„200 slov“

Lezecké hospody: jesenický Rabštejn – vyrazit do skal a pak to zajíst „maxákem“ s borůvkami

11. 03. 2024, Kuba „Kobe“ Jurník (s přispěním Standy Mitáče)

Redakční poznámka: Není to stoprocentní lezecká hospoda, ale zatím jsme v našem seriálu měli samé české zástupce. Chtěli jsme najít i moravskou, ovšem kolem Krasu nebo v Brně je to slabota (Nechce se někdo chopit díry na trhu? Bylo by to super.), a tak nás jako hlavní zástupce Moravy napadl Rabštejn – skály blízko, dlouholetý lezecký provozovatel, metodické kurzy, lezecké akce, festiválek…

________________________

Jižní okraj Jeseníků. Rabštejnská louka. Nadmořská výška kolem 700 metrů. Dříve tady místo současné chaty stávala hájenka, kterou postavili prý už začátkem 17. století. Ta postupem času přerostla na hospodářský statek a pak k budově, na přelomu 18. a 19. století, přibyl zadní přístavek, kde hajný otevřel první výletní hospodu. Začátkem minulého století tu v sezóně bydlelo až 12 lidí a statek využívali hlavně jako zemědělskou základnu. Po druhé světové válce pak Rabštejn, neboli Rábl, dostal dalšího využití – jako zázemí lesní školky a ubytovna pro lesní dělníky.

V roce 2002, jako na potvoru těsně před dokončením rekonstrukce, chata vyhořela a do dnešní podoby se povedla znovu opravit po roce 2004. Na tohle období vzpomíná dlouholetý provozovatel a „kotelník“ chaty – Marek Hilscher. „Začalo hořet 1. května 2002. Já osobně u toho sice nebyl, ale co vím, tak chatu měli pronajatou nějací studentíci, kteří zapomněli u sauny zapálenou svíčku. Tehdá byla sauna přímo uprostřed baráku a chata ještě nebyla elektrifikovaná, takže jako příčina požáru byla určena právě ta zapomenutá svíčka někde v odpočívárně. Bylo velké štěstí, že se nikomu nic nestalo. Shořelo totiž celé horní patro, které bylo už po rekonstrukci, a nedotčená zůstala pouze hospoda a zázemí spodního patra. Trvalo pak další dva roky, než se podařilo patro po částech znovu dostavět a pokoje zrekonstruovat do současné podoby.“

S Márou jsme se bavili také o předchozích provozovatelích, které měl tu čest poznat. Kolik se jich tu vystřídalo, už přesně neví. Tuší, že něco kolem čtyř až pěti. Nejvíce vzpomíná na legendárního Haryho. „To byl jeden z prvních oficiálních chatařů na Rabštejně, který měl nezničitelný automobilový stroj Trabant 601 a hubatou ženskou, které se říkalo Fileta. Každé ráno Hary budil horolezce táckem rumu a vyháněl je do skal bez snídaně! Večer je pak zase velmi rád uvítal – samozřejmě, že dalším táckem rumu,“ směje se Mára.



Hlavní sezóna na Rabštejně většinou trvá od dubna do konce října. Tedy ta lezecká. Pak tu mají chvíli klidu a v lednu, hned jak napadne sníh, se rozjíždí sezóna běžkařská, která trvá přibližně do konce února. Bohužel toho sněhu už dávno není tolik, jako tomu bývalo před 15 lety…

Jaké lezecké cesty by zdejší chatár doporučil? „Z lehčích cest doporučím určitě místní a nejznámější klasiku „Hrana Riga“, dříve hodnocenou za V, dnes už VI−. Z těch středně těžších cest pak od Srovnalů cestu „Sbohem, armádo“ za VI. Pro fajnšmekry mám speciální tip, a to cestu „Let orla“ za VII−. Cesta se dvěma kruhy mezi „Hranou Riga“ a „Zlatým středem“ vedoucí na věž Rigo (v novém průvodci Moravské skály II. – Severní Morava ji najdeš pod jménem „Mrtvý orel“, pozn. aut.). No a pak tu jsou ještě prasárny typu „Titanová paráda“ 8+ nebo „Vzpoura mozků“ 10−, ale to už je trochu mimo dosah běžných rekreačních lezců.“

Za minulého režimu Rábl fungoval jako „tréninkový a cvičný terén pro horolezce, kteří se zde připravovali na zdolávání tatranských nebo alpských vrcholků“. Dnes si sem lidé prostě jezdí zalézt, ale nádech „cvičných skal“ přetrval – často tu mají různá školení vojáci, hasiči nebo členové Horské služby.

