Zvláštní a intenzivní
moment
za 9c

perex

Je to tady! V jeskyni v norském Flatangeru dnes zavládlo hrobové ticho a nikdo chvíli nevěděl, co se děje. My už to víme a máme velikou radost. Čti první rozhovor o prvním 9c na světě.

Kredity

T: STANDA „SANY“ MITÁČ F: Pavel Blažek, S. Mitáč
| 4. 9. 2017

Text 1

NELEZ KOLENEM!

.
Tohle určitě znáš: „Nelez kolenem!“
– jedna z hlavních pouček, co se dávají začátečníkům. No… Adam Ondra ukázal, že zřejmě nejtěžší sportovní cesta světa, kterou včera poslal, se lézt kolenem musí. Pokud z ní tedy nechceš udělat vytrvalostní 10a.

Začalo to včera večer, když Adam pustil na svůj Instagram video, kde se usmívá a říká, že má velkou radost. Nic víc tam neprozradil a fantazie diskutujících byla veliká. Asi nejlepší komentář byl: „Je to holka nebo kluk?“

 

 

BANNER I SE ČTVERCEM

Text 2

Je to kluk: „Project Hard“ 9c. Jaký byl tedy porod?

„Nikdo nečekal, že to bude takhle rychle. Byl to druhý ostrý pokus a v jeskyni tentokrát ani nebylo moc lidí. Bylo úplný hrobový ticho. Nejzajímavější bylo, že to Adam dolezl a vůbec nic se nedělo. Všichni jsme z toho byli paf. Vážně silný zážitek,“ popisuje Adamův parťák Pavel Blažek.

HROBOVÉ TICHO

.
Adam byl do minulé neděle v Arcu, v pondělí přebalil, v úterý odletěl zpátky do Trondheimu a odsud se vrátil zpátky na Flatanger. Ještě se moc nezabydlel a je to doma. Převislou cestu „Silence“ (takový název zvolil Adam pro své 9c pár dní po přelezu, pozn. aut.) poslal hned druhým ostrým pokusem. „Co se to děje? On to přelezl?“ taková byla nálada pod stěnou. Všichni koukali nahoru a byli v šoku. Adam sice párkrát zařval během lezení, ale nahoře bylo ticho… Zatím je na všechno slavení brzo, zážitky se musejí nějakým způsobem vstřebat.

Pod cestou stál například Michal Běhounek:
„Zespoda to vypadá, že to docela jde, ale když to vidíš v reálu, tak vůůůbec! Vůbec. Je to mega těžký a dokonce i Adam říká, že je to mega těžký.“

A přelezový pokus přímo sledoval Sebastian Bouin, který v jeskyni zkouší Adamovu cestu „Move“ 9b:
„Bylo to něco úžasného. Myslím si, že Adam není úplně nejsilnější lezec na světě co se týče svalů, ale jeho styl pohybu je úchvatný. Leze přesně a precizně. Nejvíc mě baví jeho odhodlání pro své projekty a schopnost věnovat se cestám po dlouhou dobu.“

FULL WIDTH FOTKA

– VÝLEZ Z CRUXU (f: Pavel Blažek) –

Text 3

KDYŽ PŘELEZL KLÍČ, ZAČALA JSEM BREČET

Jak Adamův přelez vnímala jeho přítelkyně Iva Vejmolová, která ho jistila?

„Dneska byl nejteplejší den za tu dobu, co jsme tady. Vím, jak Adam reaguje na počasí – normálně by z toho byl špatný. Ale teď už to vnímá trochu jinak, takže dělal jako by nic. Do skal jsme šli dnes dřív a projekt byl suchý, což bylo to nejdůležitější.

Točil to kameraman Bernardo, a když už jsme byli nahoře, tak Adamovi řekl: „Cítím v kostech, že to dneska padne.“ Bernardo byl u všech Adamových důležitých přelezů („Dura Dura“ 9b+, „Chaxiraxi“ 9b, pozn. aut.), takže je to vlastně takový jeho talisman.

Přesto mi Adam dnes říkal, že se cítil unavenější než včera. Bolely ho nohy z odpočinků v kolenech a tělo celkově. Včera cítil 25procentní šanci na přelez a dnes říkal, že 15procentní. Každopádně nastupoval strašně pozitivně naladěn, vůbec nebyl nervózní. To bylo super a myslím, že i klíčové. Také mi přišlo, že lezl mnohem rychleji než v prvním ostrém pokusu ze země. Všechno to běželo parádně.

