Nehťáky
Čarodějova učně

perex

“…pořád jsem nechápal, jak to tehdy mohl Svišť vylézt. A stále to nechápu,” vzpomíná na první 10+ v Čechách Adam Ondra. Příběh legendární krasové cesty a video s Jakubem Konečným.

Kredity

T: Standa “Sany” Mitáč PŮVODNÍ VIDEO: Jakub Freiwald A “Sany” Mitáč,
F: Standa Mitáč, Pepe Piechowicz | 20. 9. 2016

Text NULA

Vyndej si z peněženky platební kartu a polož ji na stůl. Zkus zalomit některou z hran. Takhle přesně se zakusují lišty z cesty „Čarodějův učeň“ v Moravském krase. A když z nich vypadneš, dělá to zvláštní křupavý zvuk. To se ti lámou nehty.

Tahle supertechnická delikatesa letos slaví 30 let od zavrtání prvního nýtu. V Krase se o ni pořád hodně mluví – byla to historicky první cesta za 10+ UIAA v Československu a je trochu kontroverzní kvůli useknutí chytu. Kolik má vlastně přelezů? Tři. Tedy jeden přelez za deset let.

Pod videem si přečti vzpomínky všech tří pánů lezců, kteří ji mají ve svém deníčku. První byl autor cesty Tomáš “Svišť” Pilka, druhý tréninkový specialista Rudo Tefelner a třetí Adam Ondra, když mu bylo 14 let.
_

JAKUB KONEČNÝ – PŘELEZ NA DALŠÍCH 10 LET?

Talentovaný mlaďas Jakub Konečný, který cestu představí v původním videu, ji zatím vkuse nevylezl. Nutno ale říct, že nijak neřešil podmínku – přijel do Krasu za letního vedra a zkoušel ji krokovat až do tmy. Celkem se v tom hýbal. V noci pak trochu bojoval s nedostatkem karimatek, spacáku a jídla, které si zapomněl. Ale vůbec ho to z klidu nevyvedlo. Ráno se trochu ochladilo, zlepšilo se tření a Kuba v cestě znatelně zdomácněl. Vrátí se na podzim pro přelez? Rád by.

Jeho prsty dostaly za ty dva dny dost zabrat. Jeden nehet si nepříjemně nalomil. Ale co… Pár dní potom vyhrál mistrovství Evropy v lezení na obtížnost juniorů v Mitterdorfu.

VIDEO

JAKÝ JE “ČARODĚJŮV UČEŇ”?

– Jakub Konečný ve videu popisuje, co se mu na cestě líbilo a jaká je –

Text 1

ADAM ONDRA: NEHTY PĚKNĚ NA ROVNO

„No, takže já myslím, že historie je taková, že Svišť (Tomáš Pilka, pozn. red) to navrtal kolem 88. – ten rok úspěch nepřinesl, v 89. či 90. to zkoušeli i jiní, mimo jiné i Pavel Štulpa, který prý spadl až těsně pod slaňákem (údajně v nějaké obuvi připomínající kopačky?!? – nevím, co je na tom pravdy).

Svišť se do linky vrátil v srpnu 92 a cestu konečně vylezl. Tím vzniklo první 10+ v ČSR.
„Absolutní vědomí“ na Beckově (vylezeno chvilku předtím) bylo jen 10/10+.
Další 10+ byla až o čtyři roky později „Kudlanka“.

Peprné historky jsou takové, že prý měl Svišť na sedáku hadru napuštěnou benzínem a ve vajíčku si řádně „naleptal“ lezečky, aby mu víc lepily. Ve stejném chytu, mimo jiné, bývala dlažební kostka, jelikož se tento chyt používá jako stup v sousední cestě „Curio“. Protože se Svišť cítil malej. Ale poté, co se navrtal „Čarodějův učeň“, tak tam kostka nemoha zůstat, tak musel Svišť vylézt „Curio“ ještě jednou.

Adam Ondra_IMG_0887

Nejen mistr světa, ale také výborný znalec poměrů v Krase – Adam Ondra

 

V roce 97 zopakoval „Učně“ Tufi (Rudo Tefelner, jeho tréninkové rady zde, pozn. red.) a já jsem ji vylezl v roce 2007 po několika letech zkoušení. Řekl bych, že cesta mezi lety 2003-2007 celkem ztěžkla, neuvěřitelně blízko ji měla ve své době Věrka Kotasová, což možná lákalo i ostatní.

Nejmenovaný bušič ji dle mého názoru zdevastoval čištěním drátěným kartáčem, takže to trochu víc klouže. Což si myslím, že mohlo posunout obtíže na 8c. Někdy v roce 2007 se urval i klíčový nehťák, který Svišť přilepil zpět. Řekl bych, že je perfektně stejný.