Na Rabštejnské louce u chaty je povoleno kempování (zdarma členům ČHS, ostatním za drobný poplatek pozn. aut.). Najdeš zde i skvěle chutnající čerstvou horskou vodu – pítko se nachází venku před chatou. V chatě se můžeš občerstvit místními specialitami, o kterých ještě bude řeč.

Rábl tým v okénku (foto: archiv Honzy Klegy)

Na začátku ledna 2024 se Marek Hilscher rozhodl předat pomyslné žezlo Ondrovi Liškovi – „kolegovi kamarádovi a jednomu z nejlepších kuchařů, které znám osobně,“ a pomalu se odporoučel do rabštejnského důchodu. Jeho odchod doprovodila vlna vděčnosti ze všech stran. „Myslím, že tvá dobrá aura jen tak z Ráblu nezmizí!“ napsal Jakub Haas. „Máte za sebou kus práce… Rabštejn je teď nejen horská legenda, ale také místo kvalitních služeb,“ pochválila Lucie Trpíková a výčet díků by mohl pokračovat. Co bylo pro Máru nejtěžší? „Náročný provoz a údržba chaty byl především v zimě, kdežto v létě byla práce náročnější mentálně – protože na chatě se nesoustřeďují jen lezci, ale také turisti, cyklisti a ostatní kolemjdoucí.“

Už jsme to zmínili – Mára stál za většinou dění okolo chaty na Rabštejně. Mimo perfektní kuchyně, kde vládl a nadále povládne Ondra, a velmi příjemného ubytování, se Mára podílel také na pořádání nejrůznějších akcí v průběhu celého roku. Mezi nejzajímavější z nich patří pravidelně se opakující (a na severní Moravě ojedinělý, pozn. aut.) lezecký outdoorový festival BYE BYE Summer. Koná se většinou v říjnu.

Na záznam z této akce můžeš kouknout (video z rukou Lukyho Ondráška, pozn. aut.) a ochutnat tak festivalový „vibe“. V rámci fesťáku na Ráblu se pořádají také bouldrové závody pro veřejnost a celou akci doplňují přednášky, stejně tak večerní kultura a další doprovodný program. „Vše vzniklo tak nějak spontánně. A že se z toho vyklube akce, která nejspíš rezonuje v lezecké komunitě, tak to by mě ve snu nenapadlo. Každopádně největší podíl na tom má „Miguel“ (Michael Hron, pozn. aut.), který mě do toho navezl!“ (směje se)


„Nápoj je jasný: Plznička na hladinku,“ odpověděl Mára na dotaz ohledně oblíbeného pití. Co by doporučil k jídlu? „Jak jinak než Rabštejnského maxáka s borůvkama a tvarohem!” (rabštejnský maxi knedlík, pozn. aut.) Žádné další doporučení nemám. Kdo nás zná, tak ví, že je dost obtížné vůbec odhadnout menu na nadcházející víkend. Nicméně kluci v kuchyni jsou dost kreativní a vaří ze sezónních čerstvých surovin.“

A nejoblíbenější historka? „Tak teď nevím… Jak jel Mára Holeček k nám na fesťák a píchnul prstem do navigace „Rabštejn“. No, asi každý tuší, kam dojel. Trvalo mu to skoro čtyři hodiny, než z Rabštejna nad Střelou (kdesi v Plzeňském kraji, pozn. red.) dorazil konečně k nám na Rábl. Ale jeho snaha se nepochybně cení. Dorazil!“ (směje se)

„No a pak ještě požadavek jedné paní z Polska, jestli by šla zavést elektřina do stanu. To mě taky náramně pobavilo.“

Na závěr ještě ujištění od nového provozovatele Ondry, že Rábl i za jeho vlády zůstane lezcům nakloněn: „Něco málo jsem vylezl – aktivně se tomu nevěnuji, ale mám mezi lezci spoustu přátel. Chatu Rabštejn jako lezecké místo určitě vnímám.“

