitáč (není-li uvedeno jinak)
| ÚNOR 2016

Text 1

„Vzít holku do kina už je dneska ohraný. Lepší je zajít na stěnu, to je kontaktnější.“
„No jó, ale já nemám vybavení.“
„To je v pohodě, nepotřebuješ ani karabiny, už je tam máš zamlácený,“
odposlouchal autor článku v pražské MHD.

Ať už se za tvojí motivací pro lezení na stěně skrývají jakékoli postranní úmysly, nebo ti jde skutečně o lezení, připravili jsme pro tebe článek, který by ti mohl pomoct.

Uvedeme tě do úplných základů, nebo pokud lezeš déle, tréninkový specialista Ruda Tefelner ti zkusí poradit, jak se zlepšit.
V článku také zjistíš, jaké metodické chyby indooroví lezci dělají nejčastěji. Pozor na ně!
Nakonec dole najdeš srovnání nejlepších umělých stěn v Česku:

Steny

 

ZAČÍNÁM 

Než vyrazíš poprvé na stěnu, je dobré vědět, co si vzít s sebou. V první řadě nějakého kámoše, který už má s lezením zkušenosti. Nebo kamarádku, ale pak to v případě skrytých úmyslů nebudeš mít lehké. Jestli nemáš nikoho takového, můžeš si na úvodní hodiny zaplatit profíka instruktora. Pokud se ti nechce platit nic navíc a netoužíš se seznamovat s ukecanými lezci, i tak máš možnost. Můžeš celý život jezdit dolů na automatickém navijáku.

Materiál si na většině stěn můžeš půjčit, takže napoprvé stačí jen pohodlné oblečení, které tě nebude omezovat v pohybu. Třeba sukně neomezuje v pohybu.

„Podsedák, pásky, sedlo nebo sedačka,“ kurzisti tomu říkají různě. Správný lingvistický obrat je „sedák“ a bez něj se na stěně neobejdeš. Při jeho oblékání už jde ale sranda stranou – věnuj tomu opatrnost. Nesmí být volný ani těsný a pozor také na místo, kde se navazuješ a kam zapínáš jištění. Musí jít o střed sedáku, který je k tomu určený (viz video), ne o pomocná poutka na bocích – ta udrží zpravidla šest kilo. („A kolik vážíš ty?“ zeptala se spolulezce kurzistka po tom, co jí autor článků tuto informaci sdělil, pozn.)

VIDEO OSMA

Jak uvázat osmu a navázat se na sedák

Text 2

Naučit se správně jistit vyžaduje spoustu hodin cviku a dobrého učitele, který tě do toho zasvětí. A hlavně neustálou pozornost, když už si začneš konečně myslet, že to umíš, a začneš pokukovat po borkyních nebo borcích v největších převisech. Největší pozor si pořád dávej na ruku, která drží část lana, co vychází z jistítka směrem dolů. (Po Praze koluje historka o chlapíkovi, který jistil svoji slečnu pouhým protažením lana jisticím okem. To vážně ne! Pozn. aut.)

Samotné lano se na stěně většinou půjčuje za padesát korun na den. Nové seženeš kolem 1500 Kč, takže zvaž, za kolik vstupů se ti vyplatí koupit vlastní. Za třicet vstupů ho máš zpátky, můžeš ho vzít kdykoliv ven a za pár let použít na houpačku pro děti. Pozor na bílou a černou barvu lana – obvykle jde o tuhé statické lano, které se nepoužívá pro jištění prvolezce.

Ze začátku vybírej pohodlné lezečky. Nohy si můžeš začít deformovat až později – palec do pravého úhlu je znak bušitele morfo-těžkých cest. Nekoukej na barvy a značky, ale pečlivě vybírej, která ti pocitově sedí. Nezapomeň, že lezečka se časem trochu roztáhne, takže to s tou pohodlností zase úplně nepřeháněj.

Na sedáku by ti mělo viset i jistítko. Dříve se používaly osmy a ještě dříve lidské tělo (viz článek na eMontaně, pozn. aut.). Osmy ale kroutí lano do spirály a jištění je s nimi náročnější, proto se dnes používá hlavně kýbl/kyblík – v nejrůznějších formách.