Jinak snad každý přelezce si musel ostříhat nehty správným způsobem – pěkně na rovno, aby se nehty zakously co největší plochou a pravděpodobnost zlomení nehtů byla co nejnižší.

Dnes má takovou neoficiální variantu – „Čarodějovy ruce“ 11-/11 (8c+, pozn. red.), Jedná se o spojení do cesty „Rukama to není“. (Adam „Čarodějovy ruce“ vylezl loni na jaře, pozn. red.)

Jinak na navrtání a vylezení čeká ještě jedna jasná linka – od třetího nýtu „Učně“ perfektně přímo k předposlenímu jištění – no, myslím, že pod 9b to nepůjde…“

BANNER

Text Svist

TOMÁŠ “SVIŠŤ” PILKA: NECÍTÍŠ BANDASKY, PŘESTO SPADNEŠ

„Historie této cesty sahá poměrně hluboko. První nýt jsem osadil už v roce 1986, ale až o tři roky později jsem cestu dojistil celou. Vylezl jsem ji „top rope“, a protože jsem ten rok závodil, nechal jsem ji na vylezení jiným. Učně však stále nikdo nemohl vylézt, tak jsem se do toho pustil na jaře roku 1992. Přelezl jsem ho asi po osmi dnech zkoušení. Cesta má dvě klíčová místa, jedno uprostřed, jedno nahoře. V nich jsem padal. Byl jsem z toho trochu zoufalý, protože stěna není moc převislá, necítíš bandasky, a přesto spadneš. Prsty se prostě unaví, přijde těžký krok, ty ho neuděláš a ani nevíš proč. Učeň určitě patří mezi nejtěžší cesty u nás.“

O useknutí chytu:
„Ono se to od čtvrtého jištění dalo lézt dvěma způsoby a já byl přesvědčený, že to prostě polezu tím těžším. Tak když to jako volný projekt nikdo nezkoušel, tak sem se zas do toho pustil, a že to pak jiné svádělo lézt tím lehčím způsobem, tak jsem tam usekl chyt.“

Ohledně sekání chytů v jiných cestách Svišť dál píše:
„I když se tehdy (v 90. letech, pozn. red.) sekalo i v cizině, tak já jsem nebyl zastánce sekání, ale přesto jsem sekal… ta doba a ty ambice tě pohltí. Nechal jsem se pohltit sám sebou.“

Komentář Adama Ondry ke Svišťově přelezu:
„Pod Učněm jsem vždycky stál a nechápal jsem, po čem se tam leze. Pak už jsem měl třeba v zahraničí vylezené nějaké 8b+ a visel jsem v tom a ty kroky jsem nechápal. Když jsem to nakonec vylezl, tak jsem si říkal, jakože dobrý, už asi umím lézt, ale pořád jsem nechápal, jak to tehdy mohl Svišť vylézt. A stále to nechápu.“ (zdroj: kniha Sbohem sedmikrásky – komentovaná historie lezení v Krase)

Fotka Svist

Tomáš Pilka v „Učni“ na scanu starého negativu od Pepeho Piechowicze, 90. léta

FULL FOTO

– JAKUB KONEČNÝ V CESTĚ “ČARODĚJŮV UČEŇ”, MORAVSKÝ KRAS –

Galerie JAKUB

Vzpomínka TUFI

RUDO TEFELNER: TRÉNINK NA BRUTÁLNÍ LIŠTĚ + 25 KG

„Není to úplně šméčko cesta. Zatím má jenom tři opakování, zabalil to i Mráza (Tomáš Mrázek, pozn. red.), i když u něj to byla spíše otázka priorit a cílů, než že by na to neměl.. Když jsem to lezl já, bylo mi počítám 31 roků. Nalezl jsem do toho někdy na konci jara a padlo to v průběhu čtyř pěti měsíců. V tom období jsem se soustředil na speciální trénink prstů. Visel jsem na malé brutální liště – rozřízlé kulatině s poloměrem 1 cm. Když jsem si ji namontoval, byl jsem schopný na ní udělat jeden dva shybky. Říkal jsem si, že až ji shybnu desetkrát, tak to bude dostatečná příprava. Shyboval jsem na ni i s 25kilovým závažím na pasu. Pak ty prsty trošku bolely.

Přineslo to ale ovoce. Chodil jsem tam s manželkou a malou dcerkou. Vyhodil jsem je vždycky na Macoše na zmrzlinu a zavěsil jsem si tam fixa, v „Rukama to není“ jsem se rozlezl, na „top rope“ dal dva oživovací pokusy a pak přišla žena a jistila mě nějaké dva tři ostré pokusy. Dlouho mi dělal problém boulder uprostřed za malou hnidu. Pak jsem ho slavnostně přelezl a posunulo se to dost vysoko. Potom přišla krizovka – podařilo se mi asi pětkrát spadnout z posledního kroku. I jsem ten poslední chyt vteřinu dvě držel, ale pak přišel vždycky pád. Pak mi dost pomohl Miro Piala, který v cestě podal famózní výkon – v průběhu jednoho dne, na třetí pokus, dolezl až tři chyty od konce. Změnil jsem díky němu trochu sekvenci a pak se to podařilo. Podržel jsem to a byl jsem nahoře. (17. 9. 1997, pozn. red.)