„Mára Holeček jel k nám na fesťák a píchnul prstem do navigace „Rabštejn“. No, asi každý tuší, kam dojel…“


Na Rabštejně si každý najde tu svou. Od dvojek po desítky. Od krátkých po třicetimetrové… (foto: Lukáš Ondrášek)


TŘI REFERENCE OD LEZECKÉHO LIDU

Ondra
Velký Rabštejn pamatuje naše první lezecká dobrodružství, kdy jsme s kamarády jako patnáctiletí kluci probojovávali místní skvosty. Sám jsem tak měl možnost obohatit sbírku zdejších krásných cest několika prvovýstupy. Oheň, buřty a pivo patří neodmyslitelně k lezení na Rabštejně. Tehdy ještě chata s restaurací neexistovaly a bylo to jen takové opuštěné stavení na okraji louky. Současná hospoda na Rabštejně pamatuje už hodně – od nesčetných bujarých večírků po další nejrůznější akce. Restaurace přivítá všechny výletníky, cyklisty i horolezce svojí kvalitní kuchyní a dobrým pivem. Téměř povinně musíš ochutnat místní specialitu, kterou jsou vyhlášené borůvkové „maxi knedlíky“.

Bubák
Velký Rabštejn je místo, kde jsem „doma“. Tady jsem se oženil, zapil svoje syny, obrečel ty, co „tam“ zůstali… Tady jsme kuli lezecké pikle po půlce světa. V hospodě se zastavil čas, protože holky jsou tam pořád mladý a hezký, pivečko dobrý a slivovička silná. Kytara je vždycky po ruce, často i s basou, banjem, houslema a flétnou a probékali jsme tady nejednu noc. Skály jedna radost, vyberou si všichni – staří klasici se činili. A výhoda je, že je tady co dělat celý rok. V Jeseníkách máme víc hezkých oblastí, ale Rabštejn je jen jeden.

Miguel
Potkávají se tu lidi se stejným zájmem a chutí. Osobně jsem zde strávil nespočet krásných chvil a pro ČHS zde odučil spousty kurzů pro začínající lezce i doškolení pro staré „pardály“. Takže je tu vše, co má lezecká hospoda mít: Skály né zbytečně daleko. Cesty pro odvážné, ale i začátečníky, kteří si to můžou hodit shora. Hospodu a louku pro stany, kde se vejdou všichni, co se vejít chtějí. Rána tu provoní káva a plno velkých plánů. Odpoledne pak přehlídka alternativních dobrodruhů všeho druhu a materiálu válejícího se v okolí chaty odhozeného žíznivými lovci čísel. No a večer pak nikdy nekončící přednášky „ego“ zážitků od kde koho. To vše hlídají nejhezčí samice z okolí, kterým se pracovně říká „bábovky z Ráblu“. S Márou pak pravidelně pořádáme festival BYE BYE Summer, kde tohle vše ještě vygraduje, a myslím, že dál není co dodat. Snad jen, že nemusíš mít svou chatu, když máš možnost zajet na Rábl.

Skály na Ráblu v barvách podzimu (foto: Lukáš Ondrášek)

TVRDÁ DATA

Nejbližší skalní objekt:
300 metrů vzdušnou čarou

Možnost zapůjčení, či zakoupení lezeckého průvodce:
Průvodce k půjčení a nahlédnutí ano, k prodeji ne. Před vstupem do chaty najdeš cedule s nákresem oblasti a všech sektorů včetně zaznačených cest.

Otevírací a zavírací doba:
Zimní provoz: denně 10:00 až 18:00 (PÁ+SO večery do 24:00)
Letní provoz: denně 10:00 až 20:00 (PÁ+SO večery do 24:00)

Cenová dostupnost nejžádanějších komodit:
Pivo Holba 10° 55 Kč / Plzeň 12° 65 Kč
Polévka (pokaždé jiná) 75 Kč
Specialita Rabštejnský Maxi knedlík 189 Kč

Lezecké fotky na zdi / Lezecká literatura volně k prohlížení:
*** (max. počet hvězdiček = 5)

Možnost přespání:
Přímo v chatě (2–6lůžkové pokoje) nebo na rabštejnské louce u chaty (ceník tady)

Aktuální informace a webovky:
webfacebooková stránka
(Zjistili jsme, že se momentálně shání servírka. Pokud by měl někdo zájem, ať se ozve na uvedené kontakty, pozn. red.)

