Nerušit, hnízdím

perex

Ne všechny zákazy jsou buzerace. Důležité je znát hranici, kde začíná svoboda jiných – v tomto případě zvířat z národního parku České Švýcarsko. O tom, že některá omezení mají smysl, poví více Václav Sojka, fotograf, ekolog a bývalý horolezec.

Kredity

T: Standa Mitáč, Václav Sojka F a V: Václav Sojka, AKTUALIZACE: DUBEN 2016

Text AKUTAL

JARO 2016
DVA VÝŘI, PĚT SOKOLŮ A PATNÁCT POKUTOVANÝCH TREMPŮ

V čem je jaro 2016 jiné než to předchozí? (odpovídá Václav Sojka)
Letošní jaro je hodně podobné loňskému. Teplé jaro po teplé zimě. Loni to znamenalo třeba hojné hnízdění výrů. Ale i ostatním ptákům se dařilo. Letos máme jen v parku zatím dva hnízdící páry výra a pět hnízdících párů sokola. Černí čápi se teprve aklimatizují po dlouhé cestě. Většina ptáků začne hnízdit v průběhu dubna.

V národním parku hnízdí jenom dva páry výrů?
Asi je jich víc, ale zatím jsem neověřil další hnízdění. S výrem musím opatrně – pokud ho někde jasně nevidím sedět, nemá cenu ho hledat šmejděním, či slaňováním. Jak jednou výra zvedneš z vajíček, už se většinou nevrátí. Proto na vytipovaná místa chodím kolem Dne osvobození (8. května) – to už jsou větší mláďata, samice s nimi už nesedí na hnízdě, jen je z dálky hlídá a v noci je samozřejmě krmí. Takže v tomto období se dají v klidu najít třeba i pročesáváním podezřelého místa. Jsou neschopni letu, neutíkají – přikrčí se, zalezou do kouta, klapou zobákem… V té době je také kroužkujeme.

Stejnou taktiku používám i na hnízdiště, kde vím, že sedí v určité dutině, ale nevidím je – slaním tam na Den osvobození a až v tu chvíli vidím, jak hnízdění ten rok dopadlo. Takže pokud v tuhle chvíli vím jen o dvou hnízdících párech, znamená to, že je vidím dalekohledem. Další 3-4 páry se dohledají, nebo doslaní až v květnu a tehdy bude statistika hnízdění výra v NP přesnější. Hodně párů hnízdí třeba jen jednou za tři roky.

Mládě výra velkého.

Mládě výra velkého


Víš o nějakých nových situacích, kdy došlo k narušení hnízdění?

O velikonoční sobotě jsem hledal hnízdění sokola v Pravčickém dole. Poslední dva roky to sokol zkoušel na Gabrielině věži. Vedle je velký převis, který se poslední dobou stal oblíbeným cílem německých táborníků. Ti svým kempováním a lezením na Gabrielinu věž (zóna 3 na mapě dole, pozn. red.) způsobili zastydnutí sokolích vajec před dvěma lety. Lokalita je v první zóně NP, navíc byla označena cedulemi s prosbou o nevstupování kvůli hnízdění + páskou. Všechno marné.

Další rok už jsem je chytil – skupina čtyř studentů – opilí, ale nekonfliktní, Němci. Nicméně odmítli se legitimovat a odejít se jim také nechtělo. Volal jsem policii, načež se rychle sbalili a utíkali strží pod převisem, kde je desetimetrový práh, který se špatně slézá i střízlivému lezci bez báglu! Vytáhl jsem lano, které nosívám s sebou, a pomohl jim – jinak se počítám některý z nich pravděpodobně zřítil… O hnízdění jsme přišli…

Letos jsem z dálky cca 1,5 km (dobrým stativovým dalekohledem) viděl skupinu 12 táborníků, jak sestupují do převisu za Gabrielinou věží – jak u blbejch – první zóna, navíc tabule s prosbou a vysvětlením + páska.

Za tmy tam k nim vystoupali dva naši strážci s policistou. Našli tam 15 lidí z Německa – dvě skupiny. Dostali každý 2 500 Kč pokutu. Maximálně se dá podle nové vyhlášky udělit 5 000 Kč v blokovém řízení, jinak to jde na správní řízení a tam to bývá dražší.

