Dnes je v kurzu sportovkaření, což je vlastně bušení po co nejmenších či nejoblejších chytech a neustálé cvakání borháků, až se z toho člověk unaví. Stoprocentní zaměření na fyzický výkon a mentální aspekt někde v pozadí. Když to nejde, vždycky se dá utéct do lehčí cesty hned vedle. Můj názor? Nuda.

My máme naštěstí za barákem písky a tam je všechno tak trochu jinak. Když bydlíš v srdci Ráje, musíš srdcem i lézt. Jeden instruktor lezení v Praze mi říkal, že pískařina není lezení, ale dobrodružství. A ten náš písek ve Skaláku, na Mužském a v přilehlých méně známých oblastech, to je teprve kumšt. Odjištěný asi jako granát a konzistencí místy připomínající lahodný perník, co se ti rozplyne na jazyku. V průvodčíku do Skaláku je tak kromě obligátních poznámek „špatně jištěno“, případně „nejištěno“, navíc i krásná připomínka „lámavé“ – rozuměj lámavější zdejších poměrů.

Mágo? Neblbni, vždyť by bylo vidět, kde to bere! Takže své expresky spočítám na prstech jedné ruky, a nejsem ani majitelem pytlíku na to bílé svinstvo. Ono se beztak líp leze, když toho s sebou člověk tolik netáhne.

A tak tady u nás kolikrát drtíš oblinu vedle madlovatého lupenu, který by však nevydržel ani intenzivnější pohled, a kroutíš hlavou nad kruhem, co je o deset čísel výš, než dává smysl. Budeš si holt muset stoupnout na to osolený nic, modlit se a cvakat až odsud. Zelenáči se někdy pokouší na Hrubici sůl ze stupů vymést. Jenže tím akorát vysolíš další vrstvu. Trochu jako hrnečku vař.

Jindy vidíš odspodu v deseti metrech tutový hnízdo na lanovici… „Trošku morálek, ale pak to zajistíš a v klídku dolezeš, ne?“ říkáš si.

Ne! Stepuješ tu už deset minut, prsty se rosí a už i chyty jsou vlhké, předloktí tvrdne a ten uzel je prostě moc malý. Zkusíš bambuláka, ale toho tam zas nenarveš. Chtěl bys utéct do lehčí cesty? Ta vede z druhé strany věže, kolem sebe máš jen holou stěnu. Lano se ti bude hodit asi až při slanění – pokud na něj dojde.

Večer v hospodě aspoň zase bude co vyprávět.

Tak takhle nějak si užíváme ten náš Ráj na Zemi.

„Písek ve Skaláku, na Mužském a v přilehlých oblastech, to je teprve kumšt.“ Věž Kobyla, Příhrazy. (f: SM)