______________________________

V seriálu LEZECKÉ HOSPODY bychom rádi představili hospody, které si v Česku zaslouží čestný přívlastek „lezecké“. Formou tohoto cyklu chceme těmto „našim místům“ poděkovat, že se do nich můžeme po svých výkonech ve skalách bezpečně stahovat. Držte se!

Zároveň trvá naše malá čtenářská soutěž – kdo jako první dodá selfíčka z minimálně pěti lezeckých hospod v Česku, dostane od eMontany její příští kalendář. Piš na [email protected].

Sám v severce Petit Dru. Tentokrát bez vrcholu, ale pytel znamená život a zkušenosti

04. 03. 2024 | Juraj „Ďurifuk“ Koreň
Smäd ma umára ako Ódina na polceste do Valhally, na kolene mám hrču od lokra, čo mi naň včera padol. Od členkov nadol si nohy na striedačku buď necítim, alebo ma strašne bolia. Tretí deň leziem v severnej stene žulovej katedrály Petit Dru a moje stupené mačky sa šmýkajú po vyhladených kameňoch North Couloiru, (Ďuro lezl cestu […]

A hle, je tam! Vydržela. „Titanová past“, legendární bílá linka v sevření nepřívětivé žuly

26. 02. 2024 | Dan Podráský
Vánoční pohoda začala pro mne značnou nepohodou. Dva dny před tím Štědrým totiž rozklikávám Instagram a co nevidím: „storíčko“ od Adama Kaniaka o tom, že Titanová pasca je v podmínce! (WI 5, 4+, Rohový hrebeň, asi 6 délek, autoři Peter Dieška a Leopold Páleníček 1973, pozn. red.) Okamžitě se mě zmocňuje nadšení a nervozita. „Ach jo, teď ty Vánoce a na Zbojandu […]

Malíček hluboko, nebo zalomit hranu dírky? Zalomit. S Adamem o přelezu „Bon Voyage“ 9a TRAD

17. 02. 2024 | Standa „Sany“ Mitáč
Na první opakování si počkala přesně rok. Když tuhle tradiční linku na tvrdém písku francouzského Annotu vylezl James Pearson, pro server Planetmountain řekl: „Mám pocit, že je to krásná cesta, a byl bych spokojený, pokud se ukáže, že to byl můj poslední těžký prvovýstup. Neříkám, že už nikdy nebudu hledat novou linii, ale mám pocit, že […]

Plomby má každej.“ V Hudyho „Zlaté korunce“ Xb na Zub se rád spokojíš s AF

14. 02. 2024 | František Bulička
Hlavní okruh v Adršpachu je známý především klasikami, a ty se tam taky lezou. Jsou ale věže, kde je potřeba umět jak spárovat, tak zabrat za chyty – a to dost dobře a dost vysoko nad posledním jištěním. Jednou z nich je bezpochyby Zub. Tam se jenom zřídkakdy někdo vyškrábe – ne však proto, že by to byl zapomenutý kvak… […]

Ve stylu: „Death or glory.“ Vylezli jsme „Couloir of Dreams“ (M7, 90°, 1100 m) severkou Triglavu

05. 02. 2024 | Juraj „Ďurifuk“ Koreň
Sedím s Máriom v údolí Vrata, za chrbtom máme severnú stenu Triglavu a v hlave sa mi preháňajú zážitky posledných dvoch dní. Rehotáme sa, zatiaľ čo pahltne miznú trojdňové šišky a tvarohovníky v našich zmučených útrobách. Čo sa nám podarilo?! Ďalšia bitka s ľadovým obrom, plná potu, strachu, únavy, ale aj chladu, preklínania. Plná surovej agresie, rúbania zbraňami, ale končiaca mierumilovnou […]

„Ranxerox“ (7a, 500 m). Vylezli jsme lahůdku na počest bizarního antihrdiny, vyrobeného z kopírek