NP ČESKÉ ŠVÝCARSKO

HNIZDENI

Mapa uzavřených hnízdních lokalit v NPČŠ pro rok 2016 (pdf)

XXX
LABSKÉ PÍSKOVCE

Právě teď se nemůže lézt v těchto lokalitách:

Labák levý břeh: Citadela, Ústecká věž, Kyklop od 1.3.2016 do 30.6. 2016

Labák pravý břeh: Tradiční lokální uzavírky od 1.1. do 1.7. (mapa tady)

Suchá Kamenice a Růžové hřebeny: Od Golema k masívu Růžová vyhlídka od 1. 3. 2016  do 30. 6. 2016

Bělá: Faraon, Velká věž, Bělská jehla, Brána od 1. 3. 2016  do 30. 6. 2016

Modřín: okolí Rajské věže od 1. 3. 2016  do 30. 6. 2016

Ostrov: okolí věže Obr od 1. 3. 2016  do 30. 6. 2016

Oddělení

Text 1

(původní článek, autor Vašek Sojka)

O skalní stěny Českého Švýcarska se s horolezci dělí živí tvorové, kteří bez ohleduplnosti horolezců nemají velkou šanci přežít. Například kriticky ohrožený sokol stěhovavý. Od března hnízdí ve skalních dutinách, kde klade vajíčka přímo do písku (stejně jako výr, poštolka nebo raroh si nestaví klasické hnízdo). Při vyrušení hnízdícího sokola může velmi snadno dojít k prochladnutí snůšky nebo opuštění mláďat. Jde o život.

Tohle je podle mého názoru velmi důležitý moment. Horolezci byli a jsou rebelové. Zkoušet hranice možného je jim přirozeností. Kašlat na nesmyslná omezení a hájit si svobodu… Býval jsem horolezcem za doby komunismu. Mezi skálami jsem potkával spousty svobodných lidí.

Důležitá je hranice, za kterou se ještě dá, a za kterou už ne

Pamatuji si bizarní příběh z prehistorie – v osmdesátých letech jsme jezdili lézt na vápno do Českého krasu. Už tehdy tu ochranáři zavírali některé stěny kvůli hnízdění ptáků. Způsob, jakým tehdejší ochrana přírody jednala, odpovídal době. Arogance a hloupost některých pomocníků byla pověstná. Stejně tak jako arogance a hloupost některých lezců. To se ostatně nemění dodnes. Pokud si někdo myslí, že u ochrany přírody pracují jen samí správňáci, mýlí se. Stejně jako ten, co si něco podobného myslí o horolezcích. Změnil se jen rámec – dnes žijeme ve svobodnějším světě.

Vraťme se ale k poentě příběhu. Ochranáři zavřeli kvůli ptákům Dušičkovou stěnu. Jedno hovado to vyřešilo po svém. Slanilo do hnízda poštolek a vyházelo vajíčka… A bylo po problému.

Od té doby jsem o ničem podobném neslyšel. Tuhle hranici naštěstí vnímáme. Jako lidé si budujeme různé ploty a pak je ze sportu přelézáme a hádáme se o ně. Fajn. Ale netahejme do toho naše divoké bratry.

Galerie 1

Předěl / Citace

“Pokud si někdo myslí, že u ochrany přírody pracují jen samí správňáci, mýlí se. Stejně jako ten, co si něco podobného myslí o horolezcích.”

Text 2

V Labáku to funguje

 

Pěkným příkladem respektu lezců k ochraně sokola je Labák kousek od národního parku (oblast mezi Děčínem a Hřenskem, pozn. red). Tady se podařilo celkem rychle nastavit přirozené soužití lezců a „divochů“. Je to dáno především pochopením lezců a pochopením ochranářů. Dnes je stav takový, že i lezci podávají informace o hnízdění ptáků, protože vědí, že jde o život, a také, že ochrana přírody nebude uzavírat nesmyslně velká území a bude jednat racionálně a věcně. Z pozice solidního partnera.

 

V NPČŠ je situace trošku jiná v tom, že většina skal je od 1. dubna do 1. července pro horolezce uzavřena – hlavně kvůli hnízdění, ale i kvůli klidu pro krmení mláďat, kvůli rostlinám, mokrým skalám atd. Jinak je lezecká činnost na většinu skal včetně první zóny povolena bez omezení.

 

Už průkopník lezení Rudolf Fehrmann v dodatcích ke svému průvodci z roku 1908 odsoudil bezohledný přístup některých lezců ke skalám a přírodě. Mimo jiné také upozornil na zbytečné používání umělých pomůcek pro usnadnění výstupu. Jak by se asi dnes díval na zamaglajzované klasické cesty?

box ptáci

CO JIM VADÍ? | Rady pro pohyb v jarních skalách

Při vyrušení za křiku vylétá z hnízdní dutiny, pokud co nejrychleji odejdeš – vrátí se zpět. Vajíčka opustí snadněji, než mláďata. Nejvíce mu vadí, když je narušitel nad ním nebo ve stejné úrovni s ním.

