Pět světel prokmitávajících ve tmě odbočuje z hlavní cesty a u kapličky mizí kamsi za závoru, do zóny klidu. Míří na krkonošskou chatu Yetti, Yettici, Yettinku, opředenou nejrůznějšími příběhy a historkami.

Chalupa č. p. 110, dnes patřící Lezeckému kroužku Prachov, zůstala jako jediná stát po přírodní katastrofě z roku 1897 v Obřím dole. Tehdy čtrnáctidenní deště a následné průtrže mračen z 28. až 30. července (kdy za dva dny spadlo 342 mm srážek) započaly dílo zkázy. V Obřím dole se odtrhly vodou nasáklé a ztěžklé bloky hornin, které společně s balvany a stromy sjely v podobě zemních lavin a mur z Růžové a Studniční hory.

První lavina zničila dům čp. 109 patřící Johanu Mitlöhnerovi. „Vrátil se ze stráže na Obří boudě a nenašel doma nic. Manželku, dvě děti, rodiče, statek, zvířata. Prostě vůbec nic,“ popisuje jeho příběh Prachovák a horský vůdce Josef „Šimon“ Šimůnek.

Druhá mura postihla sousední dům Emila Buchbergera. Jako vzpomínku na osm lidí, kteří zde tehdy přišli o život, nechala hraběnka Emma Černínová na místě zničeného domu rodiny Mitlöhnerovy postavit kamenný kříž, který v Obřím dole stojí dodnes.

Jediná Yettice, chata na které vyrůstali horolezci světového formátu – například Mirek Šmíd, síle přírody odolala. „Je postavená na malém hřebínku, a tak ji lavina obtekla,“ říká Šimon. Yettice odolává dodnes. Po nocích tu řádí lezecká zvířata.

Pět světel už je v chalupě. Sudy odvalit do „koupelny“, roztopit kamna v kuchyni, zabrat Goráč, letiště nebo Pokoj lásky. Povinné výbavy do hor v podobě vysokoprocentních destilátů se hromadí na stole. Mandolína, ukulele, kytáry, harmoniky a tamburínka už se zahřívají. Bude to zase divoká jízda až do svítání?

Ani vzdálenost od parkoviště, ani nepřítomnost elektřiny nezabrání tomu, aby ve světnici večer z vynesených hromad potravin mistři vykouzlili nadívanou sekanou, zelňačku, guláš, propečená kuřecí křidýlka, domácí dalamánky nebo palačinky…

Všichni svorně v záři svých čelovek dlabou, mastnýma rukama svírají půllitry a pějí nebo halekají písně.

Jedna z lavin v Obřím dole v roce 1897 (f: se svolením Krkonošského muzea Správy KRNAP ve Vrchlabí)