31. 01. 2024 | Filip Čapek
Ranxerox. Zvláštní název cesty. Poprvé jsem ho slyšel pár let zpátky v Chamonix od Francouze Jeana-Pierra, který mi doporučoval spousty cest. O této básnil nejvíc. Možná proto se mi název vryl do hlavy. Když jsme s Honzou (Roseckým, pozn. red.) přemýšleli, kam se vrtneme potom, co se v Chamonix zkazilo počasí a nasněžilo, vzpomněl jsem si na poznámky v telefonu a na: […]

Dobrý úsudek je výsledkem zkušeností. Ty jsou výsledkem špatného úsudku. „Walkerův pilíř“ v antipodmínce

22. 01. 2024 | Ondřej Mrklovský
Sedím zalezlý v malém vhloubení ve sněhu, je podvečer a prší. Nade mnou se tyčí 1200 metrů žuly a ledu – severka Grandes Jorasses. Šimon (Janošec, pozn. red.) kousek nade mnou taví sníh na večeři. Ze stěny ale naštěstí, nebo možná naopak k naší smůle vidíme jen slabou třetinu, zbytek je schovaný v hustém mraku. Pokud bychom stěnu při přístupu […]

„Diretka“ na Grand Capucina. Ocitáme se ve zhmotnění Dantova pekla, nebo v bizarním světě PC hry?

15. 01. 2024 | Honza Rosecký
„Ty vole, toho ‘Bonattiho’ nemáme za den šanci vylézt, ne?“„To tam chceš bivakovat?“„No nechci, ale to regulérně nedáme. Vždyť je to vertikálně 400 metrů fakt těžkýho lezení.“„A ‘Diretka’?“„To bude ještě horší, ne?“„Nebude. Píšou, že to jsou hlavně spáry a komíny. To máš z Ádru nachozený, ne?“„To určitě. Ale tak šanci to zvedá z nulové na aspoň malou.“ ___________________ […]

„Je to zvláštní pocit, dlužit kamarádovi život.“ V puse jsem měl sníh a viděl prosvítat světlo

08. 01. 2024 | Michal Hlaváč
Zdá se mi pěkný sen – je mi v něm teplo a útulno. Užívám si ho.V tom mi začne někdo matlat rukou po ksichtě, řvát mi do ucha a vyhrabávat mě z toho mého krásného pelíšku… Není krásnějšího místa v Alpách, než je okolí Mont Blancu a jeho hřeben táhnoucí se směrem do Švýcarska. Alespoň z pohledu horolezce. Úžasné žulové stěny s kvalitní […]

PF 2024

02. 01. 2024 | redakce eMontany
Tentokrát jsme vybrali fotku Franty Jaroše z novoročního výstupu na adršpašské Milence. Frantův přístup k lezení totiž hodně souznil s tím, jak to cítíme v naší redakci. Vždy jsme na něm obdivovali jeho neutuchající zápal pro věc, kamarádskost a absenci ega. Franta Jaroš by právě dnes (2. ledna) oslavil 84 let. Říkal o sobě, že nikdy nic těžkého nevylezl. Na druhou […]

Ježíšek naděloval měkké dárky. Zmrzlá Teri Širůčková poslala na Štědrý den „Sexo sentido“ 8b

26. 12. 2023 | Teri Širůčková
Vánoce 2023, Štědrý den. Když jsme ráno dorazili do skal, tak jsem myslela, že ani pořádně nepolezu. Byla mi zima asi jako každý den v Siuraně, kdy přijdeme do skal a jsou tam asi čtyři stupně Celsia. Jsem takový skalní zmrzlík. Rozlezli jsme se a pak jsem si vybrala cestu „Sexo sentido“ 8b, která se nachází v sektoru El […]

Zapatlat prst vteřiňákem a jde se pokusovat. O boulder session, která mě pořádně vyškolila

18. 12. 2023 | Jonáš Kopecký
Ve čtvrtek se budím v osm, ihned koukám na webku do Děčína, jestli není mlha. Tělo už z posledního výjezdu skoro nebolí – kůže, posílená antihydralem, je na dotek pevná a meteoblue ukazuje ‑2 stupně. To by mohlo bejt dobrý. Jedinej háček je plánovaná ranní lekce autoškoly. Pan instruktor píše, jestli nemůžeme jízdu o dvě hodiny posunout. No, ve […]

„Sólování nemám rád, stresuje mě. Ale ten pocit je droga.“ Na Grand Combinu byl spatřen mimozemšťan