Jednou se mi taky podařilo nezkontrolovat patičku, ona mi vyklouzla a spadl jsem během cvakání třetího. Hodil jsem rybu vyloženě až na zem. Svého času tam byl velký betonový patest. Dopadl jsem nohama asi půl metru vedle něj, do místa, kde si běžně hrávala tříletá dcera Pája, která byla v tu chvíli naštěstí někde mimo.“ (směje se)

Fotka Věrka

carodejuv-pepe-2

Věrka Kotasová-Kostruhová v “Čarodějově učni” (f: Pepe Piechowicz)

Text Věrka

Jak už napsal Adam, i jedno dívčí jméno se pevně váže k cestě „Čarodějův učeň“. Několik sezón a vrstev kůže mu věnovala Věrka Kotasová-Kostruhová. Co chybělo k přelezu? Jeden krok! Krasový lezec Lukáš “Asu” Abt k tomu dodává: „Některým se jako kontroverzní a důležité jevilo useknutí posledního chytu v cestě. Byl pro delší lidi klíčový a poté už neměli žádný problém… Svišť ho prý usekl, aby to prostě měli těžké všichni. Zvýšila se kontinuita lezení a eliminoval se případný přelez Tondy Páleníčka či Jana “Blacka” Černého. Několik lezců, včetně Věrky, tak padá především nahoře…“ A jak na cestu vzpomíná ona sama?

_

VĚRKA KOSTRUHOVÁ: TAHLE CESTA NIKDY NEOMRZÍ

„Tahle cesta se mi vždycky líbila. Je jakási jiná než cesty kolem a hlavně je to linie, kterou jen tak nevylezu. Poctivých a těžkých osmnáct metrů lezení od země až po řetěz. Dá se kdekoli spadnout. Já například padám hned v prvním těžkým kroku. Už jsem byla v kuse i nahoře, ale přece jen ještě kousek k topíku chybělo. Na tohle se dá jezdit pořád dokola a ničím se mi to neomrzí. I pro můj mozek je to vlastně úleva. Doma pořád něco musím rozhodovat a vymýšlet, ale když jedu lézt, tak hned vím. Jedu na Vaňousky, dám si „Krvavicu“, pak „Dement“, pak „Rukama to není“, pak „Učňa“ a hrk domů koupat dítě.“
(zdroj: Montana 6/2006, odkaz na el. archiv)
_

carodejuv-pepe-1

Věrka v Montaně 6 z roku 2006, f: Pepe Piechowicz

FULL 2

– MŮŽE EXISTOVAT MENŠÍ LIŠTA? –

Mapa

Gale KRAS

Text 4

Díky Vojtovi Ličkovi za pomoc s organizací natáčení.

Text a video o krasové cestě “Čarodějův učeň” patří do naší škatulky „Příběhy cest“. Dole se můžeš podívat na starší videa, třeba na “Haftyho” na Rovišti. Děkujeme Hanibalu za podporu téhle (docela nákladné) rubriky. Pokud chceš ocenit naši práci i ty, zvaž prosím koupi přispěvatelské samolepky.Hanibal logo

Autor

Standa „Sany“ Mitáč

Hlavní editor

„Lezení není jen o číslech a život není jen o penězích.“ Nejraději píše o lidech, kteří vědí, že štěstí si nikde nekoupíš.
Je závislý na stavech, kdy neřeší datum –
v horách nebo na labském písku. Neléčí se.

Jakub Freiwald

Editor

Absolvent mediálních studií, profesionální střihač, kameraman a příležitostný fotograf.
Točil cestopisné reportáže třeba v Číně, Argentině, Indonésii nebo Indii.
Motto: „Když se chce, všechno jde.“

Facebook

TOC

Standa "Sany" Mitáč, Jakub Freiwald Neuropatolog XIa – první česká jedenáctka
Standa "Sany" Mitáč, Jakub Freiwald Voie Petit 8b – jak se věší pytel nad ledovec
Standa "Sany" Mitáč, Jakub Freiwald Černý den na Černém baletu 8/8+
Standa "Sany" Mitáč, Jakub Freiwald Discobolos VIIIa – létající talíře
Standa Mitáč, Lucie Trojanová, Jakub Freiwald Cesta “Hafty” 20 let po smrti Haftyho. Kdo to byl?