Cítila jsem, že si nevěří tolik jako včera – kvůli teplejšímu počasí a únavě, ale bylo vidět, že je lépe srovnaný a nebyl tak nervózní, jako když leze cesty za 9b+. Když vlezl do prvního a nejtěžšího cruxu, tak se jím úplně prošel. To jsme všichni koukali: „Co to je?“

V ten moment už jsem já osobně začala brečet. (směje se) Věděla jsem, že pokud to nepokazí, tak to doleze. Bylo to pro mě hrozný čekat, co se teda bude dít dál. Pak přišlo koleno, ve kterým byl strašně dlouho a bylo vidět, že se mu z něj vůbec nechce do dalšího boulderu. Nakonec vyrazil a bojoval, ale u řetezu se vůbec neradoval a všichni lidi v jeskyni byli zmatení. Vylezl to, nebo ne? Já jsem také nebyla schopná říct ani slovo… Strašně zvláštní zážitek. Asi to bylo tak těžký, že se ani nezmohl na to si zařvat. Spíš to byla strašně velká úleva. Bylo to moc hezký.“

Iva Vejmolová (f: Jan Novák)

Galerie Adam

Text 4

ALCHYMIE KOLENE

Večer po přelezu odpovídá Adam Ondra.

Jaký jsi z toho měl pocit ty?
Je to asi nejdivnější cesta, kterou jsem kdy lezl, a zároveň i ten přelez byl jeden z nejvtipnějších. To samozřejmě neznamená, že mně to přišlo lehký a že to nebylo setsakramentsky intenzivní.

Nahoře jsi teda byl dojatý nebo vysílený?
Asi obojí. (směje se) Bylo to dost jiný, než jsem si to představoval. Myslel jsem, že dolezu do madla pět kroků pod slaňákem a že už se začnu radovat, že budu uvolněnej a v pohodě… Ale naopak, zůstal jsem ještě totálně soustředěnej a bál jsem se jak sviňa, že to ještě pustím v tom 6C boulderu, kterej mě dělil od slaňáku. Byl jsem možná natolik soustředěnej, že když jsem cvakl slaňák, tak to ze mě ještě nespadlo. Ta radost a úleva se ve mně hromadila, ale nahoře ze mě ještě nic nešlo. (směje se) Jediný, co se stalo, bylo, že jsem visel v laně a měl možná pár slziček v oku. To bylo všechno. Na nic jinýho jsem se nezmohl. (směje se)

Prý jsi to vylezl díky kameramanovi. (směje se)
V ten moment jsem na něj byl spíš naštvanej, protože dneska jsem cítil fakt menší šanci než včera. Včera jsem si říkal, že nějaká šance je. Dnes jsem viděl spíš malou. Takže když mi Bernardo řekl, že to dnes vylezu, já na něj: „Ále, nevyvíjej tady na mě zbytečnej tlak!“ (směje se) Zároveň ale ten mix všech vjemů a pocitu, že to asi nevylezu, zapůsobil pozitivně v tom nejtěžším cruxu. Vylezl jsem ho v podstatě v pohodě a potom už jsem to nepustil.

Kolik bylo dnes stupňů?
Relativně teplo, tak 16-17 stupňů. Chladněji by bylo lepší, ale nepotil jsem se a nebylo mi teplo až do místa, kde „crux 1“ končí. Ty další bouldry už nejsou tak náchylný na podmínku.

CITÁT 1

„Věděl jsem, že v tom koleni můžu spadnout. Ale zároveň jsem věděl, že když si v něm neodpočinu, tak neudělám další sekvenci.”

Audio SLANAK

Text 5

Jak jsi na tom byl fyzicky oproti pokusům před dvěma týdny?
Je to hodně závislý na tom, jak mě bolí tělo a nohy – hlavně lýtka. Tím, že se tam strašně dlouho visí v různých kolenech – celkově má cesta šest různých míst, kde se dávají kolena a jsi hlavou dolů – tak ten včerejší pokus moje lýtka určitě unavil. Fyzioterapeut Klaus (Isel, pozn. aut.) to rozmasíroval i před pokusem, což taky mohl být střípek, který mně hodně pomohl. Ale přesto všechno jsem v těch kolenech nemohl být tak dlouho jako včera.