11. 12. 2023 | Standa „Sany“ Mitáč
Stopy ve sněhu nelžou. Tříčlenná česká skupinka stoupá na chatu Valsorey, ze které chce ráno vyrazit na vrchol Grand Combin (4314 m n. m.). V listopadu už na přístupu leží čerstvý sníh – dá se z něj podle stop vyčíst, kolik zhruba lidí bude na chatě. Moc ne. Vypadá to, že jen dva lidi a pes. A vida, ti zrovna […]

Od Alfy po Adama. Kniha „Perly východu“ zmapuje lezecké výzvy Moravy napříč stoletím

06. 12. 2023 | Lukáš „Asu“ Abt
Mnozí již jistě zaznamenali, že se kolem rockstar Adama Ondry postupně realizuje knižní projekt zvaný Perly východu. Ten si klade za cíl zmapovat všechny lezecké výzvy Moravy napříč dekádami, ale také oblastmi. Prostě vystihnout a přiblížit směry, které trápily ruce nejen nejlepšího lezce světa, ale také naše pradědečky. K čemu že to je dobré? Každému, kdo […]

„Někdo asi ráno vypnul gravitaci.“ Miška Izakovičová o svém životním přelezu: „Golden Gate“ na El Capa

25. 11. 2023 | Miška Izakovičová
Když si Miška Izakovičová na jaře zranila kotník, vypadalo to s letošní sezónou dost bledě. Dva měsíce víceméně nemohla chodit a rozlézat se začala v půlce července za občasných bolestí a za podpory kamarádek Klárky Kuželové, Majdy Štangerlové a Majky Fúčelové. Postupně se začala vracet do hry a na podzim se jí ujal Kája Nováček, kde pod jeho dohledem vytáhla spoustu […]

Přestala jsem věřit tomu, že osmy jsou pro mě příliš těžké

23. 11. 2023 | Alena „Ája“ Bedrníková
Asi před sedmnácti lety jsem prožila, zpětně viděno, ne úplně šťastný úvod do světa lezení na písku. Vždy jsem se všeobecně ráda pohybovala – běhání po lesích, kolo, běžky, chození po kopcích. Můj tehdejší přítel jel občas vylézt nějaký alpský vrcholek a lezení jako takovému se věnoval velmi okrajově. Přesněji řečeno jsme spolu asi dvakrát navštívili […]

„Jestli jsem vedoucí, tak končím a vy to vylezete!“ O českém prváči na Tengi Ragi Tau

13. 11. 2023 | Marek Disman
Lezení alpským stylem v nejvyšších horách světa je jako psaní diktátu v hodině češtiny. Šije s tebou nervozita z toho, co přijde, spoléháš, že náplň ve tvém peru nedojde, máš jeden pokus, běží ti čas a píšeš na dosud nepopsané stránky. Je jen jeden rozdíl – ve třídě tolik nefouká. Už od jara jsem si pohrával s myšlenkou přidat se na […]

Film „Call of the Karakoram“ a James Price. Sedmitisícovky se dají lézt i bez nosičů

06. 11. 2023 | Sébastien Carniato (překlad: Standa Mitáč)
O mimořádném sólo-tažení britského alpinisty Jamese Price jsme psali velký článek v prosinci 2021 (získal tehdy titul „Sympaťáka roku“ podle Montany a eMontany). Loni jsme publikovali 200 slov o jeho dalším pokusu traverzovat masiv Batura v Pákistánu, během kterého alpským stylem bez podpory vylezl horu Pasu Sar (7470 m n. m.). Na obou akcích ho dokumentoval kamarád Sébastien, který o zmíněných […]

Ždímat, ždímat a silně obtisknout. Návod, jak si vyrobit razítko s motivem Adršpachu

02. 11. 2023 | Pavlína Binková
Ahoj, jestli vám o fous unikla rezervace pro vstup do Adršpašských skal nebo se prostě jen nechcete mačkat v infocentru a nutně potřebujete razítko z populárního skalního města, nabízím jednoduchý návod, jak vyrobit razítko vlastní a zcela autentické, avšak bez davů a s minimálními náklady. 1. Zvolte vhodný den. Doporučená je předpověď vyšších denních teplot (28 °C a výše), vhodná je také […]
1 2 3 34