Pokud je narušitel pod ním, vadí to. Ale méně.
Pokud se díváš do hnízdní dutiny z dálky dalekohledem – vždy o tobě ví (sokolí oko vidí holuba na deset km).
Pokud v klidu sedí – fajn, dělá mrtvýho brouka.
Pokud „pumpuje“ hlavičkou nahoru a dolu – je z tebe hodně vynervovaný.
Pokud vstane z vajec – okamžitě se ztrať z jeho zorného pole – sedne si zpět. Pokud neodejdeš, odletí z hnízda…

Samice sedí na snůšce do poslední chvíle. Skoro by na sebe nechala šlápnout. Ani se nehne. Dělá mrtvýho brouka – spoléhá na své dobré maskování. Pokud ji zvedneš z vajíček – už se nevrátí… Výjimečně ano, ale nespoléhej na to! K mláďatům se vrátí.

Není ohrožená, je to ale také živý tvor. Nechá si líbit poměrně hodně. Většinou. To neznamená, že budeme zkoušet, co vydrží. Je dobré jí nechat klidnou zónu kolem hnízda cca 200 metrů a víc.

Je velmi plachý a ví o tobě z velké dálky. Vejce může opustit. Mláďata neopustí. Může jednu sezónu vydržet rušení a pak se příští rok nevrátí…

Velmi inteligentní pták. Chování na hnízdě má podobné sokolovi. Staví si bytelné, teple vystlané hnízdo.

Předěl / Citace 2

“Bezohledných lezců je naštěstí velká menšina, ale jsou nejvíc vidět a slyšet.”

Text 3

Jako v tělocvičně

 

Bezohlední lezci mohou poškodit skály třeba lezením za mokra nebo opatláním skalní stěny na bílo. Mohou rušit ptáky od hnízdění, dělat bordel, řvát, zajíždět autem až do bivaku, kácet stromy, „čistit“ skály od rostlin… Někteří se v přírodě chovají jak na dobitém území, někteří jak v tělocvičně. Bezohledných lezců je naštěstí velká menšina, ale jsou nejvíc vidět a slyšet. Bohužel – někdy na tuto bezohlednou menšinu doplácí slušní lezci.

 

Problémy s klasickým lezením v NP České Švýcarsko jsme dosud řešili opravdu výjimečně. Horolezci u nás rozhodně nejsou problém. Samozřejmě, že se najdou výjimky. Tady musím také zdůraznit, že se na horolezce díváme jako na solidní partnery. Je to také díky dobré spolupráci s horolezeckým svazem a vrcholovou komisí pro Labské pískovce.

 

Nicméně poslední dobou se množí problémy s několika málo lezci, kteří mnohdy nedodržují ani tradiční základní pravidla pro lezení na pískovcových skalách. Bez našeho vědomí objevují dávno objevené věže a dělají na ně nepovolené cesty.

 

video

VIDEO
Sokoli v Českém Švýcarsku

Galerie 2

Nejhezčí cesty podle Vaška Sojky

 

Šobíčko VIIIb, Baldurova jehla. Šobíčko bylo první slovo mé dnes už dlouho dospělé dcery.

Motýlek IXa, Malý Plačtivý kámen. Je to vzpomínka na spolulezce Karla Hofmana.

Jižní cesta VII, Velký Pravčický kužel. Na tenhle nádherný výstup prastarou cestou rád vzpomínám. Výstup Emanuela Strubicha je klenotem a oslavou klasického stylu a lezeckého myšlení.

 

Pozn. red. Václav Sojka udělal kolem 140 prvovýstupů. Říká, že v těchto cestách má hlavně “vzpomínky na dobu a kamarády”. Fotografie dole ho zachycují na ostrém konci lana:

Autor

Václav Sojka

Autor


Bývalý lezec, současný profesionální fotograf a ornitolog. Pracuje pro národní park České Švýcarsko, kde se stará hlavně o rostoucí populaci sokolů stěhovavých. Zajímá ho také histrorické osídlení Labských pískovců.

Standa „Sany“ Mitáč

Hlavní editor

„Lezení není jen o číslech a život není jen o penězích.“ Nejraději píše o lidech, kteří vědí, že štěstí si nikde nekoupíš.
Je závislý na stavech, kdy neřeší datum –
v horách nebo na labském písku. Neléčí se.

Facebook

TOC