A co crux?
Nemyslím si, že bych v něm byl silnější než včera, ale udělal jsem ho stoprocentně a naprosto přesně. Možná jsem ho lezl i trochu pomaleji… Co je na té cestě tak divný, je, že to žádným pokusem nemůžeš lézt stejně jako předtím. Je tam spousta faktorů, na kterých ty kroky závisí. A ty prsty nikdy nenacpeš do té spáry úplně stejně a s nohama to samý. A postavení těla pak velmi ovlivňuje všechny následující klíčový kroky. Co se mně dnes povedlo a co beru za neuvěřitelný štěstí, je, že jsem těch prvních pět kroků udělal tak přesně, že to snad ani lépe nešlo. A to pak rozhodlo o tom, že jsem se dostal do konce cruxu relativně čerstvej a už jsem ho dolezl. Dokonce i v relativním poklidu. Ale i tohle je součást obtížnosti – je to tak strašně haluz cesta a v jeden moment se ti musí všechno sejít. OK podmínky, OK síla a nemít v hlavě tlak, abys mohl lézt uvolněně, protože víš, že nemůžeš lézt na jistotu. To absolutně nejde. Na spoustě míst jsem šel na totální riziko. Věděl jsem, že v pár sekundách v tom koleni můžu spadnout. Ale zároveň jsem věděl, že když si těch pár sekund navíc neodpočinu, tak neudělám další sekvenci.

FULL WIDTH 2

– NA VISENÍ V KOLENI NEPOTŘEBUJEŠ „CORE“ SVALY (f: P. Blažek) –

Text 10 + FACEBOOK PODPORUJ, SDÍLEJ

Minulý turnus jsi zakončil nemocí. Co se dělo pak?
Myslím si, že ten minulej turnus jsem na to prostě neměl. Teďka se cítím daleko líp a možná ta nemoc byla i dobrá – odpočinul jsem si a začal tady pořádně trénovat, vyzkoušel jsem si znova kroky… Odjel zpátky domů, tři čtyři týdny jsem měl fakt velmi dobře naplánovaný trénink s Patxim (Usobiagou, pozn. aut.). Úplně jsem vynechal jakoukoliv vytrvalost a soustředil jsem se jenom na bouldrovou sílu, campus a intervalový bouldery. Silově se teď cítím o míle jinde než kdykoliv dřív. Zjistil jsem, že vytrvalost na tenhle projekt skoro není třeba vzhledem k tomu, že tam je tolik „no handů“. Je to taková fitness cesta, člověk na ni musí být fit – dojít na bouldrovku a vylézt spoustu bouldrů za sebou s malým odpočinkem. To je přesně to, co potřebuješ. Rozhodně nepotřebuješ lézt 40 kroků za sebou. V tomhle projektu není víc jak 15 kroků za sebou, kde bys neměl koleno.

Komu bys tu cestu doporučil? (směje se)
Tak hele, je to cesta, která potěší milovníky obskurních kroků. (směje se)

Je dobrý mít dlouhou holenní kost?
Hmmmm. Ono se to dá kompenzovat kotníkem. Těch kolen je tam tolik, že se nedá říct, jestli moje délka je ideální. Na tomhle projektu jsem pochopil, že když máš dostatečně silný lýtko a dokážeš jít v koleni hlavou dolů, tak vlastně nepotřebuješ ani žádnou „core“ sílu, protože visíš volně ve vzduchu a jedinej sval, kterej na těle zabírá, je právě to lýtko.

A budeš ještě umět lízt normálně – i cesty bez kolen? (směje se)
Tak samozřejmě jsem velmi natěšený, abych znova lezl třeba po lištách. (směje se) Kvůli tomuhle projektu jsem trénoval hlavně obliny, spoďáky a spáry… A určitě, v kolenování jsem se posunul hodně! (směje se)

Adam Ondra – vždy s úsměvem na tváři (f: Pavel Blažek)

MAPA FLATA

Autor

Standa „Sany“ Mitáč

Hlavní editor

„Lezení není jen o číslech a život není jen o penězích.“ Nejraději píše o lidech, kteří vědí, že štěstí si nikde nekoupíš.
Je závislý na stavech, kdy neřeší datum –
v horách nebo na labském písku. Neléčí se.

Facebook

TOC, nezapomenout přidat související články a vyplnit Excerpt (úplně dole)