„200 slov“

Indické Hampi pro mě znamená víc než jen bouldery

14. 12. 2017, Petr Smil

Hampi. Poprvé jsem tu byl koncem prosince 2007. Přijel jsem přímo z intenzivního meditačního ústraní a byl jsem ve stavu, kdy jsem nepotřeboval nic. Vůbec nic. Za dva týdny jsem lezečky nazul asi čtyřikrát, tak trochu kvůli pocitu, že když už tu jsem, je dobré učinit původním plánům zadost.

Bylo to dobré… ne… vlastně to bylo úplně skvělé! Ovšem to niterné nutkání k vertikálnímu pohybu, ta touha stoupat vzhůru a zkoušet přechytračit gravitaci naší matičky Země, ta touha tam prostě najednou po letech nebyla. Nějak mi došlo, že ten vertikální pohyb po skalách je jednoduše určitá náhrada – symbolismus – že asi opravdu jde o to stoupat k výšinám Ducha, což je cesta, ke které jsme tak jako tak všichni povoláni.

Stoupat k výšinám Ducha je důležitější než vertikální pohyb (f: Petr Smil)

Pak jsem tu byl během let ještě několikrát. Na skok. Takový ten pocit, jako když tě holka odmítne, ale přesto doufáš, že ti snad někdy v budoucnu dá. Pouhý příměr. Dámy prominou, chlapi pochopí.

Při poslední návštěvě před pěti lety jsem tu dokonce věnoval venkovanům svůj apendix. Jó, to bylo zvlášť dobrý. Všem zúčastněným – odhodlaným chirurgům, ošetřovateli Fajasovi, který mi pořád s pověstnou indickou ‘pečlivostí’ píchal do kapačky bublinky vzduchu, pardubickému Honzovi, který pracoval na dálku a hlavně své milované ženě – té především – i po letech děkuji. Bez vás bych tu nejspíš nebyl.

Bez uzardění tak mohu s klidným srdcem říct, že Hampi pro mě nejsou jen skály, bouldery kam až oko dohlédne a ještě mnohem dál, ruiny tisíc let starých hinduistických památek anebo snad zevlárna s tunou skvělého jídla.

Jak bude vypadat Hampi za pár let? (f: Petr Smil)

Proč to ale všechno píšu?

Ležím v posteli na Hampi Bazaaru, zítra tu vláda zavře všechny na černo postavené restaurace a lodge (40 let je tolerovali a nejspíš to nedělali zadarmo), dost možná sem během pár týdnů vjedou buldozery a dokončí to, s čím před pár lety začaly. Zbydou tu fakt už jen ty UNESCO ruiny. Budeme sem jezdit autobusem na čumendu. Vlastně, budeme sem ještě jezdit?

Dovětek pro (ex)kamarády ze skal, kteří tu třeba někdy byli nebo se sem chystají ne. Půjde-li to dobře, což dneska nikdo neví, zůstanou na druhé straně říčky Thungabhadry snad všechny restaurace a lodge, které jsou beztak blíž skalám. To by bylo vcelku elegantní řešení. Stojí to tu fakt za to a chceš-li v zimě na skály za teplem, o zážitky nebude nouze, to mi věř. Pro nadšené dobrodruhy a třeba i prvovýstupce – žulový potenciál v jižní Indii je nevyčerpatelný. Více informací rád poskytnu na mailu.

Hampi pro mě znamená víc než jen bouldery (f: Petr Smil)


I malé články dají dohromady dost práce. Díky za tvoji podporu