Jako doplněk se hodí magnézium. Vysušuje ruce, chyty ti nekloužou, a tak se tvůj výkon zvyšuje. Přesto jím na stěnách šetři. Stavěči cest ho celý život dýchají a žádné výzkumy, co to s nimi provede za 20 let, vědci neprovedli. Na žíněnkách si často hrají malé děti, které ho také lapou do plic. Na ně už výzkumy vůbec nejsou.

Obecně se vyplatí používat pravidlo:

„Když si nejsem něčím stoprocentně jistý/jistá, hned se ptám.“

(Lepší krátký blbý dotaz než dlouhý pád na podlahu.)

BANNER

Text 3

NEKONČÍM!

Lezeš už několik let, pořád tě to baví, ale tvoje forma neroste tak rychle, jak by sis přál nebo přála? Pokud se chceš v lezení na umělce trochu zlepšit, třeba ti pomůže pár postřehů a rad od Rudy Tefelnera.

Ruda Tefelner (f: Pepe Piechowicz)

Ruda Tefelner (f: Pepe Piechowicz)

Tomuhle chlapíkovi bude v dubnu padesát, nicméně ve svém věku by si rád ještě „mlasknul nějaké to osm béčíčko,“ jak říká autor knihy “Trénink sportovního lezce”. (8b je 10 UIAA, a pokud sem náhodou dočetl i začátečník, znamená to, že je to fákt hodně těžká cesta, pozn. red.)

Jak je vidět v Rudově výčtu, i on se znovu vrací k bezpečnosti lezení. Možná proto mu to pořád takhle šlape a nepotýká se s úrazy. „Můj text měl směřovat k tréninku, ale hned první bod je spíše metodicko-bezpečnostní. Jsem každopádně přesvědčený, že právě ten je nejdůležitější, a proto zazní jako první.“

Tady je jeho 5 rad pro pokročilé lezce: (klik na inbobox)

infobox Ruda

Věřím, že nejde o to, komu se stane průser a komu ne, ale spíše o to, kdy se stane průser – a jak závažný bude.

Důraz na otřepané doporučení „bezpečnost především“ akcentuji i z toho důvodu, že umělé stěny jsou široce dostupné a působí dojmem zdánlivé bezpečnosti. „Hrát si“ na horolezce už není tak velikým problémem, jak to bylo v minulosti. Stačí se odpoledne zvednout od počítače, zavolat kámoše, zaplatit vstupné a začít dobývat vertikály. Všechno je znásobené případnou koncentrací lidí ve špičkovém „prime time“ (foto) a to ještě podtrhuje riziko, o kterém mluvím.

Teď k jednotlivým zúčastněným – kvůli stručnosti vždy jenom jedno doporučení, byť by se o tom dala napsat celá knížka. (A to Ruda umí, pozn. aut.)

Jističi by měli skutečně jistit – kvalitně a pozorně, s bezvýhradnou odpovědností za život a zdraví spolulezce.

Lezci by měli lézt sice naplno (v případě, že se bavíme o jejich výkonovém zaměření), ale s určitým procentem své pozornosti, věnovaným kvalitě jištění svého jističe. V konečném důsledku to budou právě oni, kteří odnesou jeho sníženou koncentraci.

Aktuální ne-lezci, pohybující se dole na ploše, by si měli především uvědomit svoji odpovědnost za zdraví své – i lidí, kteří lezou nad nimi. A taky se podle toho chovat.

Laici a začátečníci by se měli především naučit „lézt a chovat na umělých stěnách“ (pozor, jde o celý rozsah pravidel a činností). Jinak budou nadále ohrožovat zdraví své – i lidí kolem sebe.

Odborný personál umělých stěn by měl zachovávat permanentní pozornost a téměř paranoidní zaměření na vyhledávání případných rizik a průserů dřív, než se stanou. V opačném případě se skutečně stanou…

Malé děti by neměly opouštět své rodiče a běhat bez dozoru.

Rodičové by neměli opouštět své malé děti a nechat je volně se toulat po „ploše“.

Stena spicka

Umělé stěny – bez ohledu na to, jestli dlouhé, s lanem, nebo krátké bouldrovky – nevyžadují nijak zvláštní nasazení techniky lezeckého pohybu. Stěny nejsou skály a prominou i méně estetický a neefektivní pohyb – zvlášť, když je produkovaný fyzicky kvalitně vybaveným lezcem. Tohle všechno ale není důvodem, zapomínat na kvalitu lezeckého pohybu a opomíjet tuhle, podle mého názoru, nejdůležitější složku lezeckého výkonu. Technika se dá uplatňovat více nebo méně kvalitně i na umělých stěnách. Dá se na nich trénovat, zlepšovat – nebo taky „prasit“.

Možnosti rozvoje techniky lezeckého pohybu jsou na umělých stěnách samozřejmě omezenější než na skále, ale jde to. Jak konkrétně? Znalci, profíci a odborníci vědí a ty, pokud máš k této kategorii – svými znalostmi, schopnostmi, nastavením, chutí, lezeckou úrovní … – daleko, najdi si a zainteresuj někoho (trenéra, spolulezce …), který této složce výkonu a způsobům jejího rozvoje rozumí a povede tě.

Lezeni_Stena_IMG_0948

Teď trochu výkonového zaměření. Spousta středně pokročilých lezců zbytečně snižuje efektivitu svého tréninku mylnou představou o nutnosti tréninku vytrvalosti na dlouhé stěně s lanem. Vypadá to přece tak logicky, trénovat „dlouhé“ lezení na dlouhé stěně.

Věř nejlepším českým i světovým lezcům a zkus trénovat vytrvalost na kvalitní bouldrové stěně. Je to v každém směru a ohledu efektivnější. A ještě jeden tréninkový mýtus, který stojí za to, v této souvislosti, zpochybnit. Cesta ke kvalitnímu „dlouhému“ (rozuměj vytrvalostnímu) lezení nevede přes hromadu lehkých a středně těžkých kroků, byť je lezete „v kuse“.

Cesta ke kvalitní vytrvalosti vede přes kvalitní maximální sílu, přes schopnost (výkonnost) co nejlehčeji přelézt daný bouldrový úsek, přes schopnost (výkonnost) oddechnout si na co nejmenších chytech… A i tohle všechno natrénuješ výrazně lépe a efektivněji na bouldrové stěně než na dlouhé stěně s lanem.

Vytrvalost steny

I když jsem, v předchozím bodě, dlouhou stěnu s lanem trochu „upozadil“, není důvod ji z tréninku úplně vyloučit. Má svůj neocenitelný význam – a teď nemyslím jenom na kontext sociálního vyžití se ve skupině přátel, ale mám na mysli čistě tréninkové, výkonové zaměření.

Nikdy jsem neskrýval svůj despekt k lezení na dlouhých stěnách s lanem – ale současné moderní, kvalitní, dlouhé stěny, s hromadou průběžně aktualizovaných cest, relativně čisté a příjemné, mě tohoto mého nastavení postupně zbavují a ukazují mi tenhle další, velice zábavný – a pro trénink určitě taky přínosný – rozměr „umělohmotného“ lezení.

Nemá sice sílu a efektivitu kvalitního tréninku na bouldrovce, ale jako doplněk a způsob odreagování je skvělý. Chtělo by se říct “téměř jako na skalách”, ale přece jenom, skály jsou úplně, ale úplně jiná liga.

Rozcvička. Stejně jako v prvním bodě mého zamyšlení (bezpečnost na dlouhých umělých stěnách), jde i v případě rozcvičení se před tréninkem o notoricky známou, otřepanou – ale taky široce opomíjenou a podceňovanou – kategorii. Rozcvičoval jsem se vždy, dobrovolně a rád.

Dělám to tak pořád – a čím jsem starší, tím víc času, pozornosti a energie rozcvičení se před tréninkem věnuji. Doporučuji všem – na základě svých vlastních zkušeností – dělat to stejně. Poleze se ti lépe a bezpečněji – bez ohledu na tvoje lezecké ambice.

Lezeni_Stena_IMG_1411

Galerie 1

FULW BRNO

– DÁVÁ JISTIČ POZOR? F: PAVEL NESVATBA, HUDY STĚNA BRNO –

Text Chyby

3 nejčastější chyby jističů a lezců

Jaké jsou nejčastější chyby, které lidi na umělkách dělají? Nejvíce o tom vědí přímo ti, kteří tam pracují… Podle Viktora Pařízka Olči Stehlíkové z pražského Bigwallu a Radka Lienertha z brněnské Hudy stěny jde hlavně o tato provinění:

3 chyby jističe

1) nepozornost při jištění (jistič nesleduje prvolezce a překvapí ho náhlý pád)
2) jistič stojí daleko od stěny (to může vést při pádu prvolezce k nárazu jističe o stěnu s dalšími možnými důsledky)
3) Jistič špatně manipuluje s jisticí pomůckou a nechává při jištění příliš velký průvěs lana (to je nebezpečné, zvlášť pokud je prvolezec ještě nízko nad zemí, cca do čtvrté expresky) (pozn. pro začítečníka: expreska je v úvodu zmíněná „zamlácená karabina“ ve stěně)

+ Ne zcela zvládnuté dynamické jištění (malý prokluz lana), kvůli kterému může prvolezec utrpět nebezpečný úraz – narazí při pádu o stěnu. Dále chyby vyplývající z nesprávného užívání jisticí pomůcky a špatného jištění vůbec, jako je puštění lana pod jistítkem, nebo naopak nepuštění brzdy u samoblokovacích jistítek, jako je např. grigri nebo cinch. Chybně oblečený úvazek. Nejasná komunikace.

Tři v jednom (kresba: Pavlína Palasová)

Tři v jednom (kresba: Pavlína Palasová)

3 chyby prvolezce

1) vynechávání bodů postupového jištění (ať už z nepozornosti, nebo přílišné sebedůvěry)
2) špatné vedení lana expreskou (při pádu může dojít k vycvaknutí lana z karabiny)
3) nabírání lana při cvakání v nejisté pozici nízko nad zemí (cca do čtvrté expresky)

+ Při lezení top-rope v převislém profilu se prvolezec naváže na volný konec lana (neprocvakaný jistícími body), to může ohrozit při pádu nejen jeho samotného, ale i ostatní lezce na hale při jeho kyvadlovém průletu od stěny. Špatné či neúplné navázání na lano. Špatné nasazení sedáku.

+ Častá chyba druholezce: vycvakává lano a nechá ho jen v poslední expresce – není cvaknutý řetěz.

2 poznámky na okraj

NIKDY nesmíš cvaknout lano do expresky nebo karabiny, ve které už jedno lano je. Při cca 200 stupních se lana o sebe přepálí, čehož během spouštění dosáhneš asi tak za jednu sekundu.

Nechoď v lezečkách na záchod, protože pak přeneseš to, do čeho tam šlapeš, na chyty, kde se držíš ty i ostatní.

Kdo to pak má uklízet?

Kdo to pak má uklízet?

full width fotka

– ADAM ONDRA: “NA STĚNĚ SI NEZATRÉNUJU. MOC VELKÝ CHYTY.” –

Text Stěny

Kam vyrazit? A kolik za to dám?

Dříve to byly šedivé hlučné továrny, kde se manipulovalo s těžebními stroji, vyráběly se tu lokomotivy a dělníci tu pracovali na směny. Dnes v těch samých prostorách za něco přes stovku směníš natečené předloktí, čas s kamarády a super pocit z protažení zatuhlého těla.

Přitom velkých umělých stěn nebylo v Česku donedávna moc. Ještě pár let zpátky třeba v Olomouci, Ostravě nebo v Brně lezci plakali, že jim chybí správné tréninkové doupě. Asi byli slyšet. Dnes už si zalezeš v každém velkém městě – pokud nebydlíš zrovna v Českých Budějovicích, kde velkou stěnu nemají. Z nich to máš alespoň blízko do Písku.

Obecně jsou české stěny na hodně vysoké úrovní – v pohodě obstojí ve srovnání s těmi na západ od nás. A za vstup dáš v Česku zhruba třikrát méně než například v Německu. Což ale více méně sedí k jejich platům.

NADPIS

TOP 13 UMĚLÝCH STĚN ČR podle eMontany

INFOGRAFIKA

FULLW

– NEJZVZDUŠNĚJŠÍ A NEJDRAŽŠÍ STĚNA V ČR JE PRAŽSKÝ BIGWALL –

Text 10 + FACEBOOK PODPORUJ, SDÍLEJ

Autor

Standa „Sany“ Mitáč

Hlavní editor

„Lezení není jen o číslech a život není jen o penězích.“ Nejraději píše o lidech, kteří vědí, že štěstí si nikde nekoupíš.
Je závislý na stavech, kdy neřeší datum –
v horách nebo na labském písku. Neléčí se.

Facebook

TOC, nezapomenout přidat související články a vyplnit Excerpt (